Teorie velkého třesku - chvilky plné zábavy

Včera v 20:07 | M. |  Filmy a seriály
Seriál Teorie velkého třesku naprosto zbožňuju! Koukám na něj téměř denně, a tak mě napadlo: Proč jsem tak skvělé sérii ještě nevěnoval článek? Myslím, že je čas to napravit!


Kdo by jen neznal seriál o partě fyziků, kteří jsou nadšení komiksoví fanoušci a klidně by dokázali strávit dny u počítačových her! Pokud je třeba zrovna vy neznáte, radím vám dobře, napravte to! Připravujete se o skvělou zábavu. Leonard, Sheldon i jejich krásná sousedka Penny se o ni umí postarat báječně. Na pomoc mají i astrofyzika Raje, inženýra Howarda, neurobioložku Amy a mikrobioložku Bernadette. A když se tahle sedmička dá do kupy to je teprve něco!

Věděli jste, že...

Abych tu jen nemluvil o tom, co každý fanoušek BBT už dávno ví, tak jsem pro vás vybral nejzajímavější fakta ze seriálu, o kterých jste možná netušili!
  • Herec, který hraje Sheldona Coopera, Jim Parsons, si text svého scénáře pamatuje díky fotografické paměti. Hned po dotočení scény všechno zase vymaže.
  • Všechny složité matematické rovnice, grafy, diagramy a odborné dialogy postav, ale i scénář, kontroluje profesor fyziky a astronomie David Saltzber.
  • Postavu Sheldona měl původně hrát představitel Leonarda Hofstadtera. Tomu ale sedla role Leonarda více, a tak se jí rozhodl zhostit.
  • Sheldon až do desátého dílu prví řady klepe normálně. Až v onom dílu začne klepat, tak jak to u něj všichni známe!
  • I když Sheldon miluje Star Trek, tak Jim Parsons ho nemá rád.
  • Johnny Galecki (Leonard) ve skutečnosti nenosí brýle. Proto při natáčení nosí brýle bez skel.
  • Mayim Bialik (Amy) má kořeny v bývalém Československu a Polsku. Taky získala titul Ph.D. v oblasti neurovědy - stejně jako Amy.
  • Melissa Rauch (Bernadette) má mimo kameru zcela normální hlas. Pisklavým hlasem napodobuje svoji matku. Když křičí na paní Wolovitzovou, kopíruje hlas svého otce.
  • Představitelé Penny a Leonarda spolu dva roky tajně chodili.
  • Pracovní název seriálu byl Penny, Lenny a Kenny.

Blíží se konec?

Tahle věta mě hodně děsí. Ale nikdy nic netrvá věčně...
V televizi momentálně běží už jedenáctá řada BBT. Potvrzená je i dvanáctá. O té se ale mluví jako o poslední. Naznačoval to Johnny Galecki (Leonard) v jednom ze svých rozhovorů. Říkáte si proč? Seriál má obrovskou úspěšnost, tak proč ho ukončit? Mnoho úspěšných sitcomů však skončilo stejně tak. Například Přátelé. Herci mají často problém s vytížeností. Kvůli stálé roli v seriálu jim totiž utíkají jiné herecké příležitosti.
!ALE: Konec oficiálně není oznámený! Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne! Můžeme jen doufat!

Mimochodem: Víte kolik herci vydělají za jednu epizodu? Mužské hlavní postavy + Kaley Cuoco (Penny) si vydělají milion dolarů (něco přes dvacet milionů Kč) za jeden díl! Představitelky Bernadette a Amy mají "jen" 200 tisíc dolarů (přes 4 miliony Kč) za díl! Jen pro představu - hlavní herci ze Hry o trůny dostali za jednu epizodu 7. série 27 milionů korun!


Hodnocení

+ Skvělý humor
+ Dialogy
+ Postavy (Sheldon a spol.)
CELKOVÉ HODNOCENÍ 10/10

Aktuálně Teorii vysílá Prima Cool, každý všední den od půl desáté, případně nové díly od osmi hodin v pondělí. Jestli si chcete zpříjemnit pracovní den, moc doporučuju!

A nakonec malá ochutnávka:


Co vy a Teorie velkého třesku?

(Zdroje obrázků: 1.;2.)
 

Příběh Richarda Lví srdce

12. ledna 2018 v 20:11 | M. |  Perličky z historie
Roku 1187 muslimové dobyli Jeruzalém. Papež zve všechny věřící do zbraně. Začíná 3. křížová výprava! Slavný král Richard I. laskavě souhlasil, že vám popíše její hlavní události ze svého pohledu! Nenechte si ujít jeho poutavé vyprávění!

Richard vs. Saladin

Filip II. August
Mé jméno je Richard I. a jsem anglický král. Byl jsem požádán, abych vám pověděl svůj životní příběh. Za chvíli však jdu se svými muži dobýt jeden místní hrad. Jmenuje se Chalus a je plný Francouzů! Tak rychle ať vám to stihnu všechno vylíčit!
Vše začalo hned po mé korunovaci, když jsem se vydal spolu s králem Francie, Filipem II. Augustem, a s císařem Svaté říše římské, Fridrichem II. Barbarossou, do Svaté země. Fridrich ale bohužel cestou zahynul při pokusu přebrodit řeku Salef. Jeho vojsko se po jeho smrti rozpadlo. Na Sicílii mne opustil i Filip. Zamiloval se totiž do mé sestry Joan. To jsem zásadně odmítal. Nemám ty francouzský zmetky ani trochu rád! Na Sicílii tehdy dorazila i moje matka Eleonora a vezla s sebou navarrskou princeznu - mou budoucí ženu Berengarii. Vzal jsem si ji na Kypru a odtud přeplul do Svaté země.
Téměř hned po mém příjezdu jsem slavil úspěch! Získal jsem přístavní město Akkon a pak se vydal na jih podle pobřeží. Bylo klíčové získat přístav Jaffa. Měli bychom volnou cestu až do Jeruzaléma. Jenže cestou nás napadl velitel těch
prokletých saracénských vojsk - Saladin. Měli byste vědět, že Saladina jsem jako nepřítele velmi ctil. Mnohokrát se mu podařilo mne přelstít, ale tenkrát u Arsufu jsem mu dal, co proto!!! Kéž byste to tak mohli vidět na vlastní oči! Pobili jsme všechny ty nekřesťanské krysy do jednoho! Byl to skvělý den!
Saladin
Následně jsem se několikrát pokusil s tím hadem vyjednávat, jenže on o to nestál. V létě roku 1192 jsem dobyl Jaffu a mohl se vydat do Jeruzaléma.
Saladinovi se ale podařilo na nás vyzrát! Vytasil taktiku spálené země. Každé město či vesnici mezi Jaffou a Jeruzalémem vypálil, jídlo odvezl a otrávil studny. Zkrátka se postaral, aby byla naše dvouměsíční cesta, co nejhorší. O to větší zklamání jsme pocítili, když jsme konečně dorazili k branám svatého města. Nedokázali bychom ho dobýt. A i kdyby se nám to zázrakem podařilo, neudrželi bychom jej. Byl jsem nucen poníženě odpochodovat zpět.
Měsíce bojů se vlekly hodně dlouho. Přepadávali jsme zásobní karavany, abychom Saladinovi uškodili. Jednou jsem se dokonce podruhé vydal k Jeruzalému, ale znovu se stáhl. Takto se to vleklo až do dne, kdy přišla zpráva z mé rodné země. Můj milovaný bratr Jan se mě pokoušel připravit o trůn! Rozzuřen jsem se vrátil do Akkonu a chystal se na cestu domů. Tam jsem se ale dozvěděl, že Saladin zaútočil na mnou získanou Jaffu. Nemohl jsem dopustit, aby byla Jaffa opět muslimská, a tak jsme se vrátili a porazili ho!
Po tomto slavném vítězství byla konečně stvrzena dohoda se saracény. Bylo to 2. září 1192. Pamatujte si toto datum, neboť jsem na něj hrdý! Nám bylo ponecháno pásmo u moře a muslimům zůstal Jeruzalém. Křesťanským poutníkům bylo dovoleno svobodně a bez úhony putovat k Božímu hrobu. Mé poslání bylo splněno! Vrátil jsem se do Anglie a byl znovu korunován.
Teď jsem ve válce znovu. Tentokrát s Francií! Omlouvám se, ale už budu muset jít. Bitvu nesmím promeškat! Ať vás Bůh opatruje!

Víte, že...

  • Přízvisko "Lví srdce" získal Richard až po smrti. Při balzamování jeho těla bylo totiž zjištěno, že má nadmíru velké srdce.
  • Pod velením krále Fridricha I. Barbarossy byl i oddíl Čechů. Většinou ho tvořili trestanci.
  • Po cestě domů si král Filip II. August vypíchl oko.
Křižáci se vzdávají saracénům

Richard I. Lví srdce v kostce

  • Král Anglie narozený 8. září 1157 v Oxfordu.
  • Zemřel 6. dubna 1199 při dobývání francouzského hradu Chalus.
  • Vládl v letech 1189 - 1199
  • Tři měsíce po své korunovaci se vydal na 3. křížovou výpravu.
  • Byl velmi statečný a zdatný rytíř, ale podle historiků postrádal vladařské schopnosti.

Kvíz - pamatujete si na Richardův příběh?


1. Jak se jmenovali dva králové, kteří se s Richardem vydali na 3. křížovou výpravu?
a) Vladislav II. a Ludvík I.
b) Fridrich I. a Filip II.
c) Jan IV. a Jindřich VIII.

2. Jak se jmenovalo město, které Richard dobyl téměř hned po svém příjezdu do Svaté země?
a) Hattín
b) Arsuf
c) Akkon

3. Jak se jmenoval Richardův úhlavní nepřítel?
a) Saladin
b) Konstantin
c) Mohamed

4. Kdy došlo ke stvrzení dohody mezi křesťany a muslimy?
a) 7. května 1190
b) 4. července 1192
c) 2. září 1192

5. Komu zůstal Jeruzalém?
a) muslimům
b) křesťanům
c) půlku dostali křesťané a půlku si nechali muslimové

Jak se vám vyprávění líbilo? A jak jste uspěli v kvízu? Napište mi do komentářů!
(Zdroje obrázků: 1.;2.;3.;4.;5.)

S Ježíškem odhalujeme tajemství Vánoc

23. prosince 2017 v 13:21 | M. a Ježíšek |  Autorovy dodatky
Zdravím Vás! Dnes tu mám jedinečného hosta! Mé pozvání přijal sám Ježíšek! Ahoj Ježíšku!
Šťastné a veselé Vánoce všem!
Spolu s Ježíškem si tu dnes popovídáme o Vánocích. A s někým takovým už to bude stát za to! Můžeme se do toho pustit?
Jasně!

Nosiči dárků

Ze všeho nejdříve nám prosím pověz, jak je to s tvými kolegy? Kdo nosí dárky za našimi hranicemi?
Jéje, kolegů mám spoustu. Ale nejvíce je po světě rozšířený, už tebou zmíněný Santa Claus. A i když se tak všude nejmenuje, jeho podoba je téměř stejná. Tak třeba ve Velké Británii chodí Father Christmas. Obdobu Santy Clause mají i ve Francii. Tam mu říkají Père Noël.
Znát můžete i dědu Mráze, který nosí dětem dárky v Rusku, 7. ledna. Přijíždí až z Čukotky a jako doprovod má krásnou Sněhurku. Zajímavé ale je, že Vánoce slaví i v Číně a Japonsku, v zemích, kde bychom to možná nečekali. Dárky jim nosí stejně, jako v USA, Santa Claus. Zajímavější ale je Japonská štědrovečerní večeře. Japonci si k ní totiž kupují kuře z KFC! Co by na to asi řekl náš kapr? :D



Tradice

Ano, o tom jsem něco slyšel! Vánoce v Asii mi přišli vůbec nejzajímavější ze všech! Hlavně proto, že Vánoce slaví! Ty už jsi
to nakousl. Nečekali bychom tam křesťanský svátek. Jenže Vánoce už dlouho nejsou
duchovním svátkem. Jsou teď ve světě slaveny téměř všude! Věděli jste ale, že se v americkém Bostonu neslavily vůbec? Město bylo totiž puritánské. A Puritáni svátek odmítali kvůli jeho komercializaci. Co by na to asi řekli teď?
To máš naprostou pravdu! Naštěstí jen do roku 1800.
Vraťme se teď zpátky do Japonska. Mají tam v oblibě (stejně tak i v Číně) posílání novoročních blahopřání. Posílají je skoro všem! Včetně svých sousedů!
Přesně tak! Jedno takové přání tady mám! Je v něm toto: メリークリスマス. Sice toto písmo neumím přečíst, ale prý to znamená Veselé Vánoce! Hezké, že?
To ano! Kdybych to měl psát i já, určitě bych na někoho zapomněl! A to by potom hezké nebylo! :D
:D Co se teď podívat do Austrálie? Tam mají také velmi netypické svátky.
Samozřejmě! Povídej!
V Austrálii se paradoxně pojí Vánoce s letními prázdninami. Děti jsou doma do 26. ledna a na sníh v nejteplejším období roku ani nepomyslí. Raději si jdou lehnout na pláž. Tam mimochodem i večeří. K jídlu mají studené saláty a studené osvěžující nápoje. Líbilo by se ti to?
Tím si nejsem jistý. Vánoce se mi se zimou zkrátka automaticky pojí. Ale v létě bychom si to klidně mohli zkusit!


Tajemství českých Vánoc

Máš nějakou zajímavost o českých Vánocích? Co cukroví?
Cukroví má moc pěknou historii! Začalo se péct v domácnostech, které neměli dost peněz na drahé čokoládové kolekce. Těmi se zdobili stromečky. Už v roce 1897 si je mohli ti bohatší pořídit. Kdybyste byli nějaký výše postavený úředník pořídili byste si deset čokoládových figurek za svou měsíční výplatu! Není divu, že si raději hospodyňky pekly vlastní cukroví. Připravovalo se minimálně sedm druhů. Nejtradičněji se pekli vánočky, buchty, linecké a vanilkové rohlíčky a perníčky.
A je pravda, že vánočka má představovat tvoji zavinovačku?
Pravda. Ale myslím si, že ta moje zavinovačka by tak dobroučká nebyla! :D


Tady budeme muset skončit. Ježíšek má totiž spoustu práce. Zítra musí celý den rozdávat dárky!
Ano, ano, ano! A moc se těším! Hlavně mi doma nezapomeňte otevřít okno! Jinak se k Vám s dárky nedostanu!
Já si okno určitě otevřu! Děkuju, že si byl mým hostem Ježíšku! Vážím si toho!
To já děkuju! Užijte si Vánoce s láskou a v klidu! Šťastné a veselé!

Šťastné a veselé Vánoce Vám přeju i já! Užijte si je v poklidu a hlavně se svými blízkými, protože o Vánocích by jste nikdy neměli být sami! Ať se Vám splní vše, co si přejete! (Přimluvil jsem se za Vás u Ježíška! ;))
Váš M.

(Zdroje obrázků: 1.;2.;3.;4.)
 


Dar bohům

16. prosince 2017 v 18:13 | M. |  Vymýšlíme příběhy
(Přečtěte si tento článek a buďte v obraze!)

Tak jsem se s tím psaním nějak zasekl. Sliboval jsem Vám nový příběh do této rubriky už někdy v létě, ale očividně mi to moc nevyšlo. Ale myslím, že je lepší raději nepsat, když nemáte náladu a chuť. Ale pozor! Nedávno mě políbila múza a já dopsal nový příběh. A tentokrát (abych to trošku oživil) jsem napsal dvě možnosti pokračování. Je jen na Vás jakou možnost si vyberete! (Pochopíte během čtení.)
Budu moc rád, když i vy budete mít náladu na psaní a pošlete mi svůj závěr. Délka není nijak omezena a zapojit se může kdokoli! Termín není určen. Většinou je poměrně hodně času, než dostanu nápad a vymyslím nový začátek. (Teď to bylo děvět měsíců!) Většinou dávám ohledně termínu vědět v menu, ale časem se určitě nestresujte. Adresa zůstává stále stejná - Scajikemvkresilku@seznam.cz.
Nechť je tedy nové kolo vymýšlení příběhů zahájeno!

(Ještě jedna věc. Vzhledem k tomu, že budou Vánoce a tento příběh není úplně vánoční, tak znovu otevírám loňskou pohádku - Pekařova vánoční přísada. Třeba se někomu bude psát pohádka lépe! ALE POZOR! Vánoční pohádky přijímám jen do 23. 12. 2017, aby mohly případně druhý den vyjít. Inspirovat se můžete loňskými závěry!)


Podnětů k vytvoření tohoto příběhu je hned několik. Jedním z těch nejhlavnějších je zima, která venku neúprosně řádí. Také jsem si poslední dobou oblíbil severskou mytologii. A ještě k tomu začala nová série Vikingů!
Zkrátka se severské tematice nešlo nevěnovat! Příjemné čtení a ať se Vám příběh líbí!

Dar bohům

Vanul chladný vítr. Proháněl se v nočním lese a zanášel sněhové vločky Eemelimu do jeho mladického strniště. Mladík ležel schoulený ve svých kožešinách u mohutného stromu. Oheň mu praskal u nohou a zahříval ho. Eemeli ho však neslyšel. Byl ponořen do hlubokého spánku. Zdál se mu sen o jeho rodině. Viděl svou malou sestřičku, jak si hrávala s hadrovou panenkou. Matku jak tká látku. Otce jak se vrací z lesa se srnou hozenou přes rameno.
Bylo to už týden, co mu je všechny sebralo moře. Vzalo si jejich domek, zvířata i jejich životy. Eeemeli se díky milosrdenství bohů zachránil. Byl nyní odkázán sám na sebe. Sám v nepříznivých podmínkách Skandinávie.
Probudilo ho vytí. Trhl sebou a vymrštil se do sedu. Ohýnek pod jeho nohy doutnal. Potom to uslyšel znovu. Byl to vlk. Eemeli vstal popadl svůj luk a šípy a vyběhl ze svého pelechu. Vlk byl slyšet stále blíž a blíž. Natáhl tětivu a očima hledal zvíře. Bylo přímo před ním. Vyběhlo z roští, od huby mu kapala pěna. Zlé oči hleděli přímo na chlapce. Ten byl připraven každou chvíli vypálit. Ovšem věděl, že jeho šípy ho nezastaví. Vlk se po něm vrhne a rozsápe mu krk.
"Dagure! Přestaň!"
Z mlhy se vynořila dívka. Černočerné vlasy měla spletené do jednoduchého copu, který měla přehozený přes levé rameno. Přišla k vlkovi a podrbala ho za uchem. Zvíře zastrčilo tesáky a zakňučelo.
"Drž si to zvíře dál ode mě! Nebo mu vpálím šíp do krku," řekl Eemeli a snažil se, aby to znělo sebejistě.
"Koukej dát ten luk dolů, ještě si ublížíš," ohrnula se dívka.
Mladík váhavě sklonil zbraň. "Co jsi zač?"
"To bych se měla ptát já tebe. Tenhle les mi patří."
"Jsem Eemeli a mám namířeno do chrámu v Uppsale. "
"Do chrámu v Uppsale? Věříš snad v naše dobrotivé bohy?! Kněží tě nechají pomodlit a pak tě obětují jako dobytek!"
"Chci poděkovat bohům za svůj život! To oni mě zachránili, když moře smetlo naši farmu i s celou mou rodinou!" odporoval Eemeli.
Dívka zůstala chvíli váhavě stát, jakoby nad něčím přemýšlela. Pak štěkla: "Běž si. Jen už vypadni z mého lesa!"
Otočila se k odchodu.
"Počkej...Odkud jsi? Žiješ tady v lese?"
"Do toho ti nic není. Vypadni už!"
Než se za svou paní vydal vlk Dagur, zlověstně se na Eemeliho podíval. Netrvalo dlouho a chlapec viděl už jenom stopy ve sněhu. Hodil si luk přes rameno a otočil se na druhou stranu lesa. Chrám v Uppsale byl ještě dva dny daleko...

Mladý viking byl promrzlý na kost, když konečně v dálce spatřil místo, kde se vzdává hold bohům. Uppsala byla postavená nad stříbrným vodopádem, který byl tak dlouhý, že nebylo vidět na jeho konec. Před bránou chrámu bylo rozestavěno několik ohrad plných ovcí, koz a jiného dobytka. Všechno to byly obětiny. Dary bohům. Kněží v Uppsale naháněli větší strach něž kterýkoli vikinský válečník. Měli mrtvolně bílou pleť a okolí očí zamalované černou barvou. Jejich oči tedy zářivě svítily jako plamínky uprostřed noci. Jejich pleš byla potetována různými znaky.
Eemeli prošel kolem nich do dřevěného chrámu. Sochy bohů uvnitř byly mohutné. Všechny byly rozestavěné dokola místnosti. Mladík poklekl a začal pronášet své modlitby.


O několik dní později

Silně sněžilo. Velké bílé vločky všude pomalu vytvářely vysokou sněhovou pokrývku.
Dva statní válečníci mířili k branám chrámu a vlekli s sebou člověka. Eemeli v něm poznal známou tvář. Byla to ta dívka, kterou potkal v lese. Ty černé vlasy by poznal kdykoli. Všimla si ho a začala sebou házet.
"Pomalu ty divoško!" uchechtávali se vikingové.
"Nesahej na mě!" štěkla na ně a vysmekla se jim. Utíkala zpátky k lesu. Za prvním stromem ji však zaskočil další viking. Dívka se mu už nedokázala vyhnout. Uštědřil ji ránu do břicha a pak jí obtočil paži kolem krku.
"Copak? Něco se ti snad nelíbí?" Řekl ten nejmohutnější z nich.
"Myslíš si, jak si dobrá a nikdo na tebe nemá, viď?. Ale něco ti povím zlatíčko, bez toho svýho psa seš nikdo!"
Potom sáhl do plátěné tašky, kterou měl kolem sebe a vytáhl zkrvavenou vlčí hlavu.
"Dagure!!! Neeee! Neeee..." křičela dívka, oči zalité slzami.
"Myslím, že mu to takhle sluší víc!"
"Vy parchanti! Pusťte mě! Neeee!"
V tu chvíli měl Eemeli oči celé lesklé. Jen si je protřel rukou a odešel pryč. Nevěděl, co s tou dívkou udělají, ale už se na ten výjev nechtěl dál dívat.

Vedle ohrad s obětinami postavili klec. Malou a pro každého jistě špatně obyvatelnou. V ní teď dívka seděla, celá zkroucená. Pod levým okem měla podlitinu. Obličej celý špinavý. Vikingové se s ní včera nemazlili. Eemeli zamířil směrem k ní. Posadil se ke kleci.
"Vypadni," zmohla se dívka na slovo. Její tón byl však skleslý a ochablý. Bylo na ní vidět, jak ji opouští síla.
"Co s tebou udělají?"
"Co bys řekl? Stačí se podívat po okolí a je to hned každýmu jasný."
"Obětují tě. Zítra začíná Blót. Víš, co to znamená, že jo?"
Eemelimu se naskytl pohled na její modré oči.
"Ano. Je to usmíření bohů. Kde mají dalších osm lidských obětí?"
"Jsem si téměř jistý, že je ještě stihnou sehnat."
Oba tam mlčky seděli až dívka ticho přerušila: "Jmenuju se Isabelle."
Eemeli vycítil příležitost a zeptal se: "To jsi celou doba žila v tom lese sama?"
"....Ne. Žila jsem se svou rodinou, ale pak jsem se zamilovala. Rodiče mi zakázali s ním odejít. Neposlechla jsem. Utekli jsme spolu. Žili v přírodě. Lovili pro sebe jídlo. Byli jsme volní....."
"Kde je teď?" odvážil se zeptat Eemeli.
"Je mrtvý. Zemřel při Blótu. Rukou kněžího, přímo tady v Uppsale."
Isabelle měla na krajíčku. Vzpomínky v ní vyvolaly dlouho skrývané neštěstí.
"Nemají právo tě obětovat. Při Blótu je zakázáno násilí a rozepře. Tvá oběť musí být dobrovolná!"
"To jsi vážně takový hlupák! Tady se neplní přání! Tohle je svatyně v Uppsale!!! Kněží tu přinášejí obětiny bohům! To se ti jako násilí nezdá!?"
Eemeli zůstal sedět s otevřenými ústy.
"Ty už jsi to vzdala, viď?"
"Vzdala jsem to už dávno. Poslouchej mě Eemeli, sbal všechno, co máš a odejdi. Možná to ještě stihneš. Nechci abys zemřel taky."
"Proč ti na mě najednou tak záleží?"
Isabel se vyhnula jeho pohledu. Podívala se do korun stromů a pomalu vydechla. "Když jsi byl ještě malý, hrál sis u moře. Skákal jsi do vody a smál ses. Pak ale přišla vlna a smetla tě. Neuměl jsi ještě mluvit, a tak jsi jenom křičel. Běžela jsem k tobě,... skočila pro tebe... a vytáhla tě."
Podívali se na sebe.
"Proč?" nechápal Eemeli.
"Myslím, že teď už jsem si jistá...Jsem tvoje sestra! Utekla jsem od rodičů, když ti byli tři. Chápu, že už si mě nepamatuješ. Taky jsem tě nejdříve nepoznala."
Eemeli nevěděl, jak zareagovat.
"Řekni mi Eemeli, křičeli rodiče když umírali? Utopili se nebo je moře narazilo na kameny?"
"Isabelle, já..."
"Prosím slib mi, že odejdeš. Slib mi, že se zachráníš," prosila Isabelle. Oči měla rudé a plné slz.
Vytáhla ruku z klece a chytila ho za ruku. "SLIB MI TO EEMELI!"

Zde se rozhodněte za Eemeliho: 1.) Slíbit Isabelle, že odejdeš z Uppsaly.
2.) Odmítnout a říct Isabel, že ji zachráníš.

Pokračování pro první variantu:
Eemeli kývl hlavou.
"Děkuju. Musíš pochopit, že já už jsem ztracená. Nemůžu dopustit tvou smrt. Rodiče by mi to nikdy neodpustili. A teď běž!"

Slunce se objevilo nad korunami stromů. Eemeli pospíchal po příchodové cestě pryč od svatyně.
"Kam máš namířeno hochu?"
Viking se vynořil zpoza stromu. V ruce držel malou sekyrku.
"V době usmíření bohů je zakázáno odejít!" To se ozval jeden z holohlavých kněží.
Eemeli vydechl a sledoval jak mu z úst vychází kouř. Potom řekl: "...... odtud je to na Vás!

Pokračování pro druhou variantu:
"Ne Isabelle! To nemůžu udělat! Teď jsi jediná koho na světě mám. Zachráním tě!" řekl Eemeli a vytrhl se jí.
"NE! Eemeli to nesmíš! Prosím tě, nedělej to!"
Mladík ji však neposlouchal a odešel.

Blót neboli svátek usmíření bohů trvá podle vikinských tradic devět dní. Každý tento den se obětuje jedna lidská oběť a několik zvířat. Eemeli nevěděl, kdy má být obětována Isabelle, ale tušil, že mu moc času nezbývá.
Za chvíli začne svítat. Do té doby ji musí vzít a zmizet....odtud je to na Vás!


Třetí Thor: Přichází Ragnarok!

28. listopadu 2017 v 18:19 | M. |  Filmy a seriály
Thor: Ragnarok už má sice svou premieru za sebou, ale to neznamená, že ho už v kině nestihnete. Jako dobrodružná komedie Vás film určitě potěší. Já ale přesto pár výtek pro tuhle marvelovku mám.


Pro začátek se zorientujeme. Minulý díl, který běžel v kinech v roce 2013, skončil poměrně dost napjatě. Na asgardském trůnu, kde má pevnou a spravedlivou rukou vládnout Všeotec Ódin, se usadil jeho proradný syn a Thorův bratr Loki. Pro pokračování tedy bylo našlápnuto dobře. Bohužel však musím říct, že už začátek mě zklamal. Thorovi totiž chybí vážnost, kterou měl. Neříkám, že Temný svět byl absolutně bez špetky humoru, ale oproti němu se mi zdá Ragnarok jako parodie. Zkráceně: změna režiséra je velmi znatelná. Pro někoho obrat k lepšímu, pro někoho ne. Jakmile jsem se ale nadobro odpoutal od dvojky a jakmile na scénu nastoupila bravurní Cate Blanchett (Hela), začal jsem si film užívat! Potěšila mě i přítomnost Benedicta Cumberbatche (Doctor Strange) nebo Karla Urbana (Skurge) - znáte např. z Pána prstenů jako Éomera. Malinko jsem postrádal absenci Natalie Portman (Jane) s její skvělou stážistkou. Chyběl mi i výstřední profesor Eric Selvig (Stellan Skarsgard). Ale hlavně - Vysvětlení toho, že už v ději Jane nefiguruje, bylo: Pár se rozešel...Ale no tak páni tvůrci! Jistě máte na víc!
Nakonec jsem přijal i Hulka, který podle mě nemá ve snímku Thor nic dělat. (Propojenost všech marvelovek už začíná být otravná! Jen Doctor Strange tvoří malou vyjímku.) Závěr je následující: Zapomeňte všechno, co víte o severské mytologii, a na to, že jste kdy viděli předchozí díly, a myslím, že se Vám Ragnarok bude líbit! (I když je "Ragnarok".)

Hodnocení

+ herecké obsazení (Cate Blanchett, Karl Urban)
+ děj má spád
+ objevil se i Doctor Strange alias Benedict Cumberbatch!!! (Což je malé a velmi neobjektivní plus.)
- provázanost marvelovek (viz. Hulk)
- změna režiséra
- chybí Jane Foster a postavy, které jsou s ní spjaté
Celkové hodnocení - 7/10

Cate Blanchett o své postavě

Všichni hodně mluvili o tom, že je Hela první ženská záporná postava od Marvelu. Cítila jste nějaký nátlak při jejím zosobňování?

Cítíte nátlak jakmile pomyslíte na to, že tohle je jediný snímek, který budou ženy mít, což je směšné. Je tu obrovská ženská fanouškovská základna, a protože máte vlastní dceru, chcete aby takové (ženské záporné postavy) poznali, protože jsou na stejném konci spektra jako hrdinové. Marvel ale velmi brzy ohlásil ženskou postavu Captain Marvel. Tohle je úžasné! Je to začátek valení kamene, který shromáždí hodně ženského mechu...Ach bože, to je strašná představa! (smích)
Takže necítila jsem nátlak. Byla jsem moc nadšená...

(Úryvek z rozhovoru s Cate Blanchett jsem pro Vás volně přeložil z této stránky.)

Ještě jste neviděli trailer? Podívejte se hned a tady:



(Zdroje obrázků jsou k nalezení zde a zde.)

Děkuji Vám za přečtení této krátké recenze. Rád si přečtu i Váše názory, takže nezapomeňte okomentovat!
A nakonec malá pozvánka. Zítra totiž vychází na blogu portálu Srovname.cz - Levou zadní, můj článek, kde Vám odhalím ta nejlepší tajemství úspěchu slavných spisovatelů. Tak se stavte!


Soluň - živé město - 2. část

9. listopadu 2017 v 18:27 | M. |  Moje cestopisy
Stále se držíme moře. Jdeme podél něho, ale po nějaké době vyrazíme zpět do města. Mapa, kterou máme, nám říká, že ulice Tsimiski je blízko. A je to pravda. Opravdu ji konečně nacházíme. Podle letáčku to má být "obchodní ulice". Chceme to tu prozkoumat a zjistit jestli je to skutečně tak!


Bazilika sv. Petra - vatikánský skvost

3. listopadu 2017 v 15:33 | M. |  Napříč světěm
Stát Vatikán, v Římě, je sice malý, ale za to v sobě skrývá spoustu pamětihodností. A asi nejznámější z nich se jmenuje Bazilika sv. Petra. Tento obrovský chrám boží se začal stavět už v roce 1505, ale dokončen byl až v roce 1629, kdy ho vysvětil papež Urban VIII. !


Svatý Petr

Na místě dnešní Baziliky však už dříve stávala malá kaple. Zasvěcena byla jednomu z apoštolů, svatému Petrovi. Ten žil v 1. století n. l. v Římě, v době, kdy vládl císař Nero. Zemřel na kříži jako mučedník. Ona kaple vyrostla na místě jeho hrobu.
První křesťanský císař Konstantin ji ale ve 4. století nechal zbourat a na jejím místě postavil honosnou baziliku. Vedle ní potom vyrostl papežský palác. To však stále ještě nebyla ta bazilika, kterou dnes známe. Proč? V roce 1309 se totiž papež přestěhoval do francouzského Avignonu. Při návratu zpět do Vatikánu roku 1379 tu papež vedle svého paláce našel jen polorozpadlý kostel. A tak se začala stavět TA Bazilika, která stojí dodnes. Několikrát se za tu dlouhou dobu výstavby změnili i vedoucí architekti. Jako byl například Rafael Santi nebo Michelangelo Buonarotti!


Co stojí před bazilikou?

Hloupá otázka... Co jiného než slavné Náměstí sv. Petra! Vzniklo v 17. století a jeho současnou podobu má na svědomí známý architekt Gian Lorenzo Bernini. Kolonáda z obou stran symbolizuje náručí církve vítající příchozí. Tyto paže dokáží přivítat až 400 tisíc lidí najednou. V samotném středu náměstí stojí egyptský obelisk starý více jak 4 400 let! Do Říma ho dal přivézt císař Caligula. Na náměstí chodí věřící poslouchat papežova kázání!


Dechberoucí interiér

Na výzdobě interiéru baziliky se podíleli největší italští umělci renesance. Největší pozornost často přitahuje bronzem zdobený baldachýn, který stojí nad hrobem sv. Petra. Vytvořil ho již zmíněný Bernini. Proto se mu také říká Berniniho baldachýn.
Onen hrob sv. Petra byste našli v podzemní kapli. Pohřbeni tam jsou i další papežové, kardinálové, panovníci a mučedníci.


Bazilika v číselných údajích

Výška: 138 m
Šířka: 150 m
Průměr kupole: 42, 6 m - největší v Evropě!
Plocha: 23 000 metrů čtverečních!
Kapacita: 60 000 lidí


Rick Riordan - Apollónův pád: Utajené Orákulum

5. října 2017 v 19:21 | M. |  Knihomolův koutek
V recenzi na Bohové Olympu: Krev polobohů jsem vám slíbil, že se brzy vrhnu na pokračování. Dobře...chápu...brzy to nebylo, ale někdy lepší než nikdy. Pusťme se do toho!

Rick Riordan nám doposud naservíroval dvě série ze světa řecké mytologie. Člověka by napadlo, že už ze sebe vymáčkl všechno, co měl, ale Apollónův pád nám ukazuje opak. Příběh je opět pěkně nabitý!
Bůh Apollón se neshodl se svým otcem, vládcem bohů, Diem. Ten se rozhodl potrestat ho smrtelností a svrhnout z Olympu. Z boha lukostřelby, léčitelství, hudby, poezie a já nevím čeho všeho ještě, se stal obyčejný puberťák se jménem Lester Papadopoulos (Uff! Bylo těžké to napsat!)
Apollón má tak velké potíže, protože hromada nestvůr ho nenávidí a teď mají dokonalou příležitost ho i zabít! Existuje jediné místo, kde by mohl být v bezpečí. A to nikde jinde než v našem dobře známém Táboře polokrevných. Všechny problémy ale teprve začínají. Nestvůrný had Pýthón obsadil Delfy a Orákulum přestalo polobohům proroctví, která jsou pro ně nesmírně důležitá. Apollón musí najít jiná starobylá Orákula, aby získal šanci pro boj s Pýthónem...


Hodnocení 7/10

Když jsem o knize poprvé uslyšel napadlo mě, jestli už to autor s těmi pokračováními nepřehání. A má odpověď po přečtení je NE! Je vidět, že nám má Riordan stále co nabídnout. Hlavní důvod proč u mě měla knížka úspěch je změna hlavního hrdiny (respektive hlavních hrdinů). Percyho mám sice moc rád, ale nemůže přece být neustále ve středu dění. Apollón, jakožto bývalý bůh, je strašně namyšlený, pyšný a často skutečně "nanervyjdoucí". V prvních kapitolách neslyšíte nic jiného než jak je dokonalý. Tedy jak alespoň byl! "Chudáček" je svržený a ublížený bůh, nemá žádné ze svých bývalých schopností a představte si, že má k tomu všemu i AKNÉ!!! Stručně řečeno hrůza! (Upřímně doufám, že jste tam tu ironii poznali.)
Díky událostem v příběhu se nám ale přímo "před očima" mění. To bylo zajímavé sledovat. Průběžně začíná být snesitelný a prochází takovou "změnou charakteru". Sice se stále chválí jaké krásné přirovnání nebo slovo použil (tady si asi autor honil své ego), ale to už je zkrátka on.
Kdo by to byl řekl, že si ho ještě ke konci oblíbím!
Děj se mi prozatím zdá promyšlený, takže nejde o žádný chabý pokus na úspěchy dvou předchozích sérií. Snad to takto zůstane i nadále. Celkově beru "Utajené Orákulum" jako slibný rozjezd pro nadcházející díly. Jistě máme našlápnuto na velké dobrodružství, u kterého si odpočinete a odreagujete se. Klepu se nedočkavostí!
Proč jsem srazil tři body vám úplně přesně popsat nemohu. Bude muset stačit vysvětlení, že pocitově to bylo malinko níže než Krev polobohů. Té jsem dal osmičku. Taky bych si rád nechal nějakou rezervu na pokračování. Takže asi tak.
Pěkných 7/10. Jestli někdo váháte a třeba si říkáte, že už to nebude ono, tak ode mě je to palec nahoru! Dejte tomu ještě šanci!

Srovname.cz Vám poradí, kde koupíte knihu Apollónův pád: Utajené Orákulum nejlevněji!

+ Záhadné skloňování

Jistě všichni dobře víte, že "Zeus" je v druhém pádě "Dia", atd. V knize jsem se ale setkal i s dalšími skloňováními. Začal jsem se po tom pídit a zjistil jsem, že v tomhle má internet dost velkou mezeru. Nikde jsem totiž nenalezl přesvědčivou odpověď na mé otázky. (Vlastně otázku.)
Rheia, vládkyně Titánů, je onen brouk v mojí hlavě. Jak se správně skloňuje? Poradíte???

Rheia
2. pád Rheie - tento pád byl použit v knize. Jak ale dál?
3. pád Rhei?
4. pád ...?
5. pád ...Rheio?
6. pád ...Rhei?
7 pád ...Rheiou?

Zajímavé skloňování jiných jmen:

Mars - římský bůh války (řecká podoba: Áres)
2. pád: Marta - neskloňuje se Marsu (jako planeta) ani Marse.
3. pád: Martovi
atd...

Jupiter - římský vládce bohů (řecká podoba: Zeus)
Mohli byste skloňovat klasicky:
2. pád: Jupitera
atd...
Nebo byste mohli použít starší skloňování:
2. pád: Jova
3. pád: Jovovi
4. pád: Jova
5. pád: Jove!
atd...

Znáte nějaké další zajímavé jméno ke skloňování? Napište mi!

P.S. Všimli jste si kolik jsem dnes použil uvozovek? To asi bude nový rekord! :D

Hele Houba!!!

9. září 2017 v 13:20 | M. |  Autorovy dodatky
Houbaření patří k mým oblíbeným činnostem. Obzvláště v tuto roční dobu, kdy rostou jako vzteklý! Většinou mi jde jen o to něco najít, jenže někdy je hub tolik, že už jde o to najít trochu od každého (nebo nám známého) druhu. Houby sice na talíři nemůžu vystát, ale miluju ten pocit být v lese s košíkem v ruce. Nikde nikdo. Pryč od všeho ruchu města.
Poslední dobou jsme doma často diskutovali o tom, jak rychle vlastně houby rostou, v jakou dobu...a tak dále. Zkrátka spoustu záludných otázek. Rozhodl jsem se tedy odpovědi na své otázky dohledat na internetu. Vyzkoušíme, co strýček Googlu zvládne!
Rozhodně se pojďte přidat, neboť odpovědi stojí za to!


Jak (rychle) rostou houby?

První otázka na mém seznamu. Nejdříve na mě vyskakuje, že hodně záleží na druhu houby a na podmínkách. Chceme-li si odpovědět, musíme předpokládat vlhko až se z lesů kouři. To jsou totiž ideální podmínky. Takový hřib pak vyroste plus mínus za deset dní. Tento "pravák" je ale téměř po celou dobu růstu schovaný pod zemí. Proto se nám může stát, že tam, kde jsme včera nic nenašli, zítra najdeme krásného hříbečka! A to je potom panečku euforie! Hřib je zkrátka sen každého houbaře!
Mýtus: Říká se, že houby nejvíce rostou od novu do úplňku. Tohle mě hodně zajímalo. K mému velkému zklamání jsem však objevil tak 50% článků, které to vyvracejí a 50% článků, co to potvrzují. Musíme si asi odpovědět sami. Co myslíte vy? Něco na tom určitě bude...

Kdy rostou houby?

Tak na tohle jsem objevil celkem všeobecnou odpověď. "Nějakou tu houbu najdete vždycky" (I když já bych nikdy houbu, kterou neznám nesebral.), ale obecně platí, že od března do září, rostou nejhojněji.
Mýtus: Nejvíce rostou po ránu. To je tvrzení spousty houbařů, ale je to pouze mýtus. Houby rostou celý den. Za sebe ale říkám: "Když jdete na houby ráno, najdete více hub než lidí." A platí to i opačně.

Mýtus vs. Pravda

Mám tu dalších několik lidových tvrzení, co si chci ověřit. Schválně se vyzkoušejte, jestli jste vše věděli.

1. Nesbírat houby do igelitky
- Toto je pravda. Houby se v igelitce zapaří a začnou se v nich kazit bílkoviny. Prakticky se vám zkazí jako maso, co jste neuložili do ledničky nebo do mrazáku.

2. Slimáci a červi žerou jen jedlé
- Rozhodně a stoprocentně MÝTUS!!! Řídit se podle něj by pro vás mohlo být osudové! Na slimáky a červi působí jed jinak než na nás.

3. Spodek nožičky odříznout a vrátit do země
- Mýtus. Přiznám se. Toto je pro mne celkem zásadní zjištění. Kamarád Google tvrdí, jak moc tím podhoubí ještě uškodíte! Takže pro příště: Hezky vyloupnout s celou nožičkou. Zvyšujete tak šanci pro růst nových hub.

Tady bude asi nejvhodnější chvíle mé bádání ukončit. Do lesa se už můžu vrátit se zodpovězenými otázkami.
Snad jsem předal něco nového i Vám! Určitě mi do komentářů napište, jak jste uspěli u odhalování mýtůa nezapomeňte mi také napsat, jak se Vám článek líbil.
Zatím se mějte a zase příště, ahoj!

Sledujte mě i na Facebooku!

Soluň - živé město - 1. část

30. srpna 2017 v 16:16 | M. |  Moje cestopisy
Tentokrát bych se s Vámi rád podělil o svou návštěvu řeckého velkoměsta Soluně (Thessaloniki). Co Vás čeká? Začneme starodávným opevněním města, vydáme se po římských a byzantských památkách, porozhlédneme se po světoznámém tržišti, navštívíme Alexandra Velikého a nebude chybět ani Bílá věž, dominanta Soluně! Pojďme na to!
(Pozn. Za fotky se omlouvám, ale měli jsme na focení jen telefon. Prosím hodnoťte to, co na fotkách je, ne to, jak vypadají...;))

Na výlet do Soluně jsme vyrazili z naší stálé destinace Sarti, která se nachází na prostředním prstu Chalkidiki, Sitoniji.
Byli jsme tam s cestovkou, co nám dala na výběr z několika výletů. Soluň u nás vyhrála.
Společnost v dvoupatrovém autobuse nám dělalo spoustu cizinců, především Maďaři. Dvouhodinovou cestu nám vyplnila paní průvodkyně výkladem o historii Soluně v maďarštině, tak dokonale, že nepustila ke slovu žádné další průvodce, včetně naší... Povedený začátek, nemyslíte?
(Sarti)

Další články


Kam dál

Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!