Eurovision Song Contest - politická přehlídka států?

Včera v 12:33 | M. |  Autorovy dodatky
Před dvěma týdny jste v televizi mohli zaznamenat populární soutěž zpěváků. Jmenuje se Eurovision Song Contest a pyšní se tím, že jde o největší a nejsledovanější nesportovní událost roku. Nepokládám se za nějakého velkého fanouška, ale už jsem letos Eurovizi sledoval potřetí a právě v letošním ročníku se mi tam zdála nejvíce patrná politika. Přitom pravidla soutěže zakazují politická témata písní. Přehlídka zpěváků (nejen) Evropy se mi občas zdá hodně zvláštní.

(Letos pořádalo ESC Portugalsko.)

Písňová soutěž Eurovize (ESC) se koná každý rok v zemi, která zvítězila předchozí rok. Jedná se o jeden z nejdéle běžících pořadů, protože se vysílá už od roku 1956. Tehdy ji pořádalo Švýcarsko. O vítězi rozhodují poroty zúčastněných zemí a také hlasy diváků. Dnes je soutěž mimořádně úspěšná a může se těšit velké sledovanosti i oblíbenosti. Ale ne tak úplně v České republice. Sám jsem o ní neměl ani ponětí. Až do roku 2016, kdy jsem seděl u notebooku a v televizi zůstala náhodou zapnutá právě ona soutěž. Schválně se vás zeptám, jestli Eurovizi vůbec znáte? Asi bych se ani nedivil kdyby ne. V ČR to fenomém prostě není. Chápu to. Na tak "velkolepou" show je spousta písniček nudných, nechytlavých a lehce zapomenutelných. Avšak jsou tu nějaké, které určitě znáte. Tak třeba vítěz z roku 1974 byla švédská skupina ABBA se slavným hitem Waterloo. Kariéru tady začala i zpěvačka Celine Dion. Píseň "Hard Rock Halellujah" od skupiny Lordi z Finska také není úplně neznámá. Proč je tu tedy tolik lidí, kteří mají ke klání evropských zemí takový odpor? Nejspíše za to může již zmiňovaná politika.

(ABBA na Eurovizi v roce 1974)

"Politika v Eurovizi nehraje žádnou roli." Je ale tato věta opravdu pravdivá? Sám říkám, že rozhodně ne. Politika hraje v Eurovizi roli vždycky. Koneckonců co jiného čekat, když mezi sebou soutěží různé státy.
Důkazem přítomnosti politiky v ESC je vítězka roku 2016, ukrajinská zpěvačka Jamala. Zvítězila s písní o pronásledování Tatarů z Krymu. Nevyhrává jen talent a pěkná píseň, nýbrž dobře zvolená tematika. (Která je pokud možno aktuální.) Toto nejvíce funguje na lidi. Jenže potom, co jsem viděl letošní ročník, si myslím, že jednotlivé "odborné" poroty také nejsou nejnestranější. Nejvíce bodů dostávali země, které soutěž často vyhrávají.
To je také důvod proč letošní zástupce z ČR, Mikolas Josef, skončil tak, jak skončil. Sice slavíme historický úspěch (krásné 6. místo), ale mohlo to dopadnout mnohem lépe. I když to možná bude znít příšerně zaujatě, tak říkám, že se měl Mikolas umístit výš.
Itálie, jež zůstala před námi, zvolila píseň složenou po bombovém útoku v Manchesteru. Někdo dokonce tvrdí, že aktuální situace mezi Izraelem a Íránem, zajistila Izraeli vítěztví. Něco na tom nejspíš bude, ale Netta podle mě vyhrála díky extravagantní písni. Což obvykle dobře funguje.
Jsem zvědavý, jak bude ESC probíhat příští rok v Jeruzalémě. Doufejme, že klidně a bez potíží...

Zbývá vysvětlit proč se vlastně na celé tohle divadlo koukám. Není to ani kvůli písním ani kvůli zpěvákům. Eurovizi mám spojenou s jarem. Vždycky běží na začátku května a já si říkám: "Jé, už je zase jaro!" Smějte se, jak jen chcete. Prostě jsem si to nějak spojil, a proto se na to všechno koukám.
Navíc se letos dostal do finále náš soutěžící, takže bylo komu fandit!

(Izraelka Netta a její vítězný song)



Sledovali jste letos Eurovizi? Koukáte se na ni pravidelně?

(Pokud chcete nalézt zdroj obrázku, stačí na něj kliknout. )
 

Slavíme dva roky!

Pondělí v 16:49 | M. |  Autorovy dodatky
Milí čtenáři,
zdá se mi to jako nedávno, co jsem psal článek na první blogové narozeniny. A teď už je pryč další rok a já píšu článek k narozeninám druhým. Čas zkrátka šíleně letí!
Za rok tu sice nepřibyla zrovna hromada článků, ale i tak. Důležité je, že blog stále funguje a neleží někde v propadlišti zapomenutých webových stránek. (Teda aspoň v to doufám.) Článků je méně, ale prosím vězte, že s každým jednotlivým článkem si dávám práci a snažím se ho udělat, co nejlépe to jde.
A jaké jsou plány na další rok? Ze všeho nejdříve už chci dopsat londýnský cestopis. Píšu ho už od října a mezitím jsme tam byli znovu, takže mám skutečně, co dohánět. Na druhou stranu se zase vy, máte na co těšit! Byli jsme v Britském muzeu, v Přírodopisném muzeu, v Hyde Parku a taky v Toweru! Tohle všechno ještě zbývá dopsat, takže si tady dávám oficiální předsevzetí, že to všechno sepíšu, dopíšu, připravím a vydám! (A jestli ne, tak mi musíte vážně hodně vynadat! :D)
Dále chystám novou povídku. Zatím jsem asi v polovině, ale její psaní mě moc baví, takže doufám v brzké dokončení. Povídka bude zasazena do 16. století, do doby, kdy v Anglii vládl král Jindřich VIII. Těšte se!
V rubrice Vymýšlíme příběhy stále čeká nedokončený příběh Dar bohům. Pokud vás to minulo, klikněte sem.
Co se týče knížek, tak mám rozečtenou novinku od Michaely Burdové, Dcera hvězd, a taky jsem v půlce druhého dílu Magnuse Chase. Dlouho jsem se nevrátil k rozečtené knize Sněhulák od Jo Nesbø. Říkám si, že je to škoda, protože se mi líbila. Četl někdo?
V rozepsaných mám uloženo spoustu dalších článků, které jen čekají na to, abych se do nich pustil. Myslím, že narozeniny jsou ideální příležitost, si to slíbit!
Tak na další skvělý rok! Všechno nejlepší S čajíkem v křesílku!!!


Děkuju, že jste tady se mnou!
M.

Druhý den v Londýně

24. dubna 2018 v 19:59 | M. |  Moje cestopisy
Druhý den v Londýně jsme měli hodně nabitý. Celodenní okruh po všech známých turistických místech ve městě si tu teď s vámi rád zopakuji. Pohodlně se posaďte, protože právě začínáme!


Opouštíme náš apartmán a jedeme metrem na Piccadilly Circus. Slavné neonové nápisy se ale bohužel opravují. Tak aspoň fotím sošku boha lásky Erota. Počasí nám příliš nepřeje. Je zataženo a poprchává. Dokud však nepadají trakaře, tak jsme spokojení!

 


Michaela Burdová - Poselství jednorožců: Snížkova dobrodružství

10. dubna 2018 v 21:30 | M. |  Knihomolův koutek
Dnes přišla na řadu knížka, kterou mám doma v knihovně už více, jak rok. Zůstala tam zapomenutá a rozečtená. A potom, co jsem ji nedávno dočetl, si myslím, že by byla věčná škoda na ni nenapsat recenzi. Mluvím o volném pokračování trilogie Poselství jednorožců s názvem "Snížkova dobrodružství" od české autorky Michaely Burdové!


Jak jsem již řekl v úvodu, kniha volně navazuje na fantasy trilogii Poselství jednorožců. Spisovatelka s touto sérií začínala, a teď, po několika letech, se k ní opět vrátila, aby všechny dějové linky dotáhla do konce.
Děj se znovu odehrává v království jménem Lilandgarie. Hlavním hrdinou je náš starý známý kočkoroh (kocour s rohem na čele) Snížek. Ten se u svého pána Veragina má velmi dobře. Má dostatek jídla i spánku. Jenže vše se změní, když je Snížek unesen zlým trpaslíkem, který ho veze do neznáma. Proslýchá se, že po celém království jsou unášeni kočkorozi trpaslíky z Měsíčních hor, kteří si na nich znamenitě pochutnávají. Veragin musí svého kamaráda osvobodit dříve, než bude pozdě, a poté se postavit neznámému zlu, co do Lilandgarie proniklo. Na pomoc se vrací i elfská princezna Aranis a její družina. Tak začíná zcela nové dobrodružství plné nástrah a nebezpečí!

Hodnocení 6/10

Za návrat do světa jednorožců jsem moc rád, protože děj zůstal od minule otevřený. Děkuju autorce za tento "spin off", už jsem ani nedoufal! :)
Na rozdíl od předcházejících dílů je však tato kniha mnohem větší pohádka. Příběh je také kratší. To ale neznamená, že to knížce uškodilo. Děj je rozhodně moc povedený. Přesto jsem si na celé knížce nejvíce užíval hlavního hrdinu kočkoroha. Bez něho by nebylo nic. Snížek vlil celému titulu krev do žil. Zkrátka se tato postava povedla. Samotná zápletka už pro mě nebyla tolik důležitá.
Celkově velmi pěkná pohádka. Vtipná, svižná a vyvedená. Palec nahoru!
Jdeme bodovat. Nemám ke Snížkovým dobrodružstvím nijak velké výhrady. Jediné, co mi chybělo byl větší rozsah.
Boduji v porovnání s ostatními recenzovanými knihami a vzhledem k tomu, že jsem knize Volání sirény dal sedm bodů, tak má ode mě Snížek šestku. Siréna měla přece jenom laťku trochu výš.
Doporučuju všem!


Kniha obsahuje autorčiny pěkné barevné ilustrace!


Četli jste tuto knížku? Pokud ano, tak se dole v komentářích stoprocentně podělte o svůj názor na ni!


Na závěr bych vás rád upozornil, že dnes vychází Michaele Burdové nová knížka! Jmenuje se Dcera hvězd a věřím, že bude stát za to! Podrobnosti naleznete v tomto odkazu na stránky spisovatelky. Já už mám předobjednáno!

Portál Srovname.cz vám poradí, kde koupíte knihu POSELSTVÍ JEDNOROŽCŮ: SNÍŽKOVA DOBRODRUŽSTVÍ nejlevněji!

Cenná sázka

19. března 2018 v 19:10 | M. |  Koutek pisálka
Vítám vás v nové rubrice, kde se s vámi budu dělit o své literární výtvory. Rubriku otevře má krátká, nedávno dokončená, pirátská povídka. Pojmenoval jsem ji "Cenná sázka". O své názory se nezdráhejte podělit dole v komentářích. Jsem za ně rád. Ale teď už příjemné čtení!

Jakmile jejich loď zakotvila, vydal se Matyas směrem do hospody. Městečko Porto del Rey bylo ve skutečnosti jen společenství několik malých zchátralých domků, ale zdejší hospoda, U Zlomené hnáty, byla vyhlášená. Matyas byl navzdory svému mladém věku obávaná pirátská hrozba Karibiku. I tak se mu poslední dobou nedařilo. Neměl u sebe ani vindru. Třeba dostane rum zadarmo!


V podniku bylo tak zahuleno, že skoro nebylo vidět na krok. Přes všechen rámus byl slyšet mohutný smích. Matyas věděl moc dobře, komu patří. Ale ne, co tu dělá on?
"Není to náš mladej postrach moří?! Hahaha! Kde jsi jen byl, ty jeden parchante!" To promluvil známý ožrala a bývalý pirátský kapitán Harmon. Zrzavé vousy měl až k pasu. Kopl do sebe sklenku rumu a zamířil k Matyasovi. Dal mu ruku kolem krku a přitiskl ho k sobě.
"Tak jak se ti daří?" zašeptal.
Páchlo mu z pusy, jako by mu tam něco před hodně dlouhou dobou umřelo.
"Jde to. Tebe se ani ptát nemusím. Vypadáš vesele!"
"A taky jsem kamaráde! Ale poslyš! Můžu bejt i veselejší! Pojď za mnou!" zvážněl vousáč a odvedl Matyase do malé klidné místnůstky. Stál tam velký kulatý stůl s petrolejovou lampou uprostřed.
"Sehnal jsem hráče!"
"Harmone! Vždyť víš, že už nehraju!" osopil se Matyas.
"Ale no tak! Jen jedna hra! Potřebujeme tě do počtu!" prosil kapitán.
Nakonec mladík přeci jenom souhlasil. Usadil se ke čtveřici dalších hráčů a položil ruce na desku stolu. Kostky byly stará pirátská zábava. Někdo vsadil nějakou cennou věc a ten, komu padlo nejvyšší číslo, ji vyhrál.
"Dneska nebudeme hrát o ty vaše pitomosti! Vsázím tohle!" rozkřikl se Harmon a doprostřed stolu hodil prsten s velkým rubínem. Ostatní si začali nadšeně šeptat. Zdálo se, že cena v nich vzbudila velký zájem. Matyas se k Harmonovi naklonil a zašeptal, aby ho ostatní neslyšeli: "Jsi si jistý? Tenhle prsten je tvé ženy! Jestli ho prohraješ, bude zuřit!"
"Žádný strachy! Neprohrajeme!" řekl Harmon. Byl z něj cítit závan rumu.
A tak všichni postupně začali házet, až se kelímek se čtyřmi kostkami dostal k Harmonovi. Majitel sázky házel vždy jako poslední. Zatím nejvyšší číslo měl holohlavý pirát s černým krouceným knírem. Hodil tři pětky a jednu čtyřku.
Vousatý kapitán zatřásl s kelímkem a bouchl s ním o stůl. Pak sebevědomě odkryl kostky. Čtyři čtyřky.
"Hááhááá! Prohráls!" smál se knírač.
Než stačil Matyas zaregistrovat, co se vlastně děje, přiklopil Harmon prsten kelímkem a stáhl ho k sobě. "Utíkej!!!"
"Zastavte toho podvodníka!"
Matyas vylétl ze židle, jak nejrychleji jen mohl. Prohnal se hospodou a vyřítil se ven za Harmonem. Jenže ten nikde nebyl. Vtom ho někdo stáhl za roh podniku.
"Dobrý, stihnul jsi to!"
"Přeskočilo ti! Až nás chytěj je po nás! Měl si tam ten prsten nechat!" rozčílil se mladík.
"To nešlo! Olívie by mě zabila!"
"Říkal jsem ti, ať ho nevsázíš!"
Ozval se řev: "Vrať se, ty podvodníku! Dej mi ten prsten!"
"Rychle, poběž za mnou!" vyzval Harmon Matyase.

Hnali se uličkami přístavu jako o život. Pak kapitán Harmon do někoho vrazil. Byla to velmi mohutná žena s proutěným košíkem zavěšeným na ruce.
"...Miláčku!... Co tu děláš?"
Žena zvedla obočí. "V čem zase lítáš, Harmone!" řekla.
"Já!? V ničem! Co si o mně myslíš, Olívie?" odvětil vousáč. Při té hře měl čelo úplně suché, ale teď mu z něho doslova teklo.
"Moc se nedělej! Všimla jsem si, že zmizel můj prsten. Jestlipak o tom něco nevíš?!"
"Jenom jsem si ho vypůjčil! Neboj se!" Harmon vytáhl kelímek na kostky. Olívie nastavila ruku. Když chtěl však kapitán z kelímku prsten vyklepnout, nic z něj nevypadlo.
"Co to na mě zkoušíš?"
"Asi se musel...někde...zakutálet..."
Plesk! To zrovna přilétla Harmonovi obrovská facka. Ten se zatočil dokola, až neudržel rovnováhu a třísknul sebou o zem.
"Ty!" Olívie namířila svůj objemný ukazovák na Matyase. "Ty jsi mu s tím pomáhal! Ten prsten je moje největší cennost!"
"To ne! Já za nic nemů..." Mladík nestihl dokončit větu. K zemi ho srazila obrovská dlaň paní Olívie.
Ta potom ze země zvedla svého otupělého manžela a vedla ho pryč. Těžko říct, zda ho víc skolil rum nebo facka. Tohle jistě nebyla poslední rána, kterou Harmon dostal, pomyslel si Matyas.
V botě ho zatlačil nějaký kamínek. Sundal si botu, aby ho vyklepal. A tu mu do ruky spadl zlatý prsten se zasazeným rubínem. Matyas se podíval směrem k mizejícím siluetám. Facka ho ještě pálila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu.

(Zdroj obrázku zde.)

Výprava do Londýna aneb když má den 48 hodin

23. února 2018 v 20:06 | M. |  Moje cestopisy
Miluju Londýn. Miluju jeho památky, ulice, budovy i jeho obyvatele.
Na konci září jsme ho s mamkou navštívili. A bylo to snad stokrát lepší než předtím se školou! A tak jsem tady se zbrusu novým cestopisem!
Tak na co ještě čekáme? London calling!

(Liverpool Street s výhledem na Okurku)

Vše začalo cestou na letiště. Měl to být náš historicky první let letadlem.
Nejdříve jsme se autem dopravili na letiště Václava Havla v Praze. Vozidlo jsme přenechali panu řidičovi (nebo alespoň tomu pánovi, co o půl čtvrté ráno rozespale vylezl z budovy), který ho odvezl na hlídané parkoviště, kde mělo přečkat čtyři dny než se vrátíme.
Výhoda byla, že jsme na letišti nebyli poprvé. Vše nám bylo jasné až do chvíle, kdy projdete k pasové kontrole. S příručními zavazadly jsme si sice nemuseli dělat starosti s odbavením, ale jaksi nám vůbec nedošlo, že když je to zavazadlo příruční (tedy na palubu do letadla), tak v něm nesmí být žádná tekutina nad 100 ml! ...ehm, už se chytáte za hlavu?... Takže potom, co nám vyházeli všechny naše sprcháče a deodoranty (pasta naštěstí přežila), jsme nakonec úspěšně nastoupili do letadla.
Samotný let mi nijak zvlášť nevadil, ale přistávání a vzlítání bylo o něco horší. A to ani nemluvím o pocitech mamky. Nechme ale let letem a posuňme se dál!
Stansted - naše cílové letiště v Londýně. Problém číslo jedna, který jsme řešili - jak se dostat z letiště? Plán byl následující: Autobusem National express se dostaneme na Liverpool Street station, kde se potkáme s mojí sestrou, která tady dělá au pair. Od tamtud s ní dojedeme vlakem do Forest Gate. Právě tam jsme měli zamluvené ubytovaní a ona věděla, kde to je.
Prostý plán no ne? Škoda jen, že jeho realizace byla o něco těžší!


Ze Stanstedu jsme se vymotali celkem rychle. I jízdenku na autobus jsme si sehnali celkem rychle. A pak...Problém č. 1: Odkud do autobusu nastoupíme? To bylo sice na jízdence napsané, ale my takové nástupiště nikde nenašli. Zachránila nás až paní ze Španělska. Ta totiž měla stejný cíl, stejný problém, ale trochu více rozumu a odvahy se zeptat nejbližšího pana policisty. Dozvěděli jsme se tedy, že National express jezdí z dolní stanice.
- Tip dne: Budete-li někdo hledat zastávku autobusu National express na Stanstedu, musíte sejít hned u východových dveří dolů po schodech. Tam už jen ve frontě počkáte, nastoupíte a voila ... Problém č. 1 vyřešen! Zaručeně vyzkoušeno!
Následuje Problém č. 2: Liverpool street je moc hezká ulice, ale kde tu najdeme stanici metra?
Úplně jednoduše. Stačí se jen otočit na opačnou stranu a velkou prosklenou budovu s jezdicími schody nemáte šanci minout!

(Rušná Liverpool Street Station)

Konečně se potkáváme s mojí sestrou a jedeme s ní do našeho ubytování. A tam se objeví hádejte co? Problém č. 3: V domě nikdo není a paní uvedená u kontaktů nám říká, že už tu nepracuje a máme kontaktovat Booking.com, kde jsme si pokoj objednali. (Šlo o jednu ložnici se sdílenou kuchyní, sprchou a záchodem.)
Když se díváme na e-mail nalezneme zprávu: k ubytování prosím kontaktujte.... a nějaké nové číslo. Je třeba připomenout, že bylo něco kolem půl třetí odpoledne a email byl odeslán kolem desáté dopoledne. ??? To mi moc hlava nebere, ale budiž! Voláme na ono číslo a... nikdo to nezvedá.
S kufrem a s těžkou taškou sedíme na zídce někde v gigantickém Londýně, jíme jídlo, co jsme si koupili v místním polském krámku a ... co ještě? ... Jo a ještě jsme "dneska" nespali.
Naše zoufalá situace se však obrátí k lepšímu potom, co nám uvedené číslo zavolá zpět. Následuje naše ubytovávání a všechny tyhle nedůležité věci. Pro nás je ale důležité, že je problém č. 3 (a dnes už poslední) vyřešen!
Jakmile máme kde bydlet, tak se vydáváme nakoupit něco k večeři (ano už je totiž večer). Nakoupili jsme si v Poundland (obchod, kde všechno stojí jednu libru), najedli jsme se a nad mapou jsme se domluvili kam zítra půjdeme. Pak už jsme si konečně po tom 48 hodinovém dni šli lehnout.

POKRAČUJEME PŘÍŠTĚ...

...Nalákat Vás můžu třeba na Trafalgar a Národní galerii nebo na Buckinghamský palác...

Christy Raedeke - Mayské proroctví: Zápas o osud lidstva

26. ledna 2018 v 19:40 | M. |  Knihomolův koutek
Někteří z vás, co mě tu trochu pravidelněji navštěvujete, jste si mohli všimnout, že jsem milovník fantasy literatury. V dnešní recenzi od ní však odbočíme a přesuneme se k mystice. Právě té je totiž kniha Mayské proroctví plná!

Celým příběhem vás bude provázet hlavní hrdinka Caity Mac Firelandová. Tato třináctiletá dívka se nedávno odstěhovala ze San Francisca na ostrov Huracan ve Skotsku. Její rodiče tam zdědili prastarý hrad Breidablik. Zvědavá Caity brzy objevuje tajnou místnost ve svém pokoji, která má na stěnách vyryté spirálovité ornamenty. Caity už od malička fascinovala mystika, a tak ihned začne značky zkoumat. To ale ještě neví, že je to starý mayský kalendář, který jí obrátí život vzhůru nohama!


Hodnocení 3/10

Upřímně - přečíst tuhle knihu mi dalo hodně zabrat. Trvalo mi to asi čtyři roky, protože když už jsem ji měl rozečtenou, tak jsem ji následně zase odložil. To se opakovalo několikrát po sobě! Tak jak se mi nakonec podařilo tuhle celkem hubenou knížku přečíst? Měl jsem dlouho chvíli v autobuse cestou do Řecka (viz. Soluňský cestopis). Tam bych tenkrát dokázal přečíst i podrobný popis vzestupu a pádu Římské říše.
Tohle všechno už asi samo za sebe říká, že mě knížka nebavila. To se mi moc často nestává, a proto vám chci v několika bodech vysvětlit, co mou nudu způsobilo.
1. Rychlý rozjezd, pomalé pokračování
Hlavní hrdinka na začátku docela barvitě popisuje svůj dosavadní příběh a celkově to celé vypadá na děj, který bude mít spád. Ten ale nepřišel.
2. Žádná akce
Chápu, že asi nemůžu u všeho čekat nějaké super akce, ve kterých hrdinové bojují na smrt, honí se za nepřítelem a u toho všeho řvou! Ale něco jiného, než podrobný popis snídaně, posílání e-mailů a ukládání se k spánku, bych ocenil.
3. Slabá zápletka
Celou dobu jsem si říkal: "Teď to přijde! Teď nastane ten zlom!" Jenže ono nic. Zápletku jsem naivně čekal mnohem lepší. Tato mi nepřišla ani nijak překvapující, natož ohromující!

Podtrženo, sečteno - nuda, nuda, nuda. (Už jsem jak Sherlock! - někteří pochopí.) Omlouvám se, ale skutečně mě na tomhle titulu téměř nic nenadchlo. Jediné, za co bych připsal body, je zajímavé rozlušťování mayských spirál. Ale ani to nebyla žádná sláva.
Dělám to nerad, ale bohužel víc dát nemůžu - 3/10 pro Mayské proroctví. Za sebe vám titul nedoporučuju, ale třeba si někdo chce udělat vlastní názor!

Portál Srovname.cz vám poradí, kde koupíte knihu Mayské proroctví: Zápas o osud lidstva nejlevněji!

P.S. Doma mám i pokračování. Možná se někdy dočkáte recenze, ale to bych musel zase někam daleko jet autobusem! :D

Teorie velkého třesku - chvilky plné zábavy

19. ledna 2018 v 20:07 | M. |  Filmy a seriály
Seriál Teorie velkého třesku naprosto zbožňuju! Koukám na něj téměř denně, a tak mě napadlo: Proč jsem tak skvělé sérii ještě nevěnoval článek? Myslím, že je čas to napravit!


Kdo by jen neznal seriál o partě fyziků, kteří jsou nadšení komiksoví fanoušci a klidně by dokázali strávit dny u počítačových her! Pokud je třeba zrovna vy neznáte, radím vám dobře, napravte to! Připravujete se o skvělou zábavu. Leonard, Sheldon i jejich krásná sousedka Penny se o ni umí postarat báječně. Na pomoc mají i astrofyzika Raje, inženýra Howarda, neurobioložku Amy a mikrobioložku Bernadette. A když se tahle sedmička dá do kupy to je teprve něco!

Věděli jste, že...

Abych tu jen nemluvil o tom, co každý fanoušek BBT už dávno ví, tak jsem pro vás vybral nejzajímavější fakta ze seriálu, o kterých jste možná netušili!
  • Herec, který hraje Sheldona Coopera, Jim Parsons, si text svého scénáře pamatuje díky fotografické paměti. Hned po dotočení scény všechno zase vymaže.
  • Všechny složité matematické rovnice, grafy, diagramy a odborné dialogy postav, ale i scénář, kontroluje profesor fyziky a astronomie David Saltzber.
  • Postavu Sheldona měl původně hrát představitel Leonarda Hofstadtera. Tomu ale sedla role Leonarda více, a tak se jí rozhodl zhostit.
  • Sheldon až do desátého dílu prví řady klepe normálně. Až v onom dílu začne klepat, tak jak to u něj všichni známe!
  • I když Sheldon miluje Star Trek, tak Jim Parsons ho nemá rád.
  • Johnny Galecki (Leonard) ve skutečnosti nenosí brýle. Proto při natáčení nosí brýle bez skel.
  • Mayim Bialik (Amy) má kořeny v bývalém Československu a Polsku. Taky získala titul Ph.D. v oblasti neurovědy - stejně jako Amy.
  • Melissa Rauch (Bernadette) má mimo kameru zcela normální hlas. Pisklavým hlasem napodobuje svoji matku. Když křičí na paní Wolovitzovou, kopíruje hlas svého otce.
  • Představitelé Penny a Leonarda spolu dva roky tajně chodili.
  • Pracovní název seriálu byl Penny, Lenny a Kenny.

Blíží se konec?

Tahle věta mě hodně děsí. Ale nikdy nic netrvá věčně...
V televizi momentálně běží už jedenáctá řada BBT. Potvrzená je i dvanáctá. O té se ale mluví jako o poslední. Naznačoval to Johnny Galecki (Leonard) v jednom ze svých rozhovorů. Říkáte si proč? Seriál má obrovskou úspěšnost, tak proč ho ukončit? Mnoho úspěšných sitcomů však skončilo stejně tak. Například Přátelé. Herci mají často problém s vytížeností. Kvůli stálé roli v seriálu jim totiž utíkají jiné herecké příležitosti.
!ALE: Konec oficiálně není oznámený! Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne! Můžeme jen doufat!

Mimochodem: Víte kolik herci vydělají za jednu epizodu? Mužské hlavní postavy + Kaley Cuoco (Penny) si vydělají milion dolarů (něco přes dvacet milionů Kč) za jeden díl! Představitelky Bernadette a Amy mají "jen" 200 tisíc dolarů (přes 4 miliony Kč) za díl! Jen pro představu - hlavní herci ze Hry o trůny dostali za jednu epizodu 7. série 27 milionů korun!


Hodnocení

+ Skvělý humor
+ Dialogy
+ Postavy (Sheldon a spol.)
CELKOVÉ HODNOCENÍ 10/10

Aktuálně Teorii vysílá Prima Cool, každý všední den od půl desáté, případně nové díly od osmi hodin v pondělí. Jestli si chcete zpříjemnit pracovní den, moc doporučuju!

A nakonec malá ochutnávka:


Co vy a Teorie velkého třesku?

(Zdroje obrázků: 1.;2.)

Příběh Richarda Lví srdce

12. ledna 2018 v 20:11 | M. |  Perličky z historie
Roku 1187 muslimové dobyli Jeruzalém. Papež zve všechny věřící do zbraně. Začíná 3. křížová výprava! Slavný král Richard I. laskavě souhlasil, že vám popíše její hlavní události ze svého pohledu! Nenechte si ujít jeho poutavé vyprávění!

Richard vs. Saladin

Filip II. August
Mé jméno je Richard I. a jsem anglický král. Byl jsem požádán, abych vám pověděl svůj životní příběh. Za chvíli však jdu se svými muži dobýt jeden místní hrad. Jmenuje se Chalus a je plný Francouzů! Tak rychle ať vám to stihnu všechno vylíčit!
Vše začalo hned po mé korunovaci, když jsem se vydal spolu s králem Francie, Filipem II. Augustem, a s císařem Svaté říše římské, Fridrichem II. Barbarossou, do Svaté země. Fridrich ale bohužel cestou zahynul při pokusu přebrodit řeku Salef. Jeho vojsko se po jeho smrti rozpadlo. Na Sicílii mne opustil i Filip. Zamiloval se totiž do mé sestry Joan. To jsem zásadně odmítal. Nemám ty francouzský zmetky ani trochu rád! Na Sicílii tehdy dorazila i moje matka Eleonora a vezla s sebou navarrskou princeznu - mou budoucí ženu Berengarii. Vzal jsem si ji na Kypru a odtud přeplul do Svaté země.
Téměř hned po mém příjezdu jsem slavil úspěch! Získal jsem přístavní město Akkon a pak se vydal na jih podle pobřeží. Bylo klíčové získat přístav Jaffa. Měli bychom volnou cestu až do Jeruzaléma. Jenže cestou nás napadl velitel těch
prokletých saracénských vojsk - Saladin. Měli byste vědět, že Saladina jsem jako nepřítele velmi ctil. Mnohokrát se mu podařilo mne přelstít, ale tenkrát u Arsufu jsem mu dal, co proto!!! Kéž byste to tak mohli vidět na vlastní oči! Pobili jsme všechny ty nekřesťanské krysy do jednoho! Byl to skvělý den!
Saladin
Následně jsem se několikrát pokusil s tím hadem vyjednávat, jenže on o to nestál. V létě roku 1192 jsem dobyl Jaffu a mohl se vydat do Jeruzaléma.
Saladinovi se ale podařilo na nás vyzrát! Vytasil taktiku spálené země. Každé město či vesnici mezi Jaffou a Jeruzalémem vypálil, jídlo odvezl a otrávil studny. Zkrátka se postaral, aby byla naše dvouměsíční cesta, co nejhorší. O to větší zklamání jsme pocítili, když jsme konečně dorazili k branám svatého města. Nedokázali bychom ho dobýt. A i kdyby se nám to zázrakem podařilo, neudrželi bychom jej. Byl jsem nucen poníženě odpochodovat zpět.
Měsíce bojů se vlekly hodně dlouho. Přepadávali jsme zásobní karavany, abychom Saladinovi uškodili. Jednou jsem se dokonce podruhé vydal k Jeruzalému, ale znovu se stáhl. Takto se to vleklo až do dne, kdy přišla zpráva z mé rodné země. Můj milovaný bratr Jan se mě pokoušel připravit o trůn! Rozzuřen jsem se vrátil do Akkonu a chystal se na cestu domů. Tam jsem se ale dozvěděl, že Saladin zaútočil na mnou získanou Jaffu. Nemohl

S Ježíškem odhalujeme tajemství Vánoc

23. prosince 2017 v 13:21 | M. a Ježíšek |  Autorovy dodatky
Zdravím Vás! Dnes tu mám jedinečného hosta! Mé pozvání přijal sám Ježíšek! Ahoj Ježíšku!
Šťastné a veselé Vánoce všem!
Spolu s Ježíškem si tu dnes popovídáme o Vánocích. A s někým takovým už to bude stát za to! Můžeme se do toho pustit?
Jasně!

Nosiči dárků

Ze všeho nejdříve nám prosím pověz, jak je to s tvými kolegy? Kdo nosí dárky za našimi hranicemi?
Jéje, kolegů mám spoustu. Ale nejvíce je po světě rozšířený, už tebou zmíněný Santa Claus. A i když se tak všude nejmenuje, jeho podoba je téměř stejná. Tak třeba ve Velké Británii chodí Father Christmas. Obdobu Santy Clause mají i ve Francii. Tam mu říkají Père Noël.
Znát můžete i dědu Mráze, který nosí dětem dárky v Rusku, 7. ledna. Přijíždí až z Čukotky a jako doprovod má krásnou Sněhurku. Zajímavé ale je, že Vánoce slaví i v Číně a Japonsku, v zemích, kde bychom to možná nečekali. Dárky jim nosí stejně, jako v USA, Santa Claus. Zajímavější ale je Japonská štědrovečerní večeře. Japonci si k ní totiž kupují kuře z KFC! Co by na to asi řekl náš kapr? :D



Tradice

Ano, o tom jsem něco slyšel! Vánoce v Asii mi přišli vůbec nejzajímavější ze všech! Hlavně proto, že Vánoce slaví! Ty už jsi
to nakousl. Nečekali bychom tam křesťanský svátek. Jenže Vánoce už dlouho nejsou
duchovním svátkem. Jsou teď ve světě slaveny téměř všude! Věděli jste ale, že se v americkém Bostonu neslavily vůbec? Město bylo totiž puritánské. A Puritáni svátek odmítali kvůli jeho komercializaci. Co by na to asi řekli teď?
To máš naprostou pravdu! Naštěstí jen do roku 1800.
Vraťme se teď zpátky do Japonska. Mají tam v oblibě (stejně tak i v Číně) posílání novoročních blahopřání. Posílají je skoro všem! Včetně svých sousedů!
Přesně tak! Jedno takové přání tady mám! Je v něm toto: メリークリスマス. Sice toto písmo neumím přečíst, ale prý to znamená Veselé Vánoce! Hezké, že?
To ano! Kdybych to měl psát i já, určitě bych na někoho zapomněl! A to by potom hezké nebylo! :D
:D Co se teď podívat do Austrálie? Tam mají také velmi netypické svátky.
Samozřejmě! Povídej!
V Austrálii se paradoxně pojí Vánoce s letními prázdninami. Děti jsou doma do 26. ledna a na sníh v nejteplejším období roku ani nepomyslí. Raději si jdou lehnout na pláž. Tam mimochodem i večeří. K jídlu mají studené saláty a studené osvěžující nápoje. Líbilo by se ti to?
Tím si nejsem jistý. Vánoce se mi se zimou zkrátka automaticky pojí. Ale v létě bychom si to klidně mohli zkusit!


Tajemství českých Vánoc

Máš nějakou zajímavost o českých Vánocích? Co cukroví?
Cukroví má moc pěknou historii! Začalo se péct v domácnostech, které neměli dost peněz na drahé čokoládové kolekce. Těmi se zdobili stromečky. Už v roce 1897 si je mohli ti bohatší pořídit. Kdybyste byli nějaký výše postavený úředník pořídili byste si deset čokoládových figurek za svou měsíční výplatu! Není divu, že si raději hospodyňky pekly vlastní cukroví. Připravovalo se minimálně sedm druhů. Nejtradičněji se pekli vánočky, buchty, linecké a vanilkové rohlíčky a perníčky.
A je pravda, že vánočka má představovat tvoji zavinovačku?
Pravda. Ale myslím si, že ta moje zavinovačka by tak dobroučká nebyla! :D


Tady budeme muset skončit. Ježíšek má totiž spoustu práce. Zítra musí celý den rozdávat dárky!
Ano, ano, ano! A moc se těším! Hlavně mi doma nezapomeňte otevřít okno! Jinak se k Vám s dárky nedostanu!
Já si okno určitě otevřu! Děkuju, že si byl mým hostem Ježíšku! Vážím si toho!
To já děkuju! Užijte si Vánoce s láskou a v klidu! Šťastné a veselé!

Šťastné a veselé Vánoce Vám přeju i já! Užijte si je v poklidu a hlavně se svými blízkými, protože o Vánocích by jste nikdy neměli být sami! Ať se Vám splní vše, co si přejete! (Přimluvil jsem se za Vás u Ježíška! ;))
Váš M.

(Zdroje obrázků: 1.;2.;3.;4.)

Další články


Kam dál

Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!