Rick Riordan - Apollónův pád: Utajené Orákulum

5. října 2017 v 19:21 | M. |  Knihomolův koutek
V recenzi na Bohové Olympu: Krev polobohů jsem vám slíbil, že se brzy vrhnu na pokračování. Dobře...chápu...brzy to nebylo, ale někdy lepší než nikdy. Pusťme se do toho!

Rick Riordan nám doposud naservíroval dvě série ze světa řecké mytologie. Člověka by napadlo, že už ze sebe vymáčkl všechno, co měl, ale Apollónův pád nám ukazuje opak. Příběh je opět pěkně nabitý!
Bůh Apollón se neshodl se svým otcem, vládcem bohů, Diem. Ten se rozhodl potrestat ho smrtelností a svrhnout z Olympu. Z boha lukostřelby, léčitelství, hudby, poezie a já nevím čeho všeho ještě, se stal obyčejný puberťák se jménem Lester Papadopoulos (Uff! Bylo těžké to napsat!)
Apollón má tak velké potíže, protože hromada nestvůr ho nenávidí a teď mají dokonalou příležitost ho i zabít! Existuje jediné místo, kde by mohl být v bezpečí. A to nikde jinde než v našem dobře známém Táboře polokrevných. Všechny problémy ale teprve začínají. Nestvůrný had Pýthón obsadil Delfy a Orákulum přestalo polobohům proroctví, která jsou pro ně nesmírně důležitá. Apollón musí najít jiná starobylá Orákula, aby získal šanci pro boj s Pýthónem...


Hodnocení 7/10

Když jsem o knize poprvé uslyšel napadlo mě, jestli už to autor s těmi pokračováními nepřehání. A má odpověď po přečtení je NE! Je vidět, že nám má Riordan stále co nabídnout. Hlavní důvod proč u mě měla knížka úspěch je změna hlavního hrdiny (respektive hlavních hrdinů). Percyho mám sice moc rád, ale nemůže přece být neustále ve středu dění. Apollón, jakožto bývalý bůh, je strašně namyšlený, pyšný a často skutečně "nanervyjdoucí". V prvních kapitolách neslyšíte nic jiného než jak je dokonalý. Tedy jak alespoň byl! "Chudáček" je svržený a ublížený bůh, nemá žádné ze svých bývalých schopností a představte si, že má k tomu všemu i AKNÉ!!! Stručně řečeno hrůza! (Upřímně doufám, že jste tam tu ironii poznali.)
Díky událostem v příběhu se nám ale přímo "před očima" mění. To bylo zajímavé sledovat. Průběžně začíná být snesitelný a prochází takovou "změnou charakteru". Sice se stále chválí jaké krásné přirovnání nebo slovo použil (tady si asi autor honil své ego), ale to už je zkrátka on.
Kdo by to byl řekl, že si ho ještě ke konci oblíbím!
Děj se mi prozatím zdá promyšlený, takže nejde o žádný chabý pokus na úspěchy dvou předchozích sérií. Snad to takto zůstane i nadále. Celkově beru "Utajené Orákulum" jako slibný rozjezd pro nadcházející díly. Jistě máme našlápnuto na velké dobrodružství, u kterého si odpočinete a odreagujete se. Klepu se nedočkavostí!
Proč jsem srazil tři body vám úplně přesně popsat nemohu. Bude muset stačit vysvětlení, že pocitově to bylo malinko níže než Krev polobohů. Té jsem dal osmičku. Taky bych si rád nechal nějakou rezervu na pokračování. Takže asi tak.
Pěkných 7/10. Jestli někdo váháte a třeba si říkáte, že už to nebude ono, tak ode mě je to palec nahoru! Dejte tomu ještě šanci!

Srovname.cz Vám poradí, kde koupíte knihu Apollónův pád: Utajené Orákulum nejlevněji!

+ Záhadné skloňování

Jistě všichni dobře víte, že "Zeus" je v druhém pádě "Dia", atd. V knize jsem se ale setkal i s dalšími skloňováními. Začal jsem se po tom pídit a zjistil jsem, že v tomhle má internet dost velkou mezeru. Nikde jsem totiž nenalezl přesvědčivou odpověď na mé otázky. (Vlastně otázku.)
Rheia, vládkyně Titánů, je onen brouk v mojí hlavě. Jak se správně skloňuje? Poradíte???

Rheia
2. pád Rheie - tento pád byl použit v knize. Jak ale dál?
3. pád Rhei?
4. pád ...?
5. pád ...Rheio?
6. pád ...Rhei?
7 pád ...Rheiou?

Zajímavé skloňování jiných jmen:

Mars - římský bůh války (řecká podoba: Áres)
2. pád: Marta - neskloňuje se Marsu (jako planeta) ani Marse.
3. pád: Martovi
atd...

Jupiter - římský vládce bohů (řecká podoba: Zeus)
Mohli byste skloňovat klasicky:
2. pád: Jupitera
atd...
Nebo byste mohli použít starší skloňování:
2. pád: Jova
3. pád: Jovovi
4. pád: Jova
5. pád: Jove!
atd...

Znáte nějaké další zajímavé jméno ke skloňování? Napište mi!

P.S. Všimli jste si kolik jsem dnes použil uvozovek? To asi bude nový rekord! :D
 

Hele Houba!!!

9. září 2017 v 13:20 | M. |  Autorovy dodatky
Houbaření patří k mým oblíbeným činnostem. Obzvláště v tuto roční dobu, kdy rostou jako vzteklý! Většinou mi jde jen o to něco najít, jenže někdy je hub tolik, že už jde o to najít trochu od každého (nebo nám známého) druhu. Houby sice na talíři nemůžu vystát, ale miluju ten pocit být v lese s košíkem v ruce. Nikde nikdo. Pryč od všeho ruchu města.
Poslední dobou jsme doma často diskutovali o tom, jak rychle vlastně houby rostou, v jakou dobu...a tak dále. Zkrátka spoustu záludných otázek. Rozhodl jsem se tedy odpovědi na své otázky dohledat na internetu. Vyzkoušíme, co strýček Googlu zvládne!
Rozhodně se pojďte přidat, neboť odpovědi stojí za to!


Jak (rychle) rostou houby?

První otázka na mém seznamu. Nejdříve na mě vyskakuje, že hodně záleží na druhu houby a na podmínkách. Chceme-li si odpovědět, musíme předpokládat vlhko až se z lesů kouři. To jsou totiž ideální podmínky. Takový hřib pak vyroste plus mínus za deset dní. Tento "pravák" je ale téměř po celou dobu růstu schovaný pod zemí. Proto se nám může stát, že tam, kde jsme včera nic nenašli, zítra najdeme krásného hříbečka! A to je potom panečku euforie! Hřib je zkrátka sen každého houbaře!
Mýtus: Říká se, že houby nejvíce rostou od novu do úplňku. Tohle mě hodně zajímalo. K mému velkému zklamání jsem však objevil tak 50% článků, které to vyvracejí a 50% článků, co to potvrzují. Musíme si asi odpovědět sami. Co myslíte vy? Něco na tom určitě bude...

Kdy rostou houby?

Tak na tohle jsem objevil celkem všeobecnou odpověď. "Nějakou tu houbu najdete vždycky" (I když já bych nikdy houbu, kterou neznám nesebral.), ale obecně platí, že od března do září, rostou nejhojněji.
Mýtus: Nejvíce rostou po ránu. To je tvrzení spousty houbařů, ale je to pouze mýtus. Houby rostou celý den. Za sebe ale říkám: "Když jdete na houby ráno, najdete více hub než lidí." A platí to i opačně.

Mýtus vs. Pravda

Mám tu dalších několik lidových tvrzení, co si chci ověřit. Schválně se vyzkoušejte, jestli jste vše věděli.

1. Nesbírat houby do igelitky
- Toto je pravda. Houby se v igelitce zapaří a začnou se v nich kazit bílkoviny. Prakticky se vám zkazí jako maso, co jste neuložili do ledničky nebo do mrazáku.

2. Slimáci a červi žerou jen jedlé
- Rozhodně a stoprocentně MÝTUS!!! Řídit se podle něj by pro vás mohlo být osudové! Na slimáky a červi působí jed jinak než na nás.

3. Spodek nožičky odříznout a vrátit do země
- Mýtus. Přiznám se. Toto je pro mne celkem zásadní zjištění. Kamarád Google tvrdí, jak moc tím podhoubí ještě uškodíte! Takže pro příště: Hezky vyloupnout s celou nožičkou. Zvyšujete tak šanci pro růst nových hub.

Tady bude asi nejvhodnější chvíle mé bádání ukončit. Do lesa se už můžu vrátit se zodpovězenými otázkami.
Snad jsem předal něco nového i Vám! Určitě mi do komentářů napište, jak jste uspěli u odhalování mýtůa nezapomeňte mi také napsat, jak se Vám článek líbil.
Zatím se mějte a zase příště, ahoj!

Sledujte mě i na Facebooku!

Soluň - živé město - 1. část

30. srpna 2017 v 16:16 | M. |  Moje cestopisy
Tentokrát bych se s Vámi rád podělil o svou návštěvu řeckého velkoměsta Soluně (Thessaloniki). Co Vás čeká? Začneme starodávným opevněním města, vydáme se po římských a byzantských památkách, porozhlédneme se po světoznámém tržišti, navštívíme Alexandra Velikého a nebude chybět ani Bílá věž, dominanta Soluně! Pojďme na to!
(Pozn. Za fotky se omlouvám, ale měli jsme na focení jen telefon. Prosím hodnoťte to, co na fotkách je, ne to, jak vypadají...;))

Na výlet do Soluně jsme vyrazili z naší stálé destinace Sarti, která se nachází na prostředním prstu Chalkidiki, Sitoniji.
Byli jsme tam s cestovkou, co nám dala na výběr z několika výletů. Soluň u nás vyhrála.
Společnost v dvoupatrovém autobuse nám dělalo spoustu cizinců, především Maďaři. Dvouhodinovou cestu nám vyplnila paní průvodkyně výkladem o historii Soluně v maďarštině, tak dokonale, že nepustila ke slovu žádné další průvodce, včetně naší... Povedený začátek, nemyslíte?
(Sarti)
 


George R. R. Martin - Píseň ledu a ohně: Hra o trůny

7. srpna 2017 v 11:13 | M. |  Knihomolův koutek
Je to asi rok a půl, co jsem propadl seriálu Hra o trůny. (Možná jste si už všimli v těchto dvou článcích tady a tady.) Tentokrát se ale nebudeme bavit o seriálu. Dnešní téma je totiž jeho knižní předloha - Píseň ledu a ohně. První díl tohoto eposu jsem nedávno dočetl.

Myslím si, že je velice těžké popsat děj Hry o trůny. Především někomu, kdo o ní v životě nic neslyšel. Přesto se o to teď pokusím!
Celý příběh se odehrává ve smyšlených zemích - Západozemí (Sedm království) a Essos. V Západozemí žije spoustu vážených rodů pod vládou krále Roberta Baratheona. Ústřední rod, od kterého se celý příběh odvýjí, Starkové, sídlí daleko na Severu.
Děj začíná tím, že král Robert vyjede na Sever, aby pověřil svého starého přítele, Eddarda Starka (hlavu rodu Starků), úřadem Pobočníka krále. To je považováno za velkou čest, ale pro Eddarda je to spíše prokletí. Každý člen jeho rodiny, jenž se kdy vypravil na jih, zemřel... Přesto musí svého krále uposlechnout. Tak je Strážce Severu Stark vtažen do intrik hlavního města a celá jeho rodina s ním. Ke všemu ještě za mořem v Essosu dospěl syn krále, kterého Robert Baratheon kdysi svrhl. Hlavní nebezpečí však čeká daleko v severních krajinách. Šikují se tam armády nemrtvých, kteří chtějí zničit všechen život!
- Tak nějak po dějové stránce. Zestručnil a zjednodušil jsem vše, jak jen to šlo, tak doufám, že je to trochu srozumitelné.

Hodnocení 9/10

Mám-li být upřímný. To, že jsem viděl nejdříve seriál určitě ovlivnilo můj názor na knihu. Netuším, zda by se mi líbila o něco víc či míň, ale vůbec bych o ní nevěděl nebýt seriálu. A to kniha vyšla už v roce 1996 (u nás v roce 2000), zatímco zfilmovaná verze až v roce 2011!
Naštěstí mi nevadí pokud vidím nejdříve film a až pak čtu knihu. (Což určitě mnohým z Vás vadí, že?)
Tak se na to vrhneme! Pro začátek se nenechte odradit tloušťkou knihy. Sice je to pěkný pořízek, ale nechat jí ležet jen kvůli tomu by mohla být velká chyba!
Už v první kapitole jste vtaženi do velmi promyšleného světa, kterému ale nemusíte ze začátku vůbec rozumět. Všechny ty postavy a historie dají opravdu zabrat. A to i televizním divákům. (Mimochodem, historie popsaná v knize, se samostatně vyučuje na Harvardské univerzitě!!!) Já Vám doporučuji sáhnout po mapě a přečíst si dodatky na konci knihy. Jistě to nebude k zahození. Využít můžete mou mapu na konci článku, kterou jsem pro Vás nakreslil. (Protože Vás mám prostě rád!)
Jakmile tedy do děje trochu proniknete, máte po problémech. I tak za to strhávám bod dolů.
Kapitoly jsou pojmenovány podle postav. Vše vidíte z jejich prespektivy a máte tak možnost vcítit se do jejich pocitů. Spisovatel k tomu ani nepotřeboval použít ich-formu.
Moc se mi líbilo, jak je všechno nejisté a hlavně napínavé. Hra o trůny je hodna svého jména. Nikdo si nemůže být jistý svým životem! O to je děj realističtější a uvěřitelnější. Žádný slaďák s happy endem nemůžete očekávat! Zkrátka perfektní středověk! I když jsem děj předem znal, byl jsem do poslední chvíle napnutý, jako gumička od praku!
Tak to shrňme: Příběh je opravdu poutavý a do detailů promyšlený. Autorovi vzdávám hlubokou poklonu! Strašně se těším až budu mít v ruce ke čtení další díl!
Nádherných 9/10 pro Hru o trůny! Doporučuji, doporučuji a doporučuji!!!!

Orientační mapa Západozemí

Na mapě jsou vyznačeny nejdůležitější rody Západozemí s jejich sídly. V kroužku jsou hlavní dějiště. Během čtení stačí jen nahlédnout!



Portál Srovname.cz Vám poradí, kde koupíte knihu HRA O TRŮNY nejlevněji!


Pokud nechcete prošvihnout moje nové články, budu moc rád když mě budete sledovat i na Facebooku!

Někdo to rád horké - legendární komedie

27. července 2017 v 16:00 | M. |  Filmové flashbacky
Představuji Vám rubriku Filmové flashbacky! Nechme pro tentokrát být všechny ty filmové novinky. Někdy je třeba ohlédnout se i do minulosti. Občas tam najdeme opravdové pecky!!!

Rok 1959. To je rok vzniku komedie, na kterou nikdo jen tak nezapomene. Úžasné trio, Joe, Jerry a Sugar, je ten důvod. Díky nim totiž dnes všichni znají film Někdo to rád horké!
Děj se odehrává v americkém městě Chicago. Kamarádi Joe a Jerry hrají po večerech, kde jen mohou, na saxofon a basu. Nemají se příliš dobře a snaží se všemožně získat peníze. Záchranou by pro ně mohla být dvě volná místa v kapele, která jede hrát na Floridu. Kapela je ale dívčí... Joe a Jerry jsou náhle v podzemních garážích svědky vraždy. Podaří se jim uniknout, jenže členové gangu po nich dál jdou. Vtom je napadne šílený nápad, jak se mafiánů zbavit. Převléknou se za dívky a coby Josefína a Daphne nastoupí na vlak, jenž míří přímo do hotelu na Floridě! Tady získají i skvělou kamarádku Sugar do které se Joe zamiluje! Problém je ale, že je Joe Josefína! Zábava může začít!


Jak to vypadalo za kamerami?

Sladká Sugar nebyla na place zase tak sladká. Její představitelka Marilyn Monroe byla totiž velmi často opilá. Proč? Zkrátka nebyla se svou rolí ve filmu spokojená. Mnohokrát si i přejídala, aby jí obsadili kvůli tloušťce! A to není vše. Při natáčení filmu se Marilyn ozvala a prohlásila, že není se svým uvedením do filmu spokojená. Hvězda jejího formátu se přece nemůžu na place objevit jen tak! A řekla režisérovi, Billovi Wilderovi, aby to změnil. A tak vznikl nástup Sugar, jak jej dnes známe.
Divíte se, jak je možné, že jí ostatní herci snesli? Herec Tony Curtis (Joe) Monroe neměl zrovna v oblibě. Prohlásil o ní, že má mozek čtyřletého dítěte! (Což byla asi pravda, protože scéna, kde má říci "To jsem já! Sugar!", se natáčela 47x!!!) Dokonce prý po scéně na jachtě řekl, že líbá jako Hitler!
Zato Jack Lemmon (Jerry) byl jediný, který s hvězdou uměl vycházet.
Teď ale pryč od Marilyn. Raději přejdeme k Josefíně a Daphne. Když si jejich herecké protějšky poprvé oblékly své kostýmy, vyšly do ulic. Tam zjistily, že jsou velmi přesvědčivý, protože je nikdo nepoznal! Dokonce ani když se u zrcadla pudrovaly!
Na podpatcích je měl naučit chodit kabaretní travesti tanečník. Jack Lemmon ale jeho pomoc odmítl. Nechce prý chodit jako žena, ale jako muž, který se snaží chodit jako žena.


Na obrázku vidíte náhrobek režiséra filmu. Není na něm nic jiného než legendární věta, která zazněla na konci: Nikdo není dokonalý!

Hodnocení

+ herecké výkony (Joe a Jerry)
+ skvělé vtipy
+ odpočinková komedie
- pomalejší rozjezd
CELKOVÉ HODNOCENÍ 10/10


Nemáte chuť se na tento film podívat? Sice je starý 58 let, ale dodnes nezapomenutelný!









(Zdroje obrázků: 1.;2.;3.;4.)

Když se na Kašperku setmí

19. července 2017 v 14:00 | M. |  Po stopách hradů a zámků
Více jak 650 let stojí hrad Kašperk. V minulosti to byl nejvýše položený hrad u nás. Nechal ho vystavět císař Karel IV. v roce 1356. Měl za úkol strážit hranice z Bavorskem a obchodní "Zlatou stezku", jež zde byla kvůli hojnosti zlata na Šumavě. Jméno dostal podle svého zakladatele - Karlsberg, tedy Karlova hora. I když už je dnes zchátralý pořád se tam toho v noci hodně děje! Váže se k němu totiž několik pověstí, ze kterých vám ztuhne krev v žilách! Jestli máte dost odvahy čtěte dál!

Příběh tří tovaryšů

Tři tovaryši procházeli svět křížem krážem. Jednou se přihnala bouřka a zahnala je mezi zdi Kašperku. Mladíci měli strach v takovém počasí dál pokračovat v cestě, a tak se rozhodli na hradě přespat. Uprostřed noci je probudil strašlivý hluk. Vyběhli na nádvoři, aby tam spatřili meče vznášející se ve vzduchu. Bez pánů se meče křížily a mlátily do sebe. Jeden s tovaryšů vběhl mezi ně s touhou zastavit je. Jenže meče se po něm ohnaly a utnuly mu hlavu. Zbylí dva chlapci s jekotem utekli a schovali se v nedaleké hospodě. Jakmile ale začali ostatním vyprávět, co viděli, meče si pro ně přišly! Tu hospodu už nikdo nikdy neopustil! Všude zůstala jen krev!

Kdo tu straší?

V okolních lesích pomáhá ztraceným dobrým lidem Lesní matka. Má vlasy z lišejníku a plášť z mechu. Jestli tu tedy zabloudíte a máte dobré úmysly nemějte strach. Milá Lesní matka vám ukáže tu správnou cestu! Ale jestli jste přišli ubližovat stromům a ničit přírodu, poznáte její zlobu!!!
Narazit na strašidlo, které se jmenuje Šplhavec, byste určitě nechtěli. Povídá se, že leze po zdích hlavou dolů a místo hlavy má jen lebku. Každý kdo ho spatří si už nikdy nevzpomene na nic ze svého života! Nadobro ztratí paměť!
Vyhněte se i divoké stařeně Swize! Ta má na hlavě parohy, nosí kabát ze zvířecích kůží a jakmile vás uvídí změníte se v kámen!


Z městečka Kašperské hory vede turistická cesta až ke hradu! Dojet se tam dá i autem. Pokud se tam zastavíte za bílého dne vůbec nic vám nehrozí! Od května má hrad otevřeno každý den kromě pondělí.

Dočetli jste až sem? Věřím, že máte pro strach uděláno! Máte dost odvahy vydat se na Kašperk v noci? Můžete tak udělat v období od 17. do 19. srpna, kdy se tam konají noční prohlídky! Pro podrobnosti klikněte sem!

(Zdroje obrázků naleznete tady a tady.)

Začíná 7. řada Game of Thrones!

16. července 2017 v 14:48 | M. |  Autorovy dodatky
Hromadám fanoušků, včetně mě, končí dlouhé čekání. Zítra se po útrpných třinácti měsících vrací nepřekonatelně populární Hra o trůny! A i když je léto v plném proudu, horka se v seriálu nedočkáme. Zima konečně po šesti sezónách přišla!
V následujícím článku se dovíte všechny podstatné informace, bez kterých byste neměli sedmou řadu začít!


1. EPIZODY

Počet epizod bude letos velmi netradiční. Zatímco všechny dosavadní série měly dílů deset, tato jich bude mít jen sedm. Skvěle nám to však vynahrazuje stopáž jednotlivých epizod. U všech trvá více jak hodinu!
Co se týče názvů. V současnosti známe první tři.
Díl, který to vše odstartuje se jmenuje Dragonstone (Dračí kámen). To jasně naznačuje vylodění Daenerys Targaryen. Druhé pokračování se bude jmenovat Stormborn (Za bouře zrozená). Opět název odkazuje na Dračí královnu, což znamená, že se bude dějová linka točit především kolem ní. The Queen's Justice (Královnina spravedlnost). Takový nese název třetí epizoda. Bohužel nám toho ale moc neřekne...

2. Postavy

Do sedmé řady se samozřejmě vrátí všechny přeživší postavy. Zajímavý je však například návrat Gendryho, jenž se objeví po dlouhé pauze. Mimo jiné se ukáže i zpěvák Edd Sheeran. O jeho roli ale nic moc nevíme. Nesmím zapomenout ani na dvě nové postavy. Přibude Alysa Karstark na Severu a arcimistr ve Starém Městě u Sama a Gilly.

3. Rekapitulace

Když už jste informovaní, myslím, že by vám neuškodilo si zrekapitulovat dosavadní události . K tomu postačí toto krátké video:

Teď už vám nezbývá nic jiného, než si pořádně užít nové díly seriálu! Napište mi, jak jste na tom se Hrou o trůny vy! Podělte se o své názory!

P.S. Máte-li zájem o informace k nejnovějším dílům, doporučuji vám navštívit tuto stránku. Tam také můžete odvysílané díly ohodnotit a spekulovat o tom, co bude následovat!

(ZDROJE OBRÁZKŮ: 1.; 2.)

Rick Riordan - Magnus Chase a bohové Ásgardu: Prastarý meč

19. června 2017 v 20:17 | M. |  Knihomolův koutek
Rick Riordan rozepsal zcela novou sérii. Tentokrát je hlavní tématikou severská mytologie! Samozřejmě si nemohu nechat něco takového ujít! Možná po dnešním článku sáhnete pro tuto knížku i vy!
Příběh šestnáctiletého mladíka, Magnuse Chase, začíná na ulici v Bostonu. (U knih spisovatele Riordana se tomu už ani nedivím...) Magnus tu žije od té doby, co mu zemřela matka. Na špinavém chodníku mu dělají společnost pouze Blitz a Hearth, kteří jsou stejně jako on bezdomovci. Tento život mu však skončí jakmile zjišťuje, že ho hledá jeho sestřenice Annabeth a strýc Frederick. To, že se o něj zajímají příbuzní, se kterými se už hodně dlouho neviděl vyvrcholí bojem proti ohnivému démonovi Surtovi. Zmatený Magnus brzy na to umírá... COŽE!? To vám, ale starosti dělat nemusí, protože tímhle teprve všechno začíná! Severská mytologie ožívá a spolu s Magnusem nás provede fascinujícím dobrodružstvím!

Hodnocení 9/10

O této novicce jsem se doslechl už před nějakou dobou, ale stále nebylo k dispozici vydání v české podobě. Až jsem se konečně dočkal! Ani jsem se nenadál a bylo za mnou.
Celý příběh je psán v ich- formě, což vidím jako velmi výrazné plus. Máte možnost zažít veškeré napínavé okamžiky mnohem intenzivněji, pokud vám ho vypráví hlavní hrdina. Moc se mi líbí rychlé spády - neustále se něco "děje"! To je pro mne úžasné - příliš nemusím sáhodlouhé romány, jenž vám několik stránek stále něco popisují. Jistě popis je potřeba, ale osobně nevidím důvod proč jím zaplňovat půlku knihy...
Jdeme dál - Díky této publikaci jsem se mnoho dozvěděl o severských bozích, kultuře a vůbec celé mytologii! Nenáročnou a zábavnou formou. (Co lepšího si přát.)
Jen tak mimochodem. Myslel jsem si, že toho o ní vím dost už z filmů o Thorovi, ale později se ukázalo, že je marvelovský Thor jen pěkná spatlanina. (Jestli jste si to mysleli už dávno a Magnuse jste ani číst nemuseli, tak vás prosím, abyste mou poznámku ignorovali...)
Kde jsem tedy v této hromadě plusů a skvělých prvků knihy našel něco, co se mi nelíbí? Jak je možné, že dávám devět a ne deset bodů?
No, jde jen o takovou drobnost. (Já si totiž musím pokaždé něco najít.) Zkrátka mi přišel Magnus dost podobný předešlému hrdinovi, Percymu. Sice se Riordan často snažil ho odlišit čím jen mohl, ale to, že Percyho vymyslel prostě nezapře!
Takže tady to máme - 9/10! Nemůžu udělat nic jiného než doporučit a doufat, že si knihu přečtete! ANEBO už jste jí snad četli? Budu rád i za váš názor!

Portál Srovname.cz Vám poradí, kde koupíte knihu MAGNUS CHASE A BOHOVÉ ÁSGARDU: PRASTARÝ MEČ nejlevnějí!

Blog slaví 1. narozeniny!!!

19. května 2017 v 20:33 | M. |  Autorovy dodatky
Přátelé!
Věřte nebo ne, v úterý 23. 5. 2017, tomu bude už rok, co zde vyšel úplně první článek! Bude to rok, co jsem se rozhodl založit tento blog. Tenkrát jsem však vůbec netušil, jak dlouho u toho nakonec zůstanu! Psaní článků mě neskutečně baví a já jsem rád, že tu můžu oslavit již roční výročí! Za rok jsem se v blogování určitě hodně posunul a s potěšením můžu říci, že jsem se tu i s několika blogery spřátelil! (Eleanor, kde jen jsi tak dlouho? :)
Mockrát děkuji Vám, čtenářům, za každou Vaši odezvu k mým článků. Nesmírně si toho vážím!
Za dvanáct měsíců tady na S čajíkem v křesílku vyšlo 45 článků a u nich bylo zanecháno 189 komentářů!!! Tak všechno nejlepší můj blogu a snad tu s námi vydržíš ještě spoustu let!

Jsem si vědom toho, že tady v posledních několika měsícíh nevyšlo příliš článků. Proto jsem si řekl, že to takto nejde! Začátkem června bych rád začal vydávat články dvakrát týdně a to v ÚTERÝ a v PÁTEK! Ještě nevím, jak mi to bude časově vycházet, ale určitě Vám dám vědět na facebooku od kdy bych to zavedl.
Rozhodně se tedy nezapomeňte zastavit a zůstaňte tu se mnou i nadále!!!

Děkuji Vám!


Královo první rozhodnutí

15. května 2017 v 18:06 | M. |  Vymýšlíme příběhy
Král Welear měl v minulém článku velmi těžké rozhodování. Neklan mu však skvěle pomohl svým závěrem. Ten si tu můžete dnes přečíst! Příjemnou zábavu!

Začátek povídky

Vycházelo slunce. Jeho paprsky se brzy začaly pomalu rozlévat po každé střeše velkého přístavního města. Král Welear stál na vrcholu věže paláce, odkud pozoroval, jak se jeho město probouzí do nového dne. Odjakživa miloval Přístav věží - svůj domov. Po každém pohledu na něj se cítil šťastný. Nyní bylo všechno jinak. Před několika týdny mu zahynul otec a on se stal králem. Králem velké a bohaté země. Welear byl však stále velmi mladý na to, aby byl dobrým králem. Bylo mu sotva osmnáct a on již musel za sebou vláčet těžé břímě panování. V politice se neorientoval a při každém rozhodnutí se obracel na své rádce. Nevěřil jim, ale nic jiného mu nikdy nezbylo.
"Můj králi," ozval se hlas za Welearovými zády.
"Ano?"
"Nerad vás zde vyrušuji, ale přijeli vaši lordi. Očekává se od vás, že je zde řádně přivítáte a vypravíte se s nimi na hon," pravil králův nejvyšší rádce.
Mladý panovník jen přikývl a následoval ho. Šli pryč z věže po točitém schodišti. Dole se vydali dlohou chodbou, kde se strážní klaněli svému vladaři. Šli tak dlouho, že se zdálo, jako by byl cíl jejich cesty nekonečně daleko. Přeci jen se však zastavili u vysokých mahagonových dveří. Rádce ustoupil a dveře se otevřely. Stovky očí se teď upíraly přímo na krále. Velkým trůním sálem se rozléhaly zvuky kroků, jak Welear procházel uličkou, na jejímž konci se tyčil velký zlatý trůn. Teprve když se na něj posadil, ono napjaté ticho bylo přerušeno.
To promluvil první z lordů: "Vaše veličenstvo! Jmenuji se Harold z rodu Verlenů. Přicestoval jsem, abych zde přísahal věrnost novému králi a sloužil mu stejně jako předchozímu"!
"Jsi vítan lorde Verlene! Král tě rád bude hostit ve svém domě!" odvětil Welear.
Stejně tak se představilo několik dalších lordů až se nakonec král zvedl ze svého trůnu a řekl:
"Jeho výsost král Welear III. z rodu Ryanů, vás nyní, drazí lordi, zve na královský hon!"
Ozval se potlesk a souhlasný křik. Sám král však z nadcházející události měl pramalou radost.

Lesem se rozléhala hudba loveckých rohů. Hon byl v plném proudu. Lordi se smáli a křičeli nad svými dosavadními úlovky. Nikoho netrápilo, že se honu neúčastní jeho pořadatel.
Král stál na kraji svého tábora u velkého stříbrného vodopádu. Jeho šum byl pro znaveného krále útěchou. Poslouchal, jak se voda valí dolů a tříští se o hladinu. V jeho zemi bylo mnoho krásných míst, ale žádné nebylo tak působivé a dechberoucí jako toto.
Bylo mu jedno, jak zareagují jeho lordi, až se dozvědí o vladařově nepřítomnosti. Nebavila ho komedie, kterou musel donekonečna hrát. Lží a přetvářkou se hemžil jeho dvůr. Pochlebovači, co by nejraději viděli na trůnu sedět sami sebe.
Zničehonic přímo z vodopádu vyskočil muž s dýkou v ruce. Skočil na Weleara a pustil se s ním do smrtícího zápasu. Zaskočen, se Welear snažil bránit, ale marně. Útočník měl obrovskou sílu. Dýka se už už blížila ke králově hrdlu, když vtom se objevily stráže. Odtáhly útočníka, vyrazili mu nůž z ruky a donutily ho kleknout.
"Nezabíjejte ho!" vykřikl Welear, drže se za krk.
Strážní na něj udiveně pohlédli. Zanedlouho přišli i lordi a úsměv, co jim doteď zdobil tvář, se vypařil.
"Jste v pořádku Vaše výsosti?" zeptal se lord Verlen.
"Nic mi není."
"Děkujme bohu, že jste vyvázl. Země nyní málem přišla o panovníka!"
Rádce se ozval: "Tento hanebný muž musí být okamžitě popraven za pokus o vřaždu..."
"Počkejte," řekl mladý král.
"Je vyloučeno čekat, můj pane!"
"Váš rádce mluví pravdu. Musí být potrestán hned!" přidali se ostatní.
Welear, jenž dosud naslouchal radám svých rádců, byl nyní na rozpacích. Nechtěl, aby toho muže popravili, aniž by mu řekl proč se ho pokusil zabít. Z toho všeho měl zlé tušení.
Nyní král nevěděl koho poslechnout. Své rádce a lordy, kterým do teď naslouchal nebo svůj úsudek, jenž v něm nyní hlodal a radil mu, se rádcům vzepřít?

Neklanovo pokračování

"Spoléhej vždy na svůj vlastní rozum Weleare, každou radu, byť by se Ti zdála sebelepší, zvaž a promysli. Rozhodnutí musí vždy vyjít od Tebe, abys za ně dokázal převzít zodpovědnost. Jednou budeš králem a budeš se muset umět rozhodovat. Pak bude vše záviset na Tobě a nebudeš se moci odvolávat na to, že Ti někdo špatně poradil." Proběhlo králi hlavou spolu se vzpomínkou na dávný rozhovor s otcem.
"Ano otče, měl jsi pravdu, je třeba vše dobře uvážit, ale co když na rozmýšlení není čas? Co když je nutné, aby rozhodnutí padlo ihned? Ten muž byl někým najat, jinak by tak nespěchali, aby jej odstranili. Mají strach, že by mluvil. Co ale udělají, když jim nevyhovím? Kdo ví, kolik jich je na mé straně a kdo z nich je proti mně? Otče, kéž bys tu byl!" Vtom jej napadla myšlenka bláznivější než cokoli jiného: "Ne, tohle nemůže vyjít, ale alespoň tím získám čas. Snad na něco přijdu," řekl si.
"Vyhovím vám tedy." řekl král a úporně se snažil, aby mu neselhal hlas. "Ale nepopravíme ho jen tak, přivažme jej do sedla koně a uštvěme jako zvěř." Prohlásil k překvapení všech okolo. Lordi zaváhali. Pak ale někdo vykřikl: "Výborný nápad Vaše veličenstvo!" čímž roznítil nadšení ostatních.
"Ano, na koně s ním!" křičeli lordi, jichž se opět zmocnila lovecká horečka.
Zanedlouho seděl vrah uvázaný v sedle. Tryskem uháněl pryč. Král i celá družina spěšně nasedali a vyráželi na neslýchanou štvanici. Štvaného i lovce záhy pohltil les, ale dusot kopyt a výkřiky byly v táboře slyšet ještě dlouho.
Welear se řítil pod korunami stromů v sedle svého bělouše. Kolem něj letěly zelené a černé šmouhy stromů. Větvičky, listí. Trysk šílený stejně jako nápad, který k němu vedl. Hlavou mu vířily myšlenky jako vodní tříšť okolo přídě lodi za nejprudší bouře: "snad se mi podaří k němu nějak... nějak se k němu dostat... dostat z něj alespoň slovo... stopu... přijít alespoň na nějakou stopu... zjistit kdo... někdo ho určitě poslal... ne, tohle nebyl nápad... tohle nebyl dobrý nápad... ale co jiného... nic lepšího mne v tu chvíli... i kdyby, co dál?.. celou pravdu se dozvím... těžko se dozvím pravdu... a co když?.. Ano, ten, kdo jej najal určitě bude... bude nejvíc stát o to, aby nepřežil... musím, musím být u toho... ten, kdo jej zabije je můj nepřítel... i kdyby ne, nemám jinou možnost..."
Hnali se lesem. Jak dlouho nevěděl nikdo z nich. Pronásledovatelů ubývalo, až zůstali jen čtyři Welear, Harold Verlen, Godwin Hart, nejlepší lovec v království a Edmund Foray. I ten se ale časem začal opožďovat.
Nakonec se zbývající trojice přiblížila k pronásledovanému natolik, že bylo možné zaútočit. Lord Verlen pobodl koně k většímu trysku, aby si nadjel. Napřáhl oštěp. Hodil. Zbraň smrtelně zasáhla koně. Ten se vzepjal a padl. Uvázaný jezdec nemohl seskočit a tak jej tělo koně zle zhmoždilo. Harold Verlen seskočil z koně, tasil meč a napřáhl se k ráně.
"Ne lorde Verlene, nezabíjejte mě!" vykřikl pronásledovaný.
Lordovu ránu však nezadržel výkřik štvaného. Byla to slova krále Weleara, co upoutalo jeho pozornost.
"Harolde z rodu Verlenů, složte zbraň! Jste zatčen pro podezření ze zrady vůči králi!" vykřikl král, který právě dorazil na místo "lorde Godwine, chopte se jej!" obrátil se k druhému lordu, který právě seskočil z koně. Ten však namísto vykonání rozkazu pozvedl ruku s oštěpem a zabil vraha, potom se oba lordi vrhli ke králi a strhli jej ze sedla.
Král se protivníkům vysmekl a tasil meč. První útok lorda Verlena odrazil, ale hned vzápětí musel čelit Godwinovu výpadu. Čepel meče se svezla po nedobře provedeném králově krytu a zahryzla se do králova ramene. Lordi na něj doráželi jako vlci na zraněného jelena. Rány padaly a král je sotva stačil odrážet. Tak jako předchozí, ne každou zcela úspěšně.
Welear ustupoval a sotva se držel na nohou. Vyčerpávající štvanice, pád z koně i utržené rány na něj doléhaly. Náhle zaslechl dusot kopyt. Měl čas sotva pootočit hlavu směrem, odkud přijížděl další útočník. "Jsem ztracen!"blesklo mu hlavou, když na kratičký okamžik spatřil, jak se k nim žene Edmund z Foray s napřaženým kančím oštěpem. Vzduchem se mihlo štíhlé dřínové ratiště s blyštivým hrotem. Zbraň však kupodivu nezasáhla krále, nýbrž útočícího Godwina Harta. Lord Verlen uhnul útočníkovu meči a hbitěji než by kdo čekal, vyskočil do sedla svého koně. Bodl jej do slabin a vyrazil pryč. Než Edmund Foray obrátil koně a přihnal se zpět, zmizel Verlen v lese. Lord z Foray seskočil u krále ležícího u paty buku a přiklekl k němu. Král silně krvácel z utržených ran.

"Můj králi a pane," pravil Foray, obvazuje Welearovy rány, "omlouvám se, že se mi nepodařilo dostat, nebo alespoň zadržet i Harolda Verlena. On je vůdcem spiknutí, které je větší, než možná tušíte. Předpokládám však, že vás nepřekvapuje. Ani já o něm ale nevím mnoho. Přiznávám, že vašeho otce jsem neměl rád, proto jste mi Vy byl vcelku ukradený. Když jsem ale dnes viděl Vaši bezradnost a zoufalství, bylo mi Vás líto. Nevěděl jsem však, jak Vám pomoci. O to víc mne pak překvapilo Vaše smělé rozhodnutí, ačkoli nevím, co přesně jste jím sledoval. Máte odvahu a toho si cením. Řekl jsem si, že se musím držet při Vás, protože jsem tušil, že tahle hra skončí špatně. Přijměte prosím mou omluvu. Chci Vám nyní znovu a tentokrát upřímně přísahat věrnost a přátelství. Zde je můj meč." Při těch slovech poklekl a podal králi jílec svého meče.
M. s Neklanovou spoluprácí!
Děkuji!

Další články


Kam dál

Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!