Červenec 2016

Kraj - země hobitů

22. července 2016 v 16:04 | M. |  Autorovy dodatky
Je tu naše třetí výprava do světa knih J.R.R. Tolkiena - do Středozemě. Tentokrát je to země houževnatých hobitů!
(!!!ČLÁNEK VYZRAZUJE OSUD NĚKTERÝCH POSTAV!!!)
Zelená přívětivá země Kraj v Eriadoru - západně od řeky Brandavíny na východě od Dalekých vrchů - byla od sedmnáctého století Třetího slunečného věku domovem pulčíků neboli hobitů. Kdysi tvořila součást království Arnoru, jež byla během staletí válek opuštěna, a tak byl Kraj v roce 1601 předán hobitům výnosem dúnadánského krále Argeleba II. Arthedainského. Kraj se dělil na čtyři hlavní oblasti nazývané Čtyři čtvrtky; později, v roce 2430, překročila hobití rodina Starorádů řeku Brandavínu a usadila se v kraji později zvaném Rádovsko. Ve Čtvrtém věku byly Rádovsko i oblast Západní marky od Dalekých vrchů po Věžové kopce oficiálně přidány ke Svobodným zemím Kraje. Skromné způsoby hobitů se dobře hodily k této úrodné zemi a jejich statečky poctivou prací vzkvétaly. Vesnice i městečka tvořené norami a domky rostly; Hobitín, Bralův Městec, Velká Kopanina, Ovsířov, Žabovřesky a tucet jiných. Zdá se, že s výjimkou několika přírodních pohrom a jediného skřetího nájezdu v roce 2747 byl Kraj mimořádně pokojná země a příliš si neuvědomoval svět kolem. Podařilo se mu uniknout většině skřetů Třetího věku až do Války o Prsten, kdy byla tato ospalá zemička náhle vtažena do dění. Žil zde totiž Bilbo Pytlík, který se připojil k výpravě k Osamělé hoře a při tom dobrodružství získal kouzelný prsten. Tento náhodný objev vtáhl Bilba, jeho dědice Froda Pytlíka a všechny hobity z Kraje do největšího dramatu onoho věku. Tak se stalo, že osud světa drželi náhle v rukou hobiti, nejmenší a nejmírnější ze všech národů Středozemě.

Bilbo Pytlík

Hobit z Kraje. Narodil se v roce 2890 Třetího věku, neoženil se a bydlel v Dnu pytle. V roce 2941 ho jeden čaroděj a třináct trpaslíků vylákali na slavnou výpravu Thorinovy družiny, která vedla k zabití draka Šmaka a obnovení trpasličího království pod horou Erebor. Se skromným dílem dračího zlata, které při svém dobrodružství získal, se Bilbo asi na šedesát let vrátil do Kraje. Při svém dobrodružství si opatřil tajemný prsten, který činil toho, kdo jej nosil, neviditelným. Později se však zjistilo, že je to Jeden prsten Pána prstenů. V roce 3001 konal Bilbo velkou oslavu narozenin a pak před očima všech shromážděných zmizel a zanechal svůj majetek, dům i Jeden prsten svému synovci a adoptovanému dědici Frodovi Pytlíkovi. Potom odešel do Roklinky a vedl tam víceméňe mnišský život: dvacet let psal básně, pověsti a historie elfů i vlastní vzpomínky, jež pojmenoval "Tam a zase zpátky", a své třísvazkové učené dílo " Překlady z elfštiny". Po Válce o Prsten odplul ve stáří 131 let s Frodem na západ do Zemí neumírajících.

Frodo Pytlík

Hobit z Kraje a Ten, kdo nesl Prsten. Narodil se roku 2968 Třetího věku jako syn Droga Pytlíka a Primule Brandorádové. V dětství osiřel a byl adoptován svým strýcem Bilbem Pytlíkem z Dna pytle. Frodo byl na hobita mimořádně dobrodružné povahy a pozoruhodně vzdělaný. Skládal písně a vyznal se v elfské učenosti a jazycích. V roce 3001, kdy Bilbo tajemně opustil Kraj, Frodo zdědil Dno pytle a Jeden prsten. V roce 3018 se znovu objevil čaroděj Gandalf a vyslal Froda s Prstenem na cestu do Roklinky, kde bylo utvořeno Společenstvo Prstenu. Frodo stěží přežil mnohá dobrodružství a nebezpečí cety, ale podařilo se mu odevzdat Jeden prsten ohňům Hory osudu. Tak Frodo ukončil Válku o Prsten. Po válce se vrátil do Dna pytle, ale otrávené rány a duševní otřes, které utrpěl z výpravy, se začaly hlásit. V roce 3021 nastoupil na poslední jízdu Strážců prstenů, nalodil se na elfskou loď a odplul do Zemí neumírajících.
(Zdroje obrázku: mapa, Blibo, Frodo)
M.

Katedrála sv. Pavla v Londýně

18. července 2016 v 12:52 | M. |  Napříč světěm
Máme tady naší druhou zastávku v Londýně! Katedrála sv. Pavla se tyčí nad městem ve výšce 111 m. Její druhá největší kupole v Evropě se stala jednou z mnoha dominant Londýnské metropole. Podívejme se na ni více zblízka!

Náročná stavba katedrály

Barokní katedrála sv. Pavla na první pohled trochu připomíná slavnou katedrálu sv. Petra ve Vatikánu. O žádnou náhodu však nejde! Právě vatikánskou katedrálou se nechal inspirovat architekt sir Christopher Wren (1632 - 1723), jehož návrhem a výstavbou katedrály v roce 1668 pověřili. Ten vytvořil celkem čtyři návrhy, než mu ten poslední schválili. Mohlo se začít stavět! Wrenovi však v hlavě stále vrtal jeden z jeho předchozích návrhů. Nakonec přesvědčil krále Karla II. k úpravám. Jak rozsáhlé byly, můžete vidět sami - na obrázku pod článkem je vyobrazen původní návrh.

Christopher Wren

Možná si myslíte, že nebyl Wren pro stavbu katedrály ten pravý, když musel nakreslit hned čtyři návrhy. Omyl! Byl ten pravý! Po Velkém požáru se podle jeho návrhů postavilo nebo přestavělo 53 londýnských kostelů i dalších staveb. Mimo architektury se také věnoval matematice i astronomii a předsedal Královské společnosti pro podporu vědy, kterou spoluzaložil. A věděli jste, že ho pohřbili přímo v kryptě katedrály? Společnost mu tam dělají i další významní Britové jako admirál Nelson nebo Alexander Flemming, objevitel penicilinu.

O co nesmíte přijít

Třetí největší varhany ve Velké Británii, které jsou uvnitř katedrály mají 7 189 píšťal. Vás však nejspíš nejvíce zaujme šeptající ochoz. K němu se musíte vyšplhat po 259 schodech, ale určitě to stojí za to! Své jméno nedostal náhodou: Šepot na jedné straně ochozu je totiž
zřetelně slyšet v jeho protilehlém místě. Hlas se nese obloukem vzhůru po kupoli a pak zase dolů. Chcete- li někomu něco vzkázat do očí, tak je tento ochoz ideální místo. Škoda jen, že je trochu daleko.

Spálení předchůdci

Místo, na kterém je katedrála postavena, bylo posvátné už od starověku. Stál na něm chrám římské bohyně Diany a následně hned tři křesťanské kostely. Většinu však zničil požár.
Nejvíce informací máme o třetí katedrále. Postavili ji v letech 1087 až 1314 a majestátností se své nástupkyni mohla směle vyrovnat. Její věž byla vysoká 149 metrů! Poprvé vyhořela už během stavby, pak do ní udeřil blesk a ulomil špici věže. Nakonec ji zachvátily plameny během Velkého požaru Londýna.
Protože se Londýňanům do oprav nechtělo, rozhodli se k výstavbě nového chrámu.

M.

Závěr příběhu s karavanou v poušti

14. července 2016 v 11:56 | M. |  Vymýšlíme příběhy
První závěr k nedokončenému příběhu je tu! Děkuji Michaele Plánkové za její poutavý a obsáhlý závěr!
Nezapomeňte, že se můžete přidat i vy! Tak do toho!
Pište do "Zpráva autorovi" nebo mě kontaktujte na emailu: Scajikemvkresilku@seznam.cz!

Začátek příběhu

Karavana putovala pouští. Potulní baviči a cirkusáci se svými vozy. Spalovalo je nesnestilené horko. Jejich vůdce najednou zastavil karavanu zvednutím paže. Před nimi se rozkládala životodárná oáza. Putovali pouští už tak dlouho, že jim to přišlo neuvěřitelné.
Všichni se štastně rozeběhli do oázy. Radovali se . Vůdce svlažil rty a podíval se k nebi. Najednou si všiml stínu, který překryl zářící slunce. Vyděšeně vyvalil oči..


Závěr Michaely Plánkové

...nad tím, co zdálo se býti téměř nemožným.
Do koutu země, kde déšť je nepředstavitelným rozmarem přírody, jež byl dopřán jen dvakrát do roka se přiřítila oblaka hutných, temných mraků, jež pokryla veškeré nebe. Škoda, že byl to jen sen…žádná oáza. Žádné mraky. Žádná voda. Žádná naděje. Stále jen nekonečná vedra sužující unavená těla potulných bavičů.
Vůdce byl bezradný a o to více unavený, že myslel i na veškeré poutníky, kteří putují do záhuby pod jeho vedením. Během dlouhých večerů se stávalo, že občas někdo utrousil žert, ale pozůstatky humoru ubývali stejně rychle, jako ubývala zásoba vody a vůdce moc dobře věděl, že co se původně zdálo jako perfektní nápad, přechází do zoufalé a bezvýchodné situace. Jak ten se soužil během ostrých, suchých nocí, kdy nemohl myslet na nic jiného, než na osud své družiny.
Mezi muži byl však jeden, pro kterého to byla cesta utěšující. Cesta, kterou si musí projít za znovunalezením sebe sama. Trestal se za to, co již nikdy nevyžene z mysli své a za co se již nikdy nepřestane trestat. Bylo pro něj potěšující trápit se žízní, překonávat duny a trýznit se ve svém soukromém žalu.
Nikdo z mužů netušil o jeho trápení. Nikdo se s ním vlastně pořádně ani nebavil. Byl to muž zádumčivý, tajemný, ale přes temnou tvář velice přemýšlivý a veselý. Zvláštně se radoval ze svého osudu. Tak ironicky si dokázal hrát s myšlenkami, jako nikdo z mužů. Všichni tam byli správní kluci, jež si vzájemně rádi dopřávali trochu smíchu a zlepšovali si den vytvářením scének pro nové publikum a smutek obcházel je dlouhým krokem. No přesněji to tak bývalo ještě před týdnem.
Vůdce však věděl, že zde nějaká oáza být musí. Nejspíš někde zašli špatným směrem. Duny den co den mění svůj tvar a matou svou proměnlivostí. Nebyl si jisty, zda jdou správně. Jediné jejich vodítko byly hvězdy.
Tato noc byla jiná. Byla méně ostrá, byla s mírným nádechem naděje a když se vůdce zakoukal do hvězd cítil, že dnes nepůjdou spát. Pootočí svůj směr mírně na sever, nebo alespoň směrem, který považoval za sever.
Měl pravdu. Asi po dvou hodinách chůze došli k oáze. Chvíli na sebe nevěřícně koukali, zda to není pouštní přelud, ale když doputovali k studni uvěřili. Vůdce poutníků je nechal, ať se do sytosti napijí a čekal, než se doplní poslední čutora vodou, a až v tu chvíli se napil on sám. Koukl se po okolí, koukl na vycházející slunce a pousmál se. Jeho muži opět vtipkovali, vymýšleli scénky a jemu došlo, že život je jen jeden a že je šťastný, že ten svůj prožívá právě takto. Mezi nejlepšími chlapi, které kdy potkal, kterým může důvěřovat a ví, že by s ním šli i na kraj světa. Člověk zvládne cokoli, co si jen umane, ale snáze se to zvládne se správnou partou.
A muž, jež se chtěl touto cestou potrestat také našel nový směr. Když viděl všechnu tu radost celé družiny uvědomil si, že jim vlastně závidí. Taky by se s nimi chtěl radovat z vody, nebýt neustále trestán, mít zase radost ze života. Přemýšlel dlouze o tom, zda má vůbec smysl sám sebe neustále tak trápit. Zda je jeho trest stále souměrný s jeho proviněním a zda má tato cesta už vůbec nějaký smysl. Pohlédl na vůdce družiny, na jeho šťastné záblesky v očích, když koukal na svou pobavenou družinu. Viděl rázem, že tato cesta má smysl. Že to není jen trest. Uvědomil si, že stejně jako ti chlapi, co se dole smáli u studny, byl hrdý na to, že tuto cestu zvládli. Byl hrdý na to, že se vůbec odvážili na tuto cestu přistoupit. Po dlouhých letech dokázal být hrdý i sám na sebe.

Není dobré hrdostí přetékat neustále, ale správně by si měl každý občas uvědomit svou hodnotu. Každý je jiný, ale každý má určitě něco, na co ve svém životě může být hrdý. Myslete na to tedy, kdykoli se budete pokoušet dostat k dalšímu cíli.
M. se spoluprácí Michaely Plánkové

Sherlock - starý dobrý detektiv v 21. století

12. července 2016 v 15:29 | M. |  Filmy a seriály
Sherlock Holmes je světoznámý detektiv z pera sira Arthura Conana Doyla. Všichni známe detektiva v lovecké čepici s lupou a dýmkou. Britská televizní stanice BBC nám ho ale představila v trochu odlišném podání. Sherlock je z 21. století a pracuje jako "detektivní poradce" pro Scotland Yard. Génius Holmes řeší případy pomocí metody dedukční. Výstředního detektiva si ihned oblíbily miliony fanoušků. Ze seriálu je v současné době obrovský hit, který trhá rekordy ve sledovanosti. Jestli jste neviděli, rozhodně doporučuji a dávam seriálu to nejlepší hodnocení!

Hodnocení

+ Sherlockův humor
+ dobré filmové zpracování
+ skvělý scénář
+ Londýnské prostředí
- pokud jste zvyklí na starého Holmese, možná se Vám nový nezalíbí

Celkové hodnocení - 10/10

Pro fanoušky SHERLOCKA!

Benedict Cumberbatch a Martin Freemam se již brzy znovu představí jako Sherlock Holmes a doktor John Watson v zcela nové sérii britského seriálu SHERLOCK. Řada to bude již čvrtá a podle tvůrců nás čeká objevení Sherlockových temnějších stránek. Zdá se, že se máme na co těšit!
Naposledy jsme Sherlocka mohli vidět 2. ledna 2016 ve speciálním díle z Viktoriánské Anglie. Díl nesl název Přízračná nevěsta.
Čtvrtá řada se momentálně točí v Londýně a již nyní víme, že Česká Televize, která Sherlocka doposud vysílala, koupila práva na tuto novou sérii.
Podrobnosti odvysílání však ještě neznáme. Doufejme, že se Sherlocka dočkáme co nejdříve!

M.

Johanka z Arku - obyčejné děvče jako zachránkyně Francie

6. července 2016 v 16:51 | M. |  Perličky z historie
Odhalili jsme tajemství Karla IV., řešili jsme záhadnou smrt egyptské královny Kleopatry VII.. Tentokrát se podíváme za statečnou Johankou z Arku, kterou prý seslal sám Bůh, aby zachránila tehdejší Francii!

Dívka v čele armády

Johanka z Arku též Jana z Arku se narodila roku 1412 ve francouzské vesnici Domrémy. Bylo to v době, kdy její země válčila s Anglií, a nepřítel ovládal velkou část území. Johanka vyrůstala jako normální holka - pásla ovce, předla, starala se o domácnost...
Když však Angličané napadli i její rodný kraj, začala se modlit k Bohu za záchranu Francie. Ve třinácti letech poprvé zaslechla v hlavě cizí hlas. Nejdříve se ho zalekla, ale když přišel potřetí, pochopila, že jde od anděla. Ten jí řekl, že ji Bůh vyvolil k záchraně Francie. Opakoval, že má vyrazit na pomoc obléhanému městu Orleáns.
Dostala se až k následníkovi francouzského trůnu Karlovi. Řekla mu, že jí posílá Bůh a že si stoupne do čela jeho armády a osvobodí Orleáns.
Možná byla Johanka blázen, ale Karel jí uvěřil. Mezi lidmi totiž kolovala pověst, že zemi zachrání panenská dívka seslaná Bohem. A tak se Jana v dubnu 1429 vydala v čele armády osvobodit Orleáns, který byl díky ní osvobozen už na začátku května. Statečná dívka vyjížděla v čele obránců ptoti anglickým věžím.
V poslední den bojů však Johanku trefil šíp a zaryl se jí hluboko pod brnění. Lidé odnesli Janu z bojiště a mysleli, že vykrvácí. Jana se však zvedla, vyskočila na koně a znovu vyjela proti nepřátelům! Od této chvíle jí věřila celá Francie.
Vyjela na tažení podél řeky Loiry a osvobozovala další francouzská města.
V červenci r. 1429 poklekl princ Karel v kostele v Remeši. Biskup mu

Londýnský Tower

4. července 2016 v 12:58 | M. |  Napříč světěm
Tak začali prázdniny a téměř všichni uvažují o tom, kam vyjet na dovolenou. Co třeba jet do Londýna a navštívit korunovační klentoty v Toweru!

Historie Londýnského Toweru

Tower nechal vystavět v roce 1078 král Vilém I. Dobyvatel., aby ochránil Normany od obyvatelů City a komukoliv jinému. Jako základ byla vybudována White Tower. Dřívější římské pevnosti byly stavěny ze dřeva. Vilém však nařídil stavět z kamene, který byl dovezen z Francie.
Richard I. Lví srdce nechal kolem Toweru vybudovat vodní příkop a napustil ho vodou z Temže.
Po tom, co se královská rodina usídlila jinde, se Tower stal vězením. Vězněni tu byli např.: anglický právník, spisovate a politik doby krále Jindřicha VIII. - Thomas More, dále druhá manželka Jindřicha VIII. Anna Boleynová. Oba dva zde byli i veřejně popraveni. Vězněna tu na krátký čas byla i královna Alžběta I. Marií Stuartovnou.
S počátkem použití dělostřelectva poklesl význam Toweru jako opevnění. Přesto zde bylo sídlo ministerstva obrany až do roku 1855. Jako vězení byl použit i ve světových válkách.
Ačkoli už není Londýnský Tower používán jako sídlo královské rodiny, zůstává královskou rezidencí a je střežen královskou gardou. Je také použit jako královská klenotnice. Jsou zde uloženy královské korunovační klenoty.

Vyrazíte do Londýna?! Nezapomeňte jít do Londýnského Toweru!!! A protože má Londýn dost, co nabídnout, tak se příště podíváme do katedrály sv. Pavla! Těšte se !
M.

Mušketýři - seriálový příběh

3. července 2016 v 22:32 | M. |  Filmy a seriály
Mušketýři je seriál z produkce anglické televizní stanice BBC. Athos (Tom Burke), Porthos (Howard Charles), Aramis (Santiago Cabrera) i D'Artagnan (Luke Pasqualino), jsou zde v novém zpracování. Tentokrát v zpracování seriálovém. O novinku už v součastnosti nejde, neboť je nyní rozjetá už 3. série.
Očekávat zde můżete všechny staré dobré záporáky, jako je kardinál Richelieu (Peter Capaldi), Milady de Winter (Miami McCoy) a v 2. řadě i Rochefort (Marc Warren).
Ve vedlejších postavách můžeme vidět kapitána mušketýrů Trévilla (Hugo Speer), královnu Annu, krásnou Constance Bonacieux i krále Ludvíka v podání Ryana Gage, kterého můžete znát z velkofilmu Hobit, kde ztvárnil patolízala Alfrida.
Celý děj seriálu se natačel v prostředí České republiky. Zámek Ploskovice byl použit jako hlavní sídlo krále Ludvíka. Natáčeni seriálu také probíhalo v klášteře v Doksanech, v zámku v Ploskovicích, v klášteře v Chotěšově na Plzeňsku, na hradě Švihov, v Terezíně, na zámku a zahradách v Kroměříži, na zámku ve Slavkově, na hradě Zvíkov, na zřícenině hradu Zvířetice, na zámku Kačina, v knižnice ve Strahovském klášteře, v Balizice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově nebo v ulici Liliova v Praze. Zámek a zámecké zahrady byly filmovány ve Slavkově u Brna, Clam-Gallasov palác v Praze, hrad Křivoklát, hrad Točník, mlýn Štampach, zámek Libochovice, zámek Čimelice, klášter Kladruby, Kostel sv. Jakuba Chvojen, Zámek Sychrov a Adršpach. Filmování druhé série začalo 7. 4. 2014 opět v České republice. V týdnu od 12. do 19. 4. se filmovalo na zámku Dobříš a v okolí, dále se natáčelo na obdobných lokacích jako v případě první série, tedy v Doksanech, Dobříši nebo v Praze v uli.ci Zlatá a Liliova.
Seriál Mušketýři rozhodně patří k povedeným výtvorům od BBC. Stojí za to se na něj mrknout!
M.
Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!