Rick Riordan - Magnus Chase a bohové Ásgardu: Prastarý meč

19. června 2017 v 20:17 | M. |  Knihomolův koutek
Rick Riordan rozepsal zcela novou sérii. Tentokrát je hlavní tématikou severská mytologie! Samozřejmě si nemohu nechat něco takového ujít! Možná po dnešním článku sáhnete pro tuto knížku i vy!
Příběh šestnáctiletého mladíka, Magnuse Chase, začíná na ulici v Bostonu. (U knih spisovatele Riordana se tomu už ani nedivím...) Magnus tu žije od té doby, co mu zemřela matka. Na špinavém chodníku mu dělají společnost pouze Blitz a Hearth, kteří jsou stejně jako on bezdomovci. Tento život mu však skončí jakmile zjišťuje, že ho hledá jeho sestřenice Annabeth a strýc Frederick. To, že se o něj zajímají příbuzní, se kterými se už hodně dlouho neviděl vyvrcholí bojem proti ohnivému démonovi Surtovi. Zmatený Magnus brzy na to umírá... COŽE!? To vám, ale starosti dělat nemusí, protože tímhle teprve všechno začíná! Severská mytologie ožívá a spolu s Magnusem nás provede fascinujícím dobrodružstvím!

Hodnocení 9/10

O této novicce jsem se doslechl už před nějakou dobou, ale stále nebylo k dispozici vydání v české podobě. Až jsem se konečně dočkal! Ani jsem se nenadál a bylo za mnou.
Celý příběh je psán v ich- formě, což vidím jako velmi výrazné plus. Máte možnost zažít veškeré napínavé okamžiky mnohem intenzivněji, pokud vám ho vypráví hlavní hrdina. Moc se mi líbí rychlé spády - neustále se něco "děje"! To je pro mne úžasné - příliš nemusím sáhodlouhé romány, jenž vám několik stránek stále něco popisují. Jistě popis je potřeba, ale osobně nevidím důvod proč jím zaplňovat půlku knihy...
Jdeme dál - Díky této publikaci jsem se mnoho dozvěděl o severských bozích, kultuře a vůbec celé mytologii! Nenáročnou a zábavnou formou. (Co lepšího si přát.)
Jen tak mimochodem. Myslel jsem si, že toho o ní vím dost už z filmů o Thorovi, ale později se ukázalo, že je marvelovský Thor jen pěkná spatlanina. (Jestli jste si to mysleli už dávno a Magnuse jste ani číst nemuseli, tak vás prosím, abyste mou poznámku ignorovali...)
Kde jsem tedy v této hromadě plusů a skvělých prvků knihy našel něco, co se mi nelíbí? Jak je možné, že dávám devět a ne deset bodů?
No, jde jen o takovou drobnost. (Já si totiž musím pokaždé něco najít.) Zkrátka mi přišel Magnus dost podobný předešlému hrdinovi, Percymu. Sice se Riordan často snažil ho odlišit čím jen mohl, ale to, že Percyho vymyslel prostě nezapře!
Takže tady to máme - 9/10! Nemůžu udělat nic jiného než doporučit a doufat, že si knihu přečtete! ANEBO už jste jí snad četli? Budu rád i za váš názor!

Portál Srovname.cz Vám poradí, kde koupíte knihu MAGNUS CHASE A BOHOVÉ ÁSGARDU: PRASTARÝ MEČ nejlevnějí!
 

Blog slaví 1. narozeniny!!!

19. května 2017 v 20:33 | M. |  Autorovy dodatky
Přátelé!
Věřte nebo ne, v úterý 23. 5. 2017, tomu bude už rok, co zde vyšel úplně první článek! Bude to rok, co jsem se rozhodl založit tento blog. Tenkrát jsem však vůbec netušil, jak dlouho u toho nakonec zůstanu! Psaní článků mě neskutečně baví a já jsem rád, že tu můžu oslavit již roční výročí! Za rok jsem se v blogování určitě hodně posunul a s potěšením můžu říci, že jsem se tu i s několika blogery spřátelil! (Eleanor, kde jen jsi tak dlouho? :)
Mockrát děkuji Vám, čtenářům, za každou Vaši odezvu k mým článků. Nesmírně si toho vážím!
Za dvanáct měsíců tady na S čajíkem v křesílku vyšlo 45 článků a u nich bylo zanecháno 189 komentářů!!! Tak všechno nejlepší můj blogu a snad tu s námi vydržíš ještě spoustu let!

Jsem si vědom toho, že tady v posledních několika měsícíh nevyšlo příliš článků. Proto jsem si řekl, že to takto nejde! Začátkem června bych rád začal vydávat články dvakrát týdně a to v ÚTERÝ a v PÁTEK! Ještě nevím, jak mi to bude časově vycházet, ale určitě Vám dám vědět na facebooku od kdy bych to zavedl.
Rozhodně se tedy nezapomeňte zastavit a zůstaňte tu se mnou i nadále!!!

Děkuji Vám!


Pro všechny, ať už pro stálé čtenáře či nové příchozí, sem přidávám výpis článků ze všech rubrik, co tu prozatím vyšly! Myslím, že je na tom vidět, jak se blog neustále posouvá dál a dál... Každopádně je to opravdu milá připomínka!

Perličky z historie - rubrika, ve které se dozvídáme všechny možné zajímavosti a pikantnosti ze světových dějin! Za rok zde vyšlo 8 článků:
- Pompeje - zkáza úžasného města + TENTO ČLÁNEK JSTE VY, ČTENÁŘI, ODHLASOVALI JAKO NEJLEPŠÍ Z TÉTO RUBRIKY!!!
- Titanic aneb potopení nepotopitelné lodi + TENTO ČLÁNEK ZÍSKAL REKORDNÍ POČET KOMENTÁŘŮ!!!

Napříč světem - obsahuje výlety do všemožných míst! Za rok v ní vyšlo 5 článků a také 3 články v její podrubrice - Po stopách hradů a zámků!

Po stopách hradů a zámků

Vymýšlíme příběhy - místo, kam se ukládají všechny příběhy a povídky, co jsme tu spolu vymysleli! Za rok sem přibylo 7 článků!

Knihomolův koutek - sem se přidávají mé knižní recenze! Rubrika je v provozu od konce ledna a od té doby tu vyšly tři články:

Filmy a seriály - rubrika plná filmových a seriálových tipů! Od založení blogu tu vyšlo 9 článků!

Autorovy dodatky - přímo sem dávám všechno, co se do jiných rubrik nevejde. Vyšlo tu už osm článků!



M.

Královo první rozhodnutí

15. května 2017 v 18:06 | M. |  Vymýšlíme příběhy
Král Welear měl v minulém článku velmi těžké rozhodování. Neklan mu však skvěle pomohl svým závěrem. Ten si tu můžete dnes přečíst! Příjemnou zábavu!

Začátek povídky

Vycházelo slunce. Jeho paprsky se brzy začaly pomalu rozlévat po každé střeše velkého přístavního města. Král Welear stál na vrcholu věže paláce, odkud pozoroval, jak se jeho město probouzí do nového dne. Odjakživa miloval Přístav věží - svůj domov. Po každém pohledu na něj se cítil šťastný. Nyní bylo všechno jinak. Před několika týdny mu zahynul otec a on se stal králem. Králem velké a bohaté země. Welear byl však stále velmi mladý na to, aby byl dobrým králem. Bylo mu sotva osmnáct a on již musel za sebou vláčet těžé břímě panování. V politice se neorientoval a při každém rozhodnutí se obracel na své rádce. Nevěřil jim, ale nic jiného mu nikdy nezbylo.
"Můj králi," ozval se hlas za Welearovými zády.
"Ano?"
"Nerad vás zde vyrušuji, ale přijeli vaši lordi. Očekává se od vás, že je zde řádně přivítáte a vypravíte se s nimi na hon," pravil králův nejvyšší rádce.
Mladý panovník jen přikývl a následoval ho. Šli pryč z věže po točitém schodišti. Dole se vydali dlohou chodbou, kde se strážní klaněli svému vladaři. Šli tak dlouho, že se zdálo, jako by byl cíl jejich cesty nekonečně daleko. Přeci jen se však zastavili u vysokých mahagonových dveří. Rádce ustoupil a dveře se otevřely. Stovky očí se teď upíraly přímo na krále. Velkým trůním sálem se rozléhaly zvuky kroků, jak Welear procházel uličkou, na jejímž konci se tyčil velký zlatý trůn. Teprve když se na něj posadil, ono napjaté ticho bylo přerušeno.
To promluvil první z lordů: "Vaše veličenstvo! Jmenuji se Harold z rodu Verlenů. Přicestoval jsem, abych zde přísahal věrnost novému králi a sloužil mu stejně jako předchozímu"!
"Jsi vítan lorde Verlene! Král tě rád bude hostit ve svém domě!" odvětil Welear.
Stejně tak se představilo několik dalších lordů až se nakonec král zvedl ze svého trůnu a řekl:
"Jeho výsost král Welear III. z rodu Ryanů, vás nyní, drazí lordi, zve na královský hon!"
Ozval se potlesk a souhlasný křik. Sám král však z nadcházející události měl pramalou radost.

Lesem se rozléhala hudba loveckých rohů. Hon byl v plném proudu. Lordi se smáli a křičeli nad svými dosavadními úlovky. Nikoho netrápilo, že se honu neúčastní jeho pořadatel.
Král stál na kraji svého tábora u velkého stříbrného vodopádu. Jeho šum byl pro znaveného krále útěchou. Poslouchal, jak se voda valí dolů a tříští se o hladinu. V jeho zemi bylo mnoho krásných míst, ale žádné nebylo tak působivé a dechberoucí jako toto.
Bylo mu jedno, jak zareagují jeho lordi, až se dozvědí o vladařově nepřítomnosti. Nebavila ho komedie, kterou musel donekonečna hrát. Lží a přetvářkou se hemžil jeho dvůr. Pochlebovači, co by nejraději viděli na trůnu sedět sami sebe.
Zničehonic přímo z vodopádu vyskočil muž s dýkou v ruce. Skočil na Weleara a pustil se s ním do smrtícího zápasu. Zaskočen, se Welear snažil bránit, ale marně. Útočník měl obrovskou sílu. Dýka se už už blížila ke králově hrdlu, když vtom se objevily stráže. Odtáhly útočníka, vyrazili mu nůž z ruky a donutily ho kleknout.
"Nezabíjejte ho!" vykřikl Welear, drže se za krk.
Strážní na něj udiveně pohlédli. Zanedlouho přišli i lordi a úsměv, co jim doteď zdobil tvář, se vypařil.
"Jste v pořádku Vaše výsosti?" zeptal se lord Verlen.
"Nic mi není."
"Děkujme bohu, že jste vyvázl. Země nyní málem přišla o panovníka!"
Rádce se ozval: "Tento hanebný muž musí být okamžitě popraven za pokus o vřaždu..."
"Počkejte," řekl mladý král.
"Je vyloučeno čekat, můj pane!"
"Váš rádce mluví pravdu. Musí být potrestán hned!" přidali se ostatní.
Welear, jenž dosud naslouchal radám svých rádců, byl nyní na rozpacích. Nechtěl, aby toho muže popravili, aniž by mu řekl proč se ho pokusil zabít. Z toho všeho měl zlé tušení.
Nyní král nevěděl koho poslechnout. Své rádce a lordy, kterým do teď naslouchal nebo svůj úsudek, jenž v něm nyní hlodal a radil mu, se rádcům vzepřít?

Neklanovo pokračování

"Spoléhej vždy na svůj vlastní rozum Weleare, každou radu, byť by se Ti zdála sebelepší, zvaž a promysli. Rozhodnutí musí vždy vyjít od Tebe, abys za ně dokázal převzít zodpovědnost. Jednou budeš králem a budeš se muset umět rozhodovat. Pak bude vše záviset na Tobě a nebudeš se moci odvolávat na to, že Ti někdo špatně poradil." Proběhlo králi hlavou spolu se vzpomínkou na dávný rozhovor s otcem.
"Ano otče, měl jsi pravdu, je třeba vše dobře uvážit, ale co když na rozmýšlení není čas? Co když je nutné, aby rozhodnutí padlo ihned? Ten muž byl někým najat, jinak by tak nespěchali, aby jej odstranili. Mají strach, že by mluvil. Co ale udělají, když jim nevyhovím? Kdo ví, kolik jich je na mé straně a kdo z nich je proti mně? Otče, kéž bys tu byl!" Vtom jej napadla myšlenka bláznivější než cokoli jiného: "Ne, tohle nemůže vyjít, ale alespoň tím získám čas. Snad na něco přijdu," řekl si.
"Vyhovím vám tedy." řekl král a úporně se snažil, aby mu neselhal hlas. "Ale nepopravíme ho jen tak, přivažme jej do sedla koně a uštvěme jako zvěř." Prohlásil k překvapení všech okolo. Lordi zaváhali. Pak ale někdo vykřikl: "Výborný nápad Vaše veličenstvo!" čímž roznítil nadšení ostatních.
"Ano, na koně s ním!" křičeli lordi, jichž se opět zmocnila lovecká horečka.
Zanedlouho seděl vrah uvázaný v sedle. Tryskem uháněl pryč. Král i celá družina spěšně nasedali a vyráželi na neslýchanou štvanici. Štvaného i lovce záhy pohltil les, ale dusot kopyt a výkřiky byly v táboře slyšet ještě dlouho.
Welear se řítil pod korunami stromů v sedle svého bělouše. Kolem něj letěly zelené a černé šmouhy stromů. Větvičky, listí. Trysk šílený stejně jako nápad, který k němu vedl. Hlavou mu vířily myšlenky jako vodní tříšť okolo přídě lodi za nejprudší bouře: "snad se mi podaří k němu nějak... nějak se k němu dostat... dostat z něj alespoň slovo... stopu... přijít alespoň na nějakou stopu... zjistit kdo... někdo ho určitě poslal... ne, tohle nebyl nápad... tohle nebyl dobrý nápad... ale co jiného... nic lepšího mne v tu chvíli... i kdyby, co dál?.. celou pravdu se dozvím... těžko se dozvím pravdu... a co když?.. Ano, ten, kdo jej najal určitě bude... bude nejvíc stát o to, aby nepřežil... musím, musím být u toho... ten, kdo jej zabije je můj nepřítel... i kdyby ne, nemám jinou možnost..."
Hnali se lesem. Jak dlouho nevěděl nikdo z nich. Pronásledovatelů ubývalo, až zůstali jen čtyři Welear, Harold Verlen, Godwin Hart, nejlepší lovec v království a Edmund Foray. I ten se ale časem začal opožďovat.
Nakonec se zbývající trojice přiblížila k pronásledovanému natolik, že bylo možné zaútočit. Lord Verlen pobodl koně k většímu trysku, aby si nadjel. Napřáhl oštěp. Hodil. Zbraň smrtelně zasáhla koně. Ten se vzepjal a padl. Uvázaný jezdec nemohl seskočit a tak jej tělo koně zle zhmoždilo. Harold Verlen seskočil z koně, tasil meč a napřáhl se k ráně.
"Ne lorde Verlene, nezabíjejte mě!" vykřikl pronásledovaný.
Lordovu ránu však nezadržel výkřik štvaného. Byla to slova krále Weleara, co upoutalo jeho pozornost.
"Harolde z rodu Verlenů, složte zbraň! Jste zatčen pro podezření ze zrady vůči králi!" vykřikl král, který právě dorazil na místo "lorde Godwine, chopte se jej!" obrátil se k druhému lordu, který právě seskočil z koně. Ten však namísto vykonání rozkazu pozvedl ruku s oštěpem a zabil vraha, potom se oba lordi vrhli ke králi a strhli jej ze sedla.
Král se protivníkům vysmekl a tasil meč. První útok lorda Verlena odrazil, ale hned vzápětí musel čelit Godwinovu výpadu. Čepel meče se svezla po nedobře provedeném králově krytu a zahryzla se do králova ramene. Lordi na něj doráželi jako vlci na zraněného jelena. Rány padaly a král je sotva stačil odrážet. Tak jako předchozí, ne každou zcela úspěšně.
Welear ustupoval a sotva se držel na nohou. Vyčerpávající štvanice, pád z koně i utržené rány na něj doléhaly. Náhle zaslechl dusot kopyt. Měl čas sotva pootočit hlavu směrem, odkud přijížděl další útočník. "Jsem ztracen!"blesklo mu hlavou, když na kratičký okamžik spatřil, jak se k nim žene Edmund z Foray s napřaženým kančím oštěpem. Vzduchem se mihlo štíhlé dřínové ratiště s blyštivým hrotem. Zbraň však kupodivu nezasáhla krále, nýbrž útočícího Godwina Harta. Lord Verlen uhnul útočníkovu meči a hbitěji než by kdo čekal, vyskočil do sedla svého koně. Bodl jej do slabin a vyrazil pryč. Než Edmund Foray obrátil koně a přihnal se zpět, zmizel Verlen v lese. Lord z Foray seskočil u krále ležícího u paty buku a přiklekl k němu. Král silně krvácel z utržených ran.

"Můj králi a pane," pravil Foray, obvazuje Welearovy rány, "omlouvám se, že se mi nepodařilo dostat, nebo alespoň zadržet i Harolda Verlena. On je vůdcem spiknutí, které je větší, než možná tušíte. Předpokládám však, že vás nepřekvapuje. Ani já o něm ale nevím mnoho. Přiznávám, že vašeho otce jsem neměl rád, proto jste mi Vy byl vcelku ukradený. Když jsem ale dnes viděl Vaši bezradnost a zoufalství, bylo mi Vás líto. Nevěděl jsem však, jak Vám pomoci. O to víc mne pak překvapilo Vaše smělé rozhodnutí, ačkoli nevím, co přesně jste jím sledoval. Máte odvahu a toho si cením. Řekl jsem si, že se musím držet při Vás, protože jsem tušil, že tahle hra skončí špatně. Přijměte prosím mou omluvu. Chci Vám nyní znovu a tentokrát upřímně přísahat věrnost a přátelství. Zde je můj meč." Při těch slovech poklekl a podal králi jílec svého meče.
M. s Neklanovou spoluprácí!
Děkuji!
 


Titanic aneb potopení nepotopitelné lodi

13. dubna 2017 v 22:46 | M. |  Perličky z historie
Více než před sto lety, dne 15. dubna 1912, se odehrála jedna z nejtragičtějších událostí v historii lidstva. Při plavbě do New Yorku narazil d ledovce velký železný kolos a o necelé tři hodiny později klesl na dno Atlantského oceánu.
Zvu Vás na malý výlet! Mám tu pro Vás lístek na Titanic! Plavba je samozřejmě v první třídě a riziko je nulové!

Je 10. dubna 1912 11:45. Řidič Vašeho auta právě zastavil uprostřed davu lidí. Snad celý Southampton se přišel podívat! Vystoupíte hned, co se otevřou dveře od auta. Okamžitě zůstanete hledět na tu největší loď jakou jste kdy v životě viděli. Na zádi se jí leskne zlatý nápis Titanic. Řeknete sluhovi, aby vzal kufry a razíte si cestu skrz dav k nástupnímu můstku. "Vítejte na Titanicu!" přeje vám zaměstnanec, který právě převzal váš palubní lístek. O vyplutí se už ale nezajímáte, protože se věnujte své úžasné kajutě, za kterou jste zaplatili 870 liber (dnešních 1,9 milionu korun) a trávíte zde čas až do večera, kdy loď zastavuje ve francouzském přístavu Cherbourg. Moc se nezajímáte o těch 274 cestujících, kteří nastoupili. Cítíte se totiž unaveně. Služebnictvo vás tedy po honosné večeři dovede do postele s nebesy.
Další den loď opět zastavila,tentokrát v Qeenstownu, kde se opět doplnilo pár lidí. Vás už ale zajímá oběd s panem J. Ismayem, ředitelem společnosti White Star Line, která tohoto obra vlastní. Má se dostavit i hlavní konstruktér lodi Thomas Andrews. Pan Andrews vypravuje o tom, jak těžce pracovalo 15 000 dělníků na stavbě Titanicu v loděnici v Belfastu. Také se zmiňuje o bezpečnosti a rychlosti parníku. Pan Ismay se naparuje a mluví o 9 palubách, 29 kotlech a jejich síle 46 000 koňských sil. Nezapomíná ani na tři velké lodní šrouby.
Po obědě jdete do salonu a užíváte si pokojnou plavbu.
Je 13. dubna. Pozval vás sám kapitán Edward John Smith na procházku po lodi. Ukazuje vám 24 metrů vysoké kormidlo a také vám sděluje, že mělo dnes proběhnout cvičení na funkčnost záchranných člunů, ale zdálo se mu zbytečné a zrušil ho. Ujišťuje vás, že si nemusíte dělat starosti. Vrtá vám však hlavou proč je tu tak málo člunů. Následující den probíhá klidně a vy si spokojeně popíjíte své brandy. Nechce se vám jít spát, tak si ještě do noci čtete. Najednou se začnou stěny vaší kajuty otřásat. Všechno se klepe, jako při zemětřesení. Hodiny ukazují 23:40. Máte strach vyjít ven na uličku. Pět minut po půlnoci vám do pokoje vtrhne muž a říká, že si musíte obléct záchrannou vestu a jít ven na palubu. Doporučuje vám si na sebe vzít teplé oblečení, protože venku je chladno. Začínáte být opravdu vystrašení a tak děláte, co říká. Vaši spolucestující jsou stejně zmatení jako vy. Někteří se ale jen rozčíleně či rozespale rozčilují. Venku hraje hudba. Vše vypadá v pořádku, ale jakmile spatříte příď Titanicu pod vodou, je vám jasné, že loď se potápí. Zrychluje se vám tep a od úst se vám line kouř. Jako omámení stojíte a ani se nehnete, dokud vás člen posádky neposadí do jednoho z člunů. Ten začíná okamžitě odplouvat od potápějícího se obra. Všichni se totiž bojí víru, který by je mohl převrátit. Z bezpečné vzdálenosti a s hrůzou v očích pozorujete tu strašlivou zkázu. Na dohled není žádná pomoc a dokonce ani světlice nepomáhají. V 2:20 slavný Titanic zamířil ke dnu a stovky lidí zůstává křičet o pomoc na hladině. Ve čtyři hodiny ráno, když se všichni klepou zimou a křik utichl, se objevuje záchrana v podobě lodí Carpathia. 710 lidí spolu s vámi naloží a doveze do New Yorku. Uvědomíte si, jak veliké štěstí jste měli, ale v hloubi duši víte, že na tuto událost už nikdy nezapomenete!

Titanic v kostce

  • Ve své době šlo o největší parník na světě
  • Mohl převážet až 2603 pasažérů a až 899 členů posádky
  • Potopil se v noci ze 14. dubna na 15. dubna 1912 při cestě ze Southamptonu do New Yorku
  • Zahynulo zde 1514 lidí, 710 zachránila loď Carpathia
  • Vrak Titanicu dnes dnes leží na dně Atlantiku v hloubce 3784 metrů a je pod ochranou UNESCO

Víte, že...

  • Titanic měl čtyři komíny, ale jen tři z nich skutečně fungovaly. Čtvrtý postavili jen proto, aby loď vypadala mohutněji
  • Režisér oscarového snímku Titanic, James Cameron, je jedním ze tří lidí na planetě, kteří se potopili do Mariánského příkopu - nejhlubšího místa na Zemi
  • Přeživší žalovali společnost White Star Line, která musela vyplatit více než 600 000 dolarů!
  • Na lodi plulo i několik Čechů. V posádce i jako cestující
  • Na palubě bylo 107 dětí. Nejlmadší z nich, Elizabeth Gladys Milvina Deanová, přežila a zemřela, jako poslední přeživší v roce 2009

Kvíz - co si pamatujete ze své plavby?

1. Jak se jmenoval kapitán Titanicu?
a) Thomas Andrews
b) Eduard John Smith
c) Joseph Bruce Ismay

2. Jak se jmenovala společnost, které Titanic patřil?
a) Black Moon Line
b) Cunard Line
c) White Star Line

3. Kdy se Titanic potopil?
a) 19. dubna 1912
b) 15. dubna 1912
c) 14. dubna 1911

4. Odkud a kam Titanic plul?
a) Liverpool - New York
b) Southampton - Washington
c) Southamton - New York

5. Kolik bylo na Titanicu záchranných člunů?
a) 20
b) 30
c) 50

Jak se Vám líbila plavba na Titanicu? Pište do komentářů!

M.

Kráska a zvíře - nová verze známé pohádky

29. března 2017 v 17:22 | M. |  Filmy a seriály
Po nějaké době jsem opět zamířil do kina. Doufám, že vás k návštěvě kina také převědčím, svou další filmovou recenzí! Tady je!


Všichni jistě dobře znáte pohádku Kráska a zvíře. Asi tedy není třeba Vám popisovat děj. Existuje nesčetné množství zpracování této pohádky. Musím však říct, že dosud mě žádné z nich nijak zvláště neoslovilo. Až na verzi od Disney. Také proto jsem na tento film šel do kina. Jde totiž o hranou verzi této klasické Disneyovky.
Musím se ale přiznat, že mne nalákalo hlavně herecké obsazení. Obzvlášť Emma Watson. Možná si říkáte, že tato herečka bude navždy jen Hermiona z Harryho Pottera. Přesně tento snímek Vám však dokáže, že tomu tak není. Emma byla absolutně úžasná. Jen škoda, že snímek nebyl v původním znění. Je totiž plný písniček, které k Disney pohádkám neodmyslitelně patří, a ty se přece jenom poslouchají lépe v originále. Dabing nebyl zlý, ale angličtina je angličtina. Jestli tedy máte možnost jít na tento film s titulky, radím Vám dobře, aby jste na něj šli. Rozhodně budete mít lepší zážitek z písniček. Mimochodem, narozdíl od českého dabingu je zpívají sami herci.
Objevil se také Luke Evans, kterého jste mohli vidět např. v Hobitovi, kde si zahrál Barda Lučištníka. Luke si zahrál záporáka Gastona. Skutečně do role fantasticky pasoval. Nikdo by nemohl být lepší Gaston!
Svícen si "zahrál" Evan McGregor a hodiny Ian McKellen, známý z role čarodějě Gandalfa. Po zadu nezůstala ani Emma Thompson, jako konvička.
Spoustu lidí má Krásku a zvíře rádo. Právě proto neměla pohádka lehký úkol. Všichni měli velké očekávání. Za mě toto očekávání naprosto splnila. Dvouhodinový příběh mi rychle utekl, a i když už ho dávno znám, ponořil jsem se do něj tak, že jsem byl do posledních chvil napnutý. Mám to tak u spoustu filmů. I u Titanicu pokaždé doufám, že se tomu ledovci vyhnou! (Možná to znáte? :D)
Zklamání se tedy nedostavilo a já jsem nadšený. Těším se na to, až se na tuto pohádku podívám znovu!

Emma Watson o své postavě

Emmo, stala jste se vzorem pro mnoho mladých žen a dívek po celém světě. Když jste vyrůstala, byla postava Belle někdo ke komu jste vzhlížela. Na jaké věci jste myslela při modernizaci Belle a při jejím převádění do skutečnosti?

Je velice pozoruhodné hrát někoho, u koho jsem si téměř jistá, že má vliv na ženu, kterou jsem se stala. Když jsem poprvé uviděla zpívat Paige O'hara píseň "Belle", v tu chvíli to se mnou zacloumalo. Byla jsem mladá a ani jsem nevěděla do koho jsem se prociťovala, ale tolik se to dotklo mé duše a bylo tam něco natolik energického, že jsem zkrátka věděla - ona je moje šampionka.
Potom, co jsem se dozvěděla o tom, že budu Belle hrát, chtěla jsem se ujistit, že budu zosobňovat stejnou duši, stejné hodnoty a tu stejnou ženu, která ze mě učinila toho kým dnes jsem. Takže pokaždé když jsme s Billem (režisérem) natáčeli novou scénu, měla jsem v sobě stejné DNA této ženy a držela pěsti zatnuté. Byla jsem připravená bojovat, protože pro mne byla tak rozhodující. Bylo to jako brát to, co už v sobě mám a rozšiřovat to. Miluji naši verzi. Belle není jenom vystrašená, vidíte ji číst a je vlastně aktivistka v jejich vesnické komunitě. Učí jiné dívky, které jsou součástí vesnice, číst. Mám ráda, jak se Belle snaží nerozšiřovat jen její vlastní svět a pokouší se vyrůst. Tohle dělat, bylo opravdu úžasné!
(Úryvek z rozhovoru s Emmou Watson jsem pro Vás přeložil z této stránky.)

Hodnocení

+ Herecké obsazení
+ Krásný a klasický příběh
+ Úžasná hudba
+ Prostředí
- Písničky jsou někdy zdlouhavé a zdržují děj
CELKOVÉ HODNOCENÍ 9/10

Momentálně si film drží první příčku v návštěvnosti kin a předběhl i držitele 12 českých lvů - Masaryka! Váháte jestli se na film stavit? Mohu Vám ho jen doporučit!



Už jste film viděli? Jaký je Váš názor?

Rick Riordan - Bohové Olympu: Krev polobohů

13. března 2017 v 20:08 | M. |  Knihomolův koutek
Věřím, že titul Bohové Olympu není pro mnohé z Vás žádná novinka. Jde o volné pokračování veleúspěšné série Percy Jackson od mého oblíbeného spisovatele Ricka Riordana.
Bohy Olympu už jsem měl rozečtené, takže se omlouvám, že jde už o pátý díl. Jestliže sérii neznáte, neteskněte! Opět Vám ji představím celou!


Jak jsem už říkal, Bohové Olympu navazují na předchozí sérii Percy Jackson. Tam vystupuje mladý chlapec Percy, který zjistí, že jeho dislexie a hyperaktivita nejsou žádná náhoda. Je totiž synem řeckého boha! Všech pět knih vypráví Percy sám - v ich-formě. Jeho dobrodružství jistě zabaví každého správného fanouška fantasy a řecké mytologie.
V druhé sérii Bohové Olympu přicházejí noví hrdinové, ale také noví nepřátelé. Tentokrát se polobohové musí postavit mocné bohyni Gaie a jejím dětem Gigantům!
Bohové Olympu nám kromě řeckých polobohů přinášejí i polobohy římské. Sedm z nich: Percy, Jason, Leo, Piper, Frank, Hazel a Annabeth, se musí matce zemi postavit a zabránit ji v probuzení!
Krev polobohů je finálový díl. Sedmička hrdinů musí rychle spěchat do Řecka, aby se utkala s Giganty a jejich matkou Gaiou!
Příběh je tentokrát psán v er-formě a každá jednotlivá kapitola je vždy popisována z pohledu jedné z hlavních hrdinů.

Hodnocení 8/10

Všude možně jsem četl o tom, jak jsou všichni zklamaní, že už je série u konce. Tento pocit bych s nimi sdílel, kdybych nevěděl o dalším dílu, který mi už leží na poličce v knihovně - Apollónův pád. (Trvalo mi dlouho to dočíst a ono už mezi tím vyšlo pokračování! Jaká to náhoda!)
I tak se mi nelíbí, že jsem se pročetl ke konci. U Bohů Olympu jsem strávil hodně příjemných chvil a po všech hrdinech se mi bude stýskat. Doufám v dobré navázání děje v knize Apollónův pád.
Co se týče celkového dojmu z knihy. Myslím, že Riordan nám příběh povedeně uzavřel.

Jestliže jste knihu nečetli, vynechejte následující odstavec!!!

Na poslední chvíli se vše vyřešilo, jak jsme si už zvykli z Percyho. (Všechno vypádá zle, ale pak se to obrátí.)
Přesto bych se přidal k většině ostatních čtenářů, kteří tvrdí, že závěrečný boj s Gaiou byl hodně rychlý. U samotné "matky země" jsem opravdu čekal trochu náročnější a delší bitvu. Za to jdou body dolů. Až na tuhle věc je však skutečně těžké knize cokoliv vytknout!


Vše krásně zapadalo a dávalo smysl. Spisovatel si zápletku důkladně promyslel, a taky to bylo znát. Zklamání tedy rozhodně nepřišlo! (Ani jsem ho nečekal.)
Hlavní postavy byly stejně úžasné, jako v předchozích titulech. Především kapitoly Lea Valdeze byly skvělé! (Leo je prostě bourák! :))
Celkem mne překvapila absence Percyho kapitol. Na druhou stranu jsme si ho asi užili dost a kapitoly Nica a Reyny jsem uvítal a užil si je! Možná byly lepší než ty Percyho.
Celkově moc pěkná knížka plná akce. Skvěle odsýpá a nuda při jejím čtení rozhodně nehrozí! (Dlouho mi trvalo se k ní dostat, ale přečíst ji šlo rychle!)

Dávám 8/10 a snad se brzo vrhnu na pokračování!

Portál Srovname.cz Vám poradí, kde koupíte knihu KREV POLOBOHŮ nejlevněji!

Michaela Burdová - Volání sirény: Pomsta

24. února 2017 v 19:39 | M. |  Knihomolův koutek
Předem se omlouvám za recenzi již druhého dílu z knižní dilogie. První díl jsem totiž četl asi dva roky zpátky a nechce se mi na něj psát recenzi zvlášť, protože už nemám knihu v živé paměti. Jestliže jste ale první díl nečetli, nemusíte se bát. Snažil jsem se o recenzi, kde vám představím oba díly.


Volání sirény je již jedenáctý titul od mladé české spisovatelky Michaely Burdové. Odehrává se v Anglii. První díl ve středověku a druhý v současnosti.
V prvním díle s názvem Prokletí, jsme sledovali příběh sirény Larrisy, která ze všeho nejvíc touží po svobodě. Moře jí totiž přikazuje neustále vraždit muže. Larrisa uzavře dohodu s černomágem Liamem. On jí poutům k moři zbaví a ona si ho na oplátku vezme. Jenže Larrise ze nezamiluje do Liama, ale do jeho tajemného bratra Derrena...
V druhém díle Pomsta, se přesouváme do současnosti za dívkou Noel. Noel zemřel její přítel Zeck a ona věří, že ho zabila siréna. Z jejího pohledu se také znovu seznámíme s Derrenem. Její teorii o siréně věří právě jen on. Noel se zaplétá do staletého příběhu. Brzy také pozná strýčkovu přítelkyni Larrisu. Noel netuší, že jí jde o život...
To je stručné shrnutí děje z obou knih. Z důvodu vyzrazení, jsem ho ponechal kratší. Je to tedy opravdu jen velmi stručný popis příběhu, jenž je ve skutečnosti mnohem obsáhlejší a zajímavější. Proto se musíte dočíst více sami!

Kniha obsahuje i autorčiny povedené ilustrace. O to více se můžete do děje ponořit!

Hodnocení 7/10

Knihy Michaely Burdové mám už s tímto titulem přečtené všechny. Její styl psaní mě natolik baví, že se k jejím knihám rád vracím. Siréna je kniha, co vypráví příběh o pravé lásce. Jakožto kluka, mě to však neodradilo, protože přeci jenom v každé knížce od této autorky nějaký ten románek byl. I když se v příběhu nacházelo několik prvků, které bych já osobně oželel, (To, jak je hlavní mužská postava přitažlivá, jsem se dozvěděl snad v každé kapitole!) se mi moc líbil. Takže kdybych tvrdil, že jsem knihu nezhltl za pár dní, lhal bych. Děj mi natolik odsýpal, že jsem nechtěl, aby byl konec.
Velice oceňuji provázanost s prvním dílem. Nejdříve jsem byl na začátku zklamaný, neboť se v příběhu objevila "nějaká neznámá holka" a navíc byl děj posunut do současnosti. Pokud byste byl z toho někdo taktéž zklamaný, rozhodně knihu hned neodhoďte. Musíte to vydržet. Věřte mi! Budete za to odměněni! Do poslední chvíle jsem byl napjatý, jak to asi skončí.
Co se týče hlavních postav. Z Noel jsem tedy, jak jsem říkal, moc dobrý pocit neměl. Předchozí díl totiž skončil natolik otevřeně, že jsem chtěl rozuzlení znát okamžitě. Noel mi jakoby stála v cestě. (Mimochodem o to rychleji máte knihu za sebou.)
Pak je tu onen mužský hlavní hrdina. Derren mi chvílemi dost vadil (nedokážu říct proč :)), ale jinak ušel.
A Larrisa? Z naší staré známé jsem byl zmatený snad nejvíce. Její přechody z lásky a touze po odplatě mě mátly. Jednou chce někoho zabít, potom zase ne... No, zkrátka netušíte zda je kladná či záporná.

Tak to máme body hlavně za skvělou zápletku a napětí. Nějaké odečítám za ten začátek a již zmíněné prvky. (Raději je přenechám Vám, dámy.)

Dávám 7/10 za poutavé fantasy (nadpřirozenou romanci), jež česká spisovatelka Michaela Burdová stvořila. Knihu vám tedy mohu vřele doporučit! (Samozřejmě až po přečtení prvního dílu. Bez něj to opravdu nejde!)

Portál Srovname.cz Vám poradí, kde koupíte knihu VOLÁNÍ SIRÉNY: POMSTA nejlevněji!
M.

Divoké noci na zřícenině hradu Radyně

16. února 2017 v 17:51 | M. |  Po stopách hradů a zámků
Bývalý hrad Radyně je sice dnes jen pouhou zříceninou, přesto je však na něm živo. Obchází tam totiž strašlivý Radouš s ušima jako osel!

Víte v čem je Radyně výjimečná? Jde o jednu z nejzachovalejších hradních zřícenin u nás! Hrad nechal postavit císař Karel IV. v roce 1361 na kopci u Plzně. Měl za úkol chránit obchodní cesty. I když ho Karel pojmenoval Karlova koruna (Karlskrone), obyvatelé jej nepříjmuli a raději mu říkali Radyně, podle kopce, na kterém se tyčil.
Od té doby, co Radyně v 16. století vyhořela, začala chátrat. Šlechtickým rodům se do oprav moc nechtělo. A když přece jenom, hrad znovu vyhořel!
Možná je hrad prokletý. Jednou se tam totiž odehrál hrůzostrašný čin!

Prokletý syn

Příběh začal těhotenstvím hradní paní, která si moc přála holčičku. Aby se pojistila, pozvala na hrad starou čarodějnici. Jakmile však stařena na paní pohlédla, prohlásila, že se mýlí!
"Bude to chlapec! Jako že je slunce nad námi!"
Hradní paní byla vzteklá, křičela a nadávala.
"Raději budu mít osla než syna!"
"Budiž." odvětila jí čarodejnice.
A tak se stalo, že se paní narodil syn s oslíma ušima, kozí bradkou a kančími zuby! Rodiče se chlapce zřekli. Vychovali ho vesničané a dali mu jméno Radouš.

Zlý hradní pán

Radouš musel stále čelit posměškům, a tak z něj vyrostl zlý člověk!
Když jednoho dne před lidmi utekl, narazil v lese na spícího starce a ukradl mu nějakou starou knihu. Byla to kniha kouzel! Jak si v ní Radouš četl, omylem vyslovil zaklínadlo. Objevily se skřítci a ti se ho zeptali, co si pán přeje?
Radouš si poručil cennosti z celého okolí. To mu však bylo málo. Chtěl vlastnit velkou tvrz. Proto vznikla Radyně a z Radouše byl najednou hradní pán.
Jenomže s jídlem roste chuť a on chtěl ještě víc! Manželku a děti. Když si pak vzal sličnou pannu a měl s ní dítě, zjistil, že je chlapec stejný netvor jako on!
V noci nechal své dítě i ženu zavraždit! Šest manželek a šest synů mělo stejný osud.
Potom, co Radouš zemřel, se nedostal ani do pekla ani do nebe. Do dneška musí chodit Radyní coby duch! Prý koná dobré skutky, aby si odčinil to, co kdysi dávno provedl!


Jelikož už není hradní sezóna, tak si musíte na návštěvu Radyně počkat do dubna. Vstupné činí jen 30 Kč pro dospělé a 20 Kč pro děti! Tak se tam na jaře nezapomeňte stavit!

(Zdroje obrázků: 1.;2.;3.)
M.

Králova volba

13. února 2017 v 16:43 | M. |  Vymýšlíme příběhy
Jste připraveni dokončit další příběh? Jen směle do toho!
(Nevíte o co jde? Čtěte zde.)

Králova volba

Vycházelo slunce. Jeho paprsky se brzy začaly pomalu rozlévat po každé střeše velkého přístavního města. Král Welear stál na vrcholu věže paláce odkud pozoroval, jak se jeho město probouzí do nového dne. Odjakživa miloval Přístav věží - svůj domov. Po každém pohledu na něj se cítil šťastný. Nyní bylo všechno jinak. Před několika týdny mu zahynul otec a on se stal králem. Králem velké a bohaté země. Welear byl však stále velmi mladý na to, aby byl dobrý král. Bylo mu sotva osmnáct a on již musel za sebou vláčet těžé břímě panování. V politice se neorientoval a při každém rozhodnutí se obracel na své rádce. Nevěřil jim, ale nic jiného mu nikdy nezbylo.
"Můj králi," ozval se hlas za Welearovými zády.
"Ano?"
"Nerad vás zde vyrušuji, ale přijeli vaši lordi. Očekává se od vás, že je zde řádně přivítáte a vypravíte se s nimi na hon," pravil králův nejvyšší rádce.
Mladý panovník jen přikývl a následoval ho. Šli pryč z věže po točitém schodišti. Dole se vydali dlohou chodbou, kde se strážní klaněli svému vladaři. Šli tak dlouho, že se zdálo, jako by byl cíl jejich cesty nekonečně daleko. Přeci jen se však zastavili u vysokých mahagonových dveří. Rádce ustoupil a dveře se otevřely. Stovky oči se teď upírali přímo na krále. Velkým trůním sálem se rozléhaly zvuky kroků, jak Welear procházel uličkou, na jejímž konci se tyčil velký zlatý trůn. Teprve když se na něj posadil, ono napjaté ticho bylo přerušeno.
To promluvil první z lordů: "Vaše veličenstvo! Jmenuji se Harold z rodu Verlenů. Přicestoval jsem, abych zde přísahal věrnost novému králi a sloužil mu stejně jako předchozímu"!
"Jsi vítan lorde Verlene! Král tě rád bude hostit ve svém domě!" odvětil Welear.
Stejně tak se představilo několik dalších lordů až se nakonec král zvedl ze svého trůnu a řekl:
"Jeho výsost král Welear III. z rodu Ryanů, vás nyní, drazí lordi, zve na královský hon!"
Ozval se potlesk a souhlasný křik. Sám král se však z honu, který se měl odehrát, necítil dobře.

Lesem se rozléhala hudba loveckých rohů. Hon byl v plném proudu. Lordi se smáli a křičeli nad svými dosavadními úlovky. Nikoho netrápilo, že se honu neúčastní jeho pořadatel.
Král stál na kraji svého tábora u velkého stříbrného vodopádu. Jeho šum byl pro znaveného krále útěchou. Poslouchal jak se voda valí dolů a tříští se o hladinu vody. Byl obrovský. V jeho zemi bylo mnoho krásných míst, ale žádné nebylo tak působivé a dechberoucí jako toto.
Bylo mu jedno, jak zareagují jeho lordi až se dozvědí o vladařově nepřítomnosti. Nebavila ho komedie, kterou musel donekonečna hrát. Lží a přetvářkou se hemžil jeho dvůr. Pochlebovači, co by nejraději viděli na trůnu sedět sami sebe.
Zničehonic přímo z vodopádu vyskočil muž s dýkou v ruce. Skočil na Weleara a pustil se ním do smrtícího zápasu. Zaskočen, se Welear snažil bránit, ale marně. Útočník měl obrovskou sílu. Dýka se už už blížila ke králově hrdlu, když vtom se objevili stráže. Odtáhli útočníka, vyrazili mu nůž z ruky a donutili ho kleknout.
"Nezabíjejte ho!" vykřikl Welear, držíce se za krk.
Strážní na něj udiveně pohlédli. Zanedlouho přišli i lordi a úsměv, co jim doteď zdobil tvář, se vypařil.
"Jste v pořádku Vaše výsosti?" zeptal se lord Verlen.
"Nic mi není."
"Děkujme bohu, že jste vyvázl. Země nyní málem přišla o panovníka!"
Rádce se ozval: "Tento hanebný muž musí být okamžitě popraven za pokus o vřaždu..."
"Počkejte," řekl mladý král.
"Je vyloučeno čekat, můj pane!"
"Váš rádce mluví pravdu. Musí být potrestán hned!" přidali se ostatní.
Welear, jenž dosud naslouchal radám svých rádců, byl nyní na rozpacích. Nechtěl, aby toho muže popravili, aniž by mu řekl proč se ho pokusil zabít. Z toho všeho měl zlé tušení.
Nyní král nevěděl koho poslechnout. Své rádce a lordy, kterým do teď naslouchal nebo svůj úsudek, jenž v něm nyní hlodal a radil mu se rádcům vzepřít?

Pomůžete králi Welearovi s tímto těžkým rozhodnutím? Dokončete příběh podle sebe a pošlete ho na Scajikemvkresilku@seznam.cz.
Uvidíme, jak daleko budete od mého vlastního závěru.
Vaše závěry prosím pošlete nejlépe do konce února, abychom pak mohli začít další. Nechci Vás časově omezovat, ale bylo by to nejlepší.
Díky a už se těším na Vaše výtvory!

P. S. Mnohokrát děkuji blogerce Mal, z blogu I survived my travels, za zapůjčení fotografie vodopádu Seljalandsfoss, neboť přesně takto jsem si ho představoval, když jsem příběh psal! Ještě jednou díky Mal!
M.

Ludvík XIV. a jeho sídlo ve Versailles

7. února 2017 v 16:09 | M. |  Perličky z historie
Nečekaná bouře v roce 1638 zastihla francouzského krále Ludvíka XIII.. Po náročném honu už se králi nikam nechtělo a tak se úchýlil do společnosti své manželky Anny Rakouské. Po devítí měsících se královně narodil syn - Ludvík XIV. Budoucí Král Slunce!

Založení Versailles

Ludvík XIII. umírá v roce 1643 a čtyřletý syn Ludvík se "ujímá" trůnu. Jeho regentkou je Anna Rakouská - jeho matka. Nejbližším poradcem se jí stal mocný kardinál Mazarin. Přípravují Ludvíka, aby se stal silným králem. Později zjistí, že jejich práce nebyla marná!
Kardinál Mazarin úmírá roku 1661 a mladý král se rozhodne ujmout otěží vlády sám!
Jako prvního se Ludvík rozhodl zbavit ministra financí Fouqueta. Ten mu dokonce ulehčil práci, neboť se rozhodl pozvat krále do svého domu. Panovník málem pukl závistí! Ministr si žije lépe než samotný vladař Francie!
A jak to pokračovalo? Jak jinak než zabavením ministrova majetku, protože byl zatčen za zpronevěru! Jak snadné!
A tak se všechen majetek měl přestěhovat do nového sídla. Malý

Další články


Kam dál

Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!