Titanic aneb potopení nepotopitelné lodi

13. dubna 2017 v 22:46 | M. |  Perličky z historie
Více než před sto lety, dne 15. dubna 1912, se odehrála jedna z nejtragičtějších událostí v historii lidstva. Při plavbě do New Yorku narazil d ledovce velký železný kolos a o necelé tři hodiny později klesl na dno Atlantského oceánu.
Zvu Vás na malý výlet! Mám tu pro Vás lístek na Titanic! Plavba je samozřejmě v první třídě a riziko je nulové!

Je 10. dubna 1912 11:45. Řidič Vašeho auta právě zastavil uprostřed davu lidí. Snad celý Southampton se přišel podívat! Vystoupíte hned, co se otevřou dveře od auta. Okamžitě zůstanete hledět na tu největší loď jakou jste kdy v životě viděli. Na zádi se jí leskne zlatý nápis Titanic. Řeknete sluhovi, aby vzal kufry a razíte si cestu skrz dav k nástupnímu můstku. "Vítejte na Titanicu!" přeje vám zaměstnanec, který právě převzal váš palubní lístek. O vyplutí se už ale nezajímáte, protože se věnujte své úžasné kajutě, za kterou jste zaplatili 870 liber (dnešních 1,9 milionu korun) a trávíte zde čas až do večera, kdy loď zastavuje ve francouzském přístavu Cherbourg. Moc se nezajímáte o těch 274 cestujících, kteří nastoupili. Cítíte se totiž unaveně. Služebnictvo vás tedy po honosné večeři dovede do postele s nebesy.
Další den loď opět zastavila,tentokrát v Qeenstownu, kde se opět doplnilo pár lidí. Vás už ale zajímá oběd s panem J. Ismayem, ředitelem společnosti White Star Line, která tohoto obra vlastní. Má se dostavit i hlavní konstruktér lodi Thomas Andrews. Pan Andrews vypravuje o tom, jak těžce pracovalo 15 000 dělníků na stavbě Titanicu v loděnici v Belfastu. Také se zmiňuje o bezpečnosti a rychlosti parníku. Pan Ismay se naparuje a mluví o 9 palubách, 29 kotlech a jejich síle 46 000 koňských sil. Nezapomíná ani na tři velké lodní šrouby.
Po obědě jdete do salonu a užíváte si pokojnou plavbu.
Je 13. dubna. Pozval vás sám kapitán Edward John Smith na procházku po lodi. Ukazuje vám 24 metrů vysoké kormidlo a také vám sděluje, že mělo dnes proběhnout cvičení na funkčnost záchranných člunů, ale zdálo se mu zbytečné a zrušil ho. Ujišťuje vás, že si nemusíte dělat starosti. Vrtá vám však hlavou proč je tu tak málo člunů. Následující den probíhá klidně a vy si spokojeně popíjíte své brandy. Nechce se vám jít spát, tak si ještě do noci čtete. Najednou se začnou stěny vaší kajuty otřásat. Všechno se klepe, jako při zemětřesení. Hodiny ukazují 23:40. Máte strach vyjít ven na uličku. Pět minut po půlnoci vám do pokoje vtrhne muž a říká, že si musíte obléct záchrannou vestu a jít ven na palubu. Doporučuje vám si na sebe vzít teplé oblečení, protože venku je chladno. Začínáte být opravdu vystrašení a tak děláte, co říká. Vaši spolucestující jsou stejně zmatení jako vy. Někteří se ale jen rozčíleně či rozespale rozčilují. Venku hraje hudba. Vše vypadá v pořádku, ale jakmile spatříte příď Titanicu pod vodou, je vám jasné, že loď se potápí. Zrychluje se vám tep a od úst se vám line kouř. Jako omámení stojíte a ani se nehnete, dokud vás člen posádky neposadí do jednoho z člunů. Ten začíná okamžitě odplouvat od potápějícího se obra. Všichni se totiž bojí víru, který by je mohl převrátit. Z bezpečné vzdálenosti a s hrůzou v očích pozorujete tu strašlivou zkázu. Na dohled není žádná pomoc a dokonce ani světlice nepomáhají. V 2:20 slavný Titanic zamířil ke dnu a stovky lidí zůstává křičet o pomoc na hladině. Ve čtyři hodiny ráno, když se všichni klepou zimou a křik utichl, se objevuje záchrana v podobě lodí Carpathia. 710 lidí spolu s vámi naloží a doveze do New Yorku. Uvědomíte si, jak veliké štěstí jste měli, ale v hloubi duši víte, že na tuto událost už nikdy nezapomenete!

Titanic v kostce

  • Ve své době šlo o největší parník na světě
  • Mohl převážet až 2603 pasažérů a až 899 členů posádky
  • Potopil se v noci ze 14. dubna na 15. dubna 1912 při cestě ze Southamptonu do New Yorku
  • Zahynulo zde 1514 lidí, 710 zachránila loď Carpathia
  • Vrak Titanicu dnes dnes leží na dně Atlantiku v hloubce 3784 metrů a je pod ochranou UNESCO

Víte, že...

  • Titanic měl čtyři komíny, ale jen tři z nich skutečně fungovaly. Čtvrtý postavili jen proto, aby loď vypadala mohutněji
  • Režisér oscarového snímku Titanic, James Cameron, je jedním ze tří lidí na planetě, kteří se potopili do Mariánského příkopu - nejhlubšího místa na Zemi
  • Přeživší žalovali společnost White Star Line, která musela vyplatit více než 600 000 dolarů!
  • Na lodi plulo i několik Čechů. V posádce i jako cestující
  • Na palubě bylo 107 dětí. Nejlmadší z nich, Elizabeth Gladys Milvina Deanová, přežila a zemřela, jako poslední přeživší v roce 2009

Kvíz - co si pamatujete ze své plavby?

1. Jak se jmenoval kapitán Titanicu?
a) Thomas Andrews
b) Eduard John Smith
c) Joseph Bruce Ismay

2. Jak se jmenovala společnost, které Titanic patřil?
a) Black Moon Line
b) Cunard Line
c) White Star Line

3. Kdy se Titanic potopil?
a) 19. dubna 1912
b) 15. dubna 1912
c) 14. dubna 1911

4. Odkud a kam Titanic plul?
a) Liverpool - New York
b) Southampton - Washington
c) Southamton - New York

5. Kolik bylo na Titanicu záchranných člunů?
a) 20
b) 30
c) 50

Jak se Vám líbila plavba na Titanicu? Pište do komentářů!

M.
 

Kráska a zvíře - nová verze známé pohádky

29. března 2017 v 17:22 | M. |  Filmy a seriály
Po nějaké době jsem opět zamířil do kina. Doufám, že vás k návštěvě kina také převědčím, svou další filmovou recenzí! Tady je!


Všichni jistě dobře znáte pohádku Kráska a zvíře. Asi tedy není třeba Vám popisovat děj. Existuje nesčetné množství zpracování této pohádky. Musím však říct, že dosud mě žádné z nich nijak zvláště neoslovilo. Až na verzi od Disney. Také proto jsem na tento film šel do kina. Jde totiž o hranou verzi této klasické Disneyovky.
Musím se ale přiznat, že mne nalákalo hlavně herecké obsazení. Obzvlášť Emma Watson. Možná si říkáte, že tato herečka bude navždy jen Hermiona z Harryho Pottera. Přesně tento snímek Vám však dokáže, že tomu tak není. Emma byla absolutně úžasná. Jen škoda, že snímek nebyl v původním znění. Je totiž plný písniček, které k Disney pohádkám neodmyslitelně patří, a ty se přece jenom poslouchají lépe v originále. Dabing nebyl zlý, ale angličtina je angličtina. Jestli tedy máte možnost jít na tento film s titulky, radím Vám dobře, aby jste na něj šli. Rozhodně budete mít lepší zážitek z písniček. Mimochodem, narozdíl od českého dabingu je zpívají sami herci.
Objevil se také Luke Evans, kterého jste mohli vidět např. v Hobitovi, kde si zahrál Barda Lučištníka. Luke si zahrál záporáka Gastona. Skutečně do role fantasticky pasoval. Nikdo by nemohl být lepší Gaston!
Svícen si "zahrál" Evan McGregor a hodiny Ian McKellen, známý z role čarodějě Gandalfa. Po zadu nezůstala ani Emma Thompson, jako konvička.
Spoustu lidí má Krásku a zvíře rádo. Právě proto neměla pohádka lehký úkol. Všichni měli velké očekávání. Za mě toto očekávání naprosto splnila. Dvouhodinový příběh mi rychle utekl, a i když už ho dávno znám, ponořil jsem se do něj tak, že jsem byl do posledních chvil napnutý. Mám to tak u spoustu filmů. I u Titanicu pokaždé doufám, že se tomu ledovci vyhnou! (Možná to znáte? :D)
Zklamání se tedy nedostavilo a já jsem nadšený. Těším se na to, až se na tuto pohádku podívám znovu!

Emma Watson o své postavě

Emmo, stala jste se vzorem pro mnoho mladých žen a dívek po celém světě. Když jste vyrůstala, byla postava Belle někdo ke komu jste vzhlížela. Na jaké věci jste myslela při modernizaci Belle a při jejím převádění do skutečnosti?

Je velice pozoruhodné hrát někoho, u koho jsem si téměř jistá, že má vliv na ženu, kterou jsem se stala. Když jsem poprvé uviděla zpívat Paige O'hara píseň "Belle", v tu chvíli to se mnou zacloumalo. Byla jsem mladá a ani jsem nevěděla do koho jsem se prociťovala, ale tolik se to dotklo mé duše a bylo tam něco natolik energického, že jsem zkrátka věděla - ona je moje šampionka.
Potom, co jsem se dozvěděla o tom, že budu Belle hrát, chtěla jsem se ujistit, že budu zosobňovat stejnou duši, stejné hodnoty a tu stejnou ženu, která ze mě učinila toho kým dnes jsem. Takže pokaždé když jsme s Billem (režisérem) natáčeli novou scénu, měla jsem v sobě stejné DNA této ženy a držela pěsti zatnuté. Byla jsem připravená bojovat, protože pro mne byla tak rozhodující. Bylo to jako brát to, co už v sobě mám a rozšiřovat to. Miluji naši verzi. Belle není jenom vystrašená, vidíte ji číst a je vlastně aktivistka v jejich vesnické komunitě. Učí jiné dívky, které jsou součástí vesnice, číst. Mám ráda, jak se Belle snaží nerozšiřovat jen její vlastní svět a pokouší se vyrůst. Tohle dělat, bylo opravdu úžasné!
(Úryvek z rozhovoru s Emmou Watson jsem pro Vás přeložil z této stránky.)

Hodnocení

+ Herecké obsazení
+ Krásný a klasický příběh
+ Úžasná hudba
+ Prostředí
- Písničky jsou někdy zdlouhavé a zdržují děj
CELKOVÉ HODNOCENÍ 9/10

Momentálně si film drží první příčku v návštěvnosti kin a předběhl i držitele 12 českých lvů - Masaryka! Váháte jestli se na film stavit? Mohu Vám ho jen doporučit!


(Videa momentálně bohužel nefungují. Podívejte se na trailer tady.)

Už jste film viděli? Jaký je Váš názor?

Rick Riordan - Bohové Olympu: Krev polobohů

13. března 2017 v 20:08 | M. |  Knihomolův koutek
Věřím, že titul Bohové Olympu není pro mnohé z Vás žádná novinka. Jde o volné pokračování veleúspěšné série Percy Jackson od mého oblíbeného spisovatele Ricka Riordana.
Bohy Olympu už jsem měl rozečtené, takže se omlouvám, že jde už o pátý díl. Jestliže sérii neznáte, neteskněte! Opět Vám ji představím celou!


Jak jsem už říkal, Bohové Olympu navazují na předchozí sérii Percy Jackson. Tam vystupuje mladý chlapec Percy, který zjistí, že jeho dislexie a hyperaktivita nejsou žádná náhoda. Je totiž synem řeckého boha! Všech pět knih vypráví Percy sám - v ich-formě. Jeho dobrodružství jistě zabaví každého správného fanouška fantasy a řecké mytologie.
V druhé sérii Bohové Olympu přicházejí noví hrdinové, ale také noví nepřátelé. Tentokrát se polobohové musí postavit mocné bohyni Gaie a jejím dětem Gigantům!
Bohové Olympu nám kromě řeckých polobohů přinášejí i polobohy římské. Sedm z nich: Percy, Jason, Leo, Piper, Frank, Hazel a Annabeth, se musí matce zemi postavit a zabránit ji v probuzení!
Krev polobohů je finálový díl. Sedmička hrdinů musí rychle spěchat do Řecka, aby se utkala s Giganty a jejich matkou Gaiou!
Příběh je tentokrát psán v er-formě a každá jednotlivá kapitola je vždy popisována z pohledu jedné z hlavních hrdinů.

Hodnocení 8/10

Všude možně jsem četl o tom, jak jsou všichni zklamaní, že už je série u konce. Tento pocit bych s nimi sdílel, kdybych nevěděl o dalším dílu, který mi už leží na poličce v knihovně - Apollónův pád. (Trvalo mi dlouho to dočíst a ono už mezi tím vyšlo pokračování! Jaká to náhoda!)
I tak se mi nelíbí, že jsem se pročetl ke konci. U Bohů Olympu jsem strávil hodně příjemných chvil a po všech hrdinech se mi bude stýskat. Doufám v dobré navázání děje v knize Apollónův pád.
Co se týče celkového dojmu z knihy. Myslím, že Riordan nám příběh povedeně uzavřel.

Jestliže jste knihu nečetli, vynechejte následující odstavec!!!

Na poslední chvíli se vše vyřešilo, jak jsme si už zvykli z Percyho. (Všechno vypádá zle, ale pak se to obrátí.)
Přesto bych se přidal k většině ostatních čtenářů, kteří tvrdí, že závěrečný boj s Gaiou byl hodně rychlý. U samotné "matky země" jsem opravdu čekal trochu náročnější a delší bitvu. Za to jdou body dolů. Až na tuhle věc je však skutečně těžké knize cokoliv vytknout!


Vše krásně zapadalo a dávalo smysl. Spisovatel si zápletku důkladně promyslel, a taky to bylo znát. Zklamání tedy rozhodně nepřišlo! (Ani jsem ho nečekal.)
Hlavní postavy byly stejně úžasné, jako v předchozích titulech. Především kapitoly Lea Valdeze byly skvělé! (Leo je prostě bourák! :))
Celkem mne překvapila absence Percyho kapitol. Na druhou stranu jsme si ho asi užili dost a kapitoly Nica a Reyny jsem uvítal a užil si je! Možná byly lepší než ty Percyho.
Celkově moc pěkná knížka plná akce. Skvěle odsýpá a nuda při jejím čtení rozhodně nehrozí! (Dlouho mi trvalo se k ní dostat, ale přečíst ji šlo rychle!)

Dávám 8/10 a snad se brzo vrhnu na pokračování!
 


Michaela Burdová - Volání sirény: Pomsta

24. února 2017 v 19:39 | M. |  Knihomolův koutek
Předem se omlouvám za recenzi již druhého dílu z knižní dilogie. První díl jsem totiž četl asi dva roky zpátky a nechce se mi na něj psát recenzi zvlášť, protože už nemám knihu v živé paměti. Jestliže jste ale první díl nečetli, nemusíte se bát. Snažil jsem se o recenzi, kde vám představím oba díly.


Volání sirény je již jedenáctý titul od mladé české spisovatelky Michaely Burdové. Odehrává se v Anglii. První díl ve středověku a druhý v současnosti.
V prvním díle s názvem Prokletí, jsme sledovali příběh sirény Larrisy, která ze všeho nejvíc touží po svobodě. Moře jí totiž přikazuje neustále vraždit muže. Larrisa uzavře dohodu s černomágem Liamem. On jí poutům k moři zbaví a ona si ho na oplátku vezme. Jenže Larrise ze nezamiluje do Liama, ale do jeho tajemného bratra Derrena...
V druhém díle Pomsta, se přesouváme do současnosti za dívkou Noel. Noel zemřel její přítel Zeck a ona věří, že ho zabila siréna. Z jejího pohledu se také znovu seznámíme s Derrenem. Její teorii o siréně věří právě jen on. Noel se zaplétá do staletého příběhu. Brzy také pozná strýčkovu přítelkyni Larrisu. Noel netuší, že jí jde o život...
To je stručné shrnutí děje z obou knih. Z důvodu vyzrazení, jsem ho ponechal kratší. Je to tedy opravdu jen velmi stručný popis příběhu, jenž je ve skutečnosti mnohem obsáhlejší a zajímavější. Proto se musíte dočíst více sami!

Kniha obsahuje i autorčiny povedené ilustrace. O to více se můžete do děje ponořit!

Hodnocení 7/10

Knihy Michaely Burdové mám už s tímto titulem přečtené všechny. Její styl psaní mě natolik baví, že se k jejím knihám rád vracím. Siréna je kniha, co vypráví příběh o pravé lásce. Jakožto kluka, mě to však neodradilo, protože přeci jenom v každé knížce od této autorky nějaký ten románek byl. I když se v příběhu nacházelo několik prvků, které bych já osobně oželel, (To, jak je hlavní mužská postava přitažlivá, jsem se dozvěděl snad v každé kapitole!) se mi moc líbil. Takže kdybych tvrdil, že jsem knihu nezhltl za pár dní, lhal bych. Děj mi natolik odsýpal, že jsem nechtěl, aby byl konec.
Velice oceňuji provázanost s prvním dílem. Nejdříve jsem byl na začátku zklamaný, neboť se v příběhu objevila "nějaká neznámá holka" a navíc byl děj posunut do současnosti. Pokud byste byl z toho někdo taktéž zklamaný, rozhodně knihu hned neodhoďte. Musíte to vydržet. Věřte mi! Budete za to odměněni! Do poslední chvíle jsem byl napjatý, jak to asi skončí.
Co se týče hlavních postav. Z Noel jsem tedy, jak jsem říkal, moc dobrý pocit neměl. Předchozí díl totiž skončil natolik otevřeně, že jsem chtěl rozuzlení znát okamžitě. Noel mi jakoby stála v cestě. (Mimochodem o to rychleji máte knihu za sebou.)
Pak je tu onen mužský hlavní hrdina. Derren mi chvílemi dost vadil (nedokážu říct proč :)), ale jinak ušel.
A Larrisa? Z naší staré známé jsem byl zmatený snad nejvíce. Její přechody z lásky a touze po odplatě mě mátly. Jednou chce někoho zabít, potom zase ne... No, zkrátka netušíte zda je kladná či záporná.

Tak to máme body hlavně za skvělou zápletku a napětí. Nějaké odečítám za ten začátek a již zmíněné prvky. (Raději je přenechám Vám, dámy.)

Dávám 7/10 za poutavé fantasy (nadpřirozenou romanci), jež česká spisovatelka Michaela Burdová stvořila. Knihu vám tedy mohu vřele doporučit! (Samozřejmě až po přečtení prvního dílu. Bez něj to opravdu nejde!)
M.

Divoké noci na zřícenině hradu Radyně

16. února 2017 v 17:51 | M. |  Po stopách hradů a zámků
Bývalý hrad Radyně je sice dnes jen pouhou zříceninou, přesto je však na něm živo. Obchází tam totiž strašlivý Radouš s ušima jako osel!

Víte v čem je Radyně výjimečná? Jde o jednu z nejzachovalejších hradních zřícenin u nás! Hrad nechal postavit císař Karel IV. v roce 1361 na kopci u Plzně. Měl za úkol chránit obchodní cesty. I když ho Karel pojmenoval Karlova koruna (Karlskrone), obyvatelé jej nepříjmuli a raději mu říkali Radyně, podle kopce, na kterém se tyčil.
Od té doby, co Radyně v 16. století vyhořela, začala chátrat. Šlechtickým rodům se do oprav moc nechtělo. A když přece jenom, hrad znovu vyhořel!
Možná je hrad prokletý. Jednou se tam totiž odehrál hrůzostrašný čin!

Prokletý syn

Příběh začal těhotenstvím hradní paní, která si moc přála holčičku. Aby se pojistila, pozvala na hrad starou čarodějnici. Jakmile však stařena na paní pohlédla, prohlásila, že se mýlí!
"Bude to chlapec! Jako že je slunce nad námi!"
Hradní paní byla vzteklá, křičela a nadávala.
"Raději budu mít osla než syna!"
"Budiž." odvětila jí čarodejnice.
A tak se stalo, že se paní narodil syn s oslíma ušima, kozí bradkou a kančími zuby! Rodiče se chlapce zřekli. Vychovali ho vesničané a dali mu jméno Radouš.

Zlý hradní pán

Radouš musel stále čelit posměškům, a tak z něj vyrostl zlý člověk!
Když jednoho dne před lidmi utekl, narazil v lese na spícího starce a ukradl mu nějakou starou knihu. Byla to kniha kouzel! Jak si v ní Radouš četl, omylem vyslovil zaklínadlo. Objevily se skřítci a ti se ho zeptali, co si pán přeje?
Radouš si poručil cennosti z celého okolí. To mu však bylo málo. Chtěl vlastnit velkou tvrz. Proto vznikla Radyně a z Radouše byl najednou hradní pán.
Jenomže s jídlem roste chuť a on chtěl ještě víc! Manželku a děti. Když si pak vzal sličnou pannu a měl s ní dítě, zjistil, že je chlapec stejný netvor jako on!
V noci nechal své dítě i ženu zavraždit! Šest manželek a šest synů mělo stejný osud.
Potom, co Radouš zemřel, se nedostal ani do pekla ani do nebe. Do dneška musí chodit Radyní coby duch! Prý koná dobré skutky, aby si odčinil to, co kdysi dávno provedl!


Jelikož už není hradní sezóna, tak si musíte na návštěvu Radyně počkat do dubna. Vstupné činí jen 30 Kč pro dospělé a 20 Kč pro děti! Tak se tam na jaře nezapomeňte stavit!

(Zdroje obrázků: 1.;2.;3.)
M.

Králova volba

13. února 2017 v 16:43 | M. |  Vymýšlíme příběhy
Jste připraveni dokončit další příběh? Jen směle do toho!
(Nevíte o co jde? Čtěte zde.)

Králova volba

Vycházelo slunce. Jeho paprsky se brzy začaly pomalu rozlévat po každé střeše velkého přístavního města. Král Welear stál na vrcholu věže paláce odkud pozoroval, jak se jeho město probouzí do nového dne. Odjakživa miloval Přístav věží - svůj domov. Po každém pohledu na něj se cítil šťastný. Nyní bylo všechno jinak. Před několika týdny mu zahynul otec a on se stal králem. Králem velké a bohaté země. Welear byl však stále velmi mladý na to, aby byl dobrý král. Bylo mu sotva osmnáct a on již musel za sebou vláčet těžé břímě panování. V politice se neorientoval a při každém rozhodnutí se obracel na své rádce. Nevěřil jim, ale nic jiného mu nikdy nezbylo.
"Můj králi," ozval se hlas za Welearovými zády.
"Ano?"
"Nerad vás zde vyrušuji, ale přijeli vaši lordi. Očekává se od vás, že je zde řádně přivítáte a vypravíte se s nimi na hon," pravil králův nejvyšší rádce.
Mladý panovník jen přikývl a následoval ho. Šli pryč z věže po točitém schodišti. Dole se vydali dlohou chodbou, kde se strážní klaněli svému vladaři. Šli tak dlouho, že se zdálo, jako by byl cíl jejich cesty nekonečně daleko. Přeci jen se však zastavili u vysokých mahagonových dveří. Rádce ustoupil a dveře se otevřely. Stovky oči se teď upírali přímo na krále. Velkým trůním sálem se rozléhaly zvuky kroků, jak Welear procházel uličkou, na jejímž konci se tyčil velký zlatý trůn. Teprve když se na něj posadil, ono napjaté ticho bylo přerušeno.
To promluvil první z lordů: "Vaše veličenstvo! Jmenuji se Harold z rodu Verlenů. Přicestoval jsem, abych zde přísahal věrnost novému králi a sloužil mu stejně jako předchozímu"!
"Jsi vítan lorde Verlene! Král tě rád bude hostit ve svém domě!" odvětil Welear.
Stejně tak se představilo několik dalších lordů až se nakonec král zvedl ze svého trůnu a řekl:
"Jeho výsost král Welear III. z rodu Ryanů, vás nyní, drazí lordi, zve na královský hon!"
Ozval se potlesk a souhlasný křik. Sám král se však z honu, který se měl odehrát, necítil dobře.

Lesem se rozléhala hudba loveckých rohů. Hon byl v plném proudu. Lordi se smáli a křičeli nad svými dosavadními úlovky. Nikoho netrápilo, že se honu neúčastní jeho pořadatel.
Král stál na kraji svého tábora u velkého stříbrného vodopádu. Jeho šum byl pro znaveného krále útěchou. Poslouchal jak se voda valí dolů a tříští se o hladinu vody. Byl obrovský. V jeho zemi bylo mnoho krásných míst, ale žádné nebylo tak působivé a dechberoucí jako toto.
Bylo mu jedno, jak zareagují jeho lordi až se dozvědí o vladařově nepřítomnosti. Nebavila ho komedie, kterou musel donekonečna hrát. Lží a přetvářkou se hemžil jeho dvůr. Pochlebovači, co by nejraději viděli na trůnu sedět sami sebe.
Zničehonic přímo z vodopádu vyskočil muž s dýkou v ruce. Skočil na Weleara a pustil se ním do smrtícího zápasu. Zaskočen, se Welear snažil bránit, ale marně. Útočník měl obrovskou sílu. Dýka se už už blížila ke králově hrdlu, když vtom se objevili stráže. Odtáhli útočníka, vyrazili mu nůž z ruky a donutili ho kleknout.
"Nezabíjejte ho!" vykřikl Welear, držíce se za krk.
Strážní na něj udiveně pohlédli. Zanedlouho přišli i lordi a úsměv, co jim doteď zdobil tvář, se vypařil.
"Jste v pořádku Vaše výsosti?" zeptal se lord Verlen.
"Nic mi není."
"Děkujme bohu, že jste vyvázl. Země nyní málem přišla o panovníka!"
Rádce se ozval: "Tento hanebný muž musí být okamžitě popraven za pokus o vřaždu..."
"Počkejte," řekl mladý král.
"Je vyloučeno čekat, můj pane!"
"Váš rádce mluví pravdu. Musí být potrestán hned!" přidali se ostatní.
Welear, jenž dosud naslouchal radám svých rádců, byl nyní na rozpacích. Nechtěl, aby toho muže popravili, aniž by mu řekl proč se ho pokusil zabít. Z toho všeho měl zlé tušení.
Nyní král nevěděl koho poslechnout. Své rádce a lordy, kterým do teď naslouchal nebo svůj úsudek, jenž v něm nyní hlodal a radil mu se rádcům vzepřít?

Pomůžete králi Welearovi s tímto těžkým rozhodnutím? Dokončete příběh podle sebe a pošlete ho na Scajikemvkresilku@seznam.cz.
Uvidíme, jak daleko budete od mého vlastního závěru.
Vaše závěry prosím pošlete nejlépe do konce února, abychom pak mohli začít další. Nechci Vás časově omezovat, ale bylo by to nejlepší.
Díky a už se těším na Vaše výtvory!

P. S. Mnohokrát děkuji blogerce Mal, z blogu I survived my travels, za zapůjčení fotografie vodopádu Seljalandsfoss, neboť přesně takto jsem si ho představoval, když jsem příběh psal! Ještě jednou díky Mal!
M.

Ludvík XIV. a jeho sídlo ve Versailles

7. února 2017 v 16:09 | M. |  Perličky z historie
Nečekaná bouře v roce 1638 zastihla francouzského krále Ludvíka XIII.. Po náročném honu už se králi nikam nechtělo a tak se úchýlil do společnosti své manželky Anny Rakouské. Po devítí měsících se královně narodil syn - Ludvík XIV. Budoucí Král Slunce!

Založení Versailles

Ludvík XIII. umírá v roce 1643 a čtyřletý syn Ludvík se "ujímá" trůnu. Jeho regentkou je Anna Rakouská - jeho matka. Nejbližším poradcem se jí stal mocný kardinál Mazarin. Přípravují Ludvíka, aby se stal silným králem. Později zjistí, že jejich práce nebyla marná!
Kardinál Mazarin úmírá roku 1661 a mladý král se rozhodne ujmout otěží vlády sám!
Jako prvního se Ludvík rozhodl zbavit ministra financí Fouqueta. Ten mu dokonce ulehčil práci, neboť se rozhodl pozvat krále do svého domu. Panovník málem pukl závistí! Ministr si žije lépe než samotný vladař Francie!
A jak to pokračovalo? Jak jinak než zabavením ministrova majetku, protože byl zatčen za zpronevěru! Jak snadné!
A tak se všechen majetek měl přestěhovat do nového sídla. Malý

Rachel Hartman - Serafína: Příběh draků

27. ledna 2017 v 16:18 | M. |  Knihomolův koutek
Milí čtenáři,
tento článek dnes slavnostně otevírá novou rubriku nesoucí název "Knihomolův koutek". Už z tohoto názvu je zjevné, že články, které se budou do této rubriky zařazovat, budou o knihách. Všechny knihy, co se tu objeví ohodnotím (jako jste zvyklí v rubrice Filmy a seriály, avšak u knih jsem dal přednost slovnímu hodnocení) a zároveň se pokusím o to, Vás navnadit, aby jste si je přečetli! Tak snad mi to u někoho z Vás vyjde hned na první pokus!


Serafína: Příběh draků je kniha z žánru fantasy, z pera americké spisovatelky Rachel Hartman. Jak může být z názvu patrné, hlavní hrdinka je dívka Serafína Dombeghová. Ta žije se svým otcem v zemi zvané Gored, jež po staletí neválčí s dračí (a kdysi nepřátelskou) zemí Tanamút.
Když je následník trůnu, princ Rufus, nalezen mrtvý, spoustu lidí z jeho vraždy viní draky. Nyní velmi křehké spojenectví těchto dvou zemí musí někdo zachránit. Komu jinému než Serafíně by mohl být tento nelehký úkol svěřen!
A tak začíná napínavý příběh plný dobrodružství, lásky a samozřejmě draků!

Hodnocení 9/10

Jakožto zapálený fanoušek fantasy musím říci, že jsem si tuto knihu oblíbil. Podle mě má kniha všechno, co by mít kniha měla. Knihy o dracích už mám nějaké za sebou a Serafína patřila k mým prvním. Zatím si drží druhé místo v mém pomyslném žebříčku fantasy o dracích (Jak jinak než po Eragonovi).
Součástí knihy je i seznam postav, který Vám nepochybně pomůže se s novými hrdiny seznámit, a také malý slovníček. Přeci jen nejsem kniha a něco vysvětlit potřebuji! (Neříkejte, že vy ne! :))
Rád bych vyzdvihl absolutně úžasné postavy. Opravdu mi jich několik zůstalo v paměti tak hluboko, že už je snad nikdy nedostanu ven. Ať už byly záporné nebo kladné.
A nakonec věc, jež bych vytknul (co bych to byl za člověka, kdybych si alespoň trochu nerýpl). Vadilo mi, že se děj někdo opravdu hodně táhl. Zejména na začátku. Naštěstí byla počáteční nuda pohlcena hned po několika prvních kapitolách. Možná si to někteří nemyslí, ale takto jsem to cítil při jejím prvním čtení. Proto za to strhávám bod dolů.
Každopádně není pochyb o tom, že nám Rachel Hartman naservírovala propracovaný a krásný příběh!
Pokud se rozhodnete Serafínu přečíst, určitě si vytvoříte vlastní názor!

Četli jste knihu? Podělte se o svůj názor v komentářích!

M.

Spletitý příběh čaje

17. ledna 2017 v 18:26 | M. |  Autorovy dodatky
Jelikož tento blog nese název S čajíkem v křesílku, tak tu samozřejmě nesmí chybět nějaký ten článek o čaji. Pojďte si přečíst jaký čaj si vybrat, aby se Vaše sezení v křesílku stalo dokonalým!

Jak šel s čajem čas

Samotný vznik tohoto slavného nápoje se váže s legendou o čínském císaři Šen-nungovi. Ten se velmi bál nemocí, a proto pil vždy jen převařenou vodu. Toho "osudného dne" se ze stromu snesl list přímo do císařovy vody. Čaj byl na světě!
I když možná tato legenda není tak úplně pravdivá, tak pravdou zůstává, že se už od 3. století před Kristem v Číně čaj těšil velké oblibě. Lidé jím zaháněli únavu. Císař Chan nařídíl, aby měl čaj i svůj vlastní znak. Do té doby se totiž vyskytoval jen v mluvené formě.
Potom, co zemědělci zjistili, jak moc je čaj žádaný, začali ho vysazovat na svých polích - vznikly čajové plantáže. Nápoj byl brzy tak ceněn, že se používal pro výměnný obchod. Obchodníci s čajem však nebyli jediní, co na něm bohatli. Zisk měli i hrnčíři, zlatníci, atd. , neboť vyráběli čajové konvičky, hrníčky a jiné doplňky. Období vlády dynastie Tchang je proto označováno, jako zlátá éra čaje.
Sběračky cenných čajových lístků měly zakázáno konzumovat cibuli a česnek, aby svými prsty nezničily chuť nápoje.
Po nástupu dynastie Ming se čaj dostal do Evropy v podobě nového čínského vynálezu - sypaného čaje. Zjistili totiž, že usušené čajové lístky neztratí svou chuť.
Netrvalo dlouho a čaj se proslavil po celém známém světě!

Druhy čajů

Existuje velké množství druhů čajů. Zde je několik z nich:
Všechny druhy čajů pochází z téže rostliny - čajovníku čínského. Tato rostlina má tři varianty:

1. čínská
2. ásámská
3. indonéská

Nejznámější odrůda čaje je ČAJ ČERNÝ. Černý čaj je ze všech ostatních druhů "nejsilnější" - obsahuje nejvíce kofeinu.
Dalším druhem je ČAJ ZELENÝ. Nejkvalitnější zelené čaje se vyrábí v Číně, Japonsku a na Tchaj-Wanu.
Dále existují ČAJE BÍLÉ, OOLONG a ŽLUTÉ. Žluté čaje jsou označovány jako "císařské čaje". Jedná se však o spornou kategorii.
Jedinečný je také Pchu-er, z kategorie tmavých čajů.

Tak na zdraví!

Jak Vám chutná čaj? Volíte místo něj raději kávu nebo ani jedno? Jaký druh čaje máte nejraději?

M.



Westminsterský palác

8. ledna 2017 v 17:22 | M. |  Napříč světěm
Po delší době se vracíme do Anglie. Nemůžeme přeci vynechat tak známou dominantu Londýna, jako je Westminsterský palác známý také pod jménem The Houses of Parliament.
Tento palác však nebyl sídlem parlamentu vždycky. Jeho historie sahá až do 11. století!

Minulost plná ohně

Anglický král Knut Veliký si právě na začátku tohoto století nechal na břehu řeky Temže postavit své sídlo.
Král Eduard III. Vyznavač nechal sídlo rozšířit a v jeho blízkosti se postavilo opatství. Tušíte tedy proč se místu začalo říkat Westminster? Jsou to zkrácená slova West a Monastery - Západoklášteří. Radši však zůstaňme u anglického názvu.
Po dlouhá staletí byl Westminsterský palác sídlem britských panovníků. Jenže královskou rodinu vyhnal v roce 1529 rozsáhlý požár. Druhý požár v roce 1834 ho zničil téměř celý. Přežil jen dům Jewel Tower, sál Westminster Hall a čast kaple sv. Štěpána.
Znamé datum je též 5. listopadu 1605. Tento den dnes Angličané slaví jako Noc Guye Fawkese. Stejnojmenný voják totiž plánoval střelným prachem vyhodit celý palác do vzduchu! Chtěl se tak zbavit protestantského krále Jakuba I. Stuarta.
Spiklenec Fawkes byl naštěstí odhalen a poté popraven.

Alžbětina věž

Nikdo této věži neřekne jinak než Big Ben. Až do roku 2012 se jmenovala Hodinová věž. Britové ji ale překřtili na Alžbětinu, na počest 60. výročí vlády královny Alžběty II.
Na této věži je umístěn 3. největší zvon v Británii - Big Ben. Téměř nikdo už netuší jak ke svému jménu přišel. Někdo tvrdí, že se jmenuje po hlavním staviteli věže Siru Benjaminu Hallovi. Jiní zase říkají, že je pojmenován po šampionovi těžké váhy Benjaminu Cauntovi. Kdo ví?
Zvon váží 13,8 tuny a původně byl naladěn v tónině E dur. Jenže příliš těžké srdce způsobilo prasklinu. Ta se sice zalepila, ale od té doby není e zcela čisté. Proto každý Brit pozná charakteristické odbíjení Big Benu.
Říká se, že hodiny na Alžbětině věži jsou neomylné. Fungují už od roku 1854! Zkonstruoval je Sir Edmund Beckett. Ten myslel i na to, aby stroj hodin odolával divokému londýnskému počasí a uzavřel ho do kvalitní ocelové skříně.
Přesto se někdy stane, že ručičky zpomalí mráz a sníh.

(Zdroje obrázků: Westminster palace, Guy Fawkes, Big Ben)
M.

Další články


Kam dál

Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!