Pekařova nalezená přísada aneb pohádkové závěry

24. prosince 2016 v 13:48 | M. |  Vymýšlíme příběhy
Doufám, že jste v pravé vánoční náladě! Snad Vám ji ještě zlepší krásné vánoční pohádkové závěry od Eleanor a Claudie! Moc jim děkuji za krásná dokončení, která pro tento blog napsaly! Závěry budou také na jejich blogu - viz. webová adresa. Přeji šťastné a veselé Vánoce!

Začátek pohádky

Žil byl jeden pekař. Bydlel na kraji vesnice ve své malé a útulné pekárně, která byla vychvalována až za hranicemi země. Hlavním tajemstvím úspěchu této pekárny byly malé koláčky, jenž pekař pekl každý advent. Lidé se o ně hádali a přetahovali. Nikdo neznal chutnější koláčky nežli ty jeho.
I jednoho zimního dne vešel do pekařství starý poutník. Slyšel o těch slavných výtvorech zdejšího pekaře a chtěl je také okusit. Avšak v pekárně byl houf dalších lidí, kteří měli stejný úmysl jako poutník. A tak mu nezbylo nic jiného, než čekat.
Uběhl den a přišel večer. Stařec se konečně dostal na řadu. Jenže pekař mu řekl, že všechny jeho koláčky už došly. Poutník se zamračil, ale pak se usmál a naklonil se k pekařovi - "Já vám nechci nikterak říkat, co máte dělat milej pane, ale vaše koláčky nejsou zrovna nejlepší a vy byste měl píct lepší!"
Pekař se zamračil a zeptal se jak to může vědět, když ještě žádný neochutnal?
"Milej pane, já totiž znám pekaře, který do svého pečiva dává tajnou přísadu. Ta dělá jeho zboží tím nejlepším na světě. Není možné, aby byli Vaše koláčky lepší než ty jeho..."
"A to bych se na to podíval jestli jsou mé koláčky horší nežli ty od toho vašeho pekaře" , řekl obchodník a odešel pryč z krámu. Zanedlouho se vrátil a nesl v rukách nejmíň tucet dalších malých vánočních koláčků.
"Jen ochutnejte a uvidíte..."
Poutník snědl jeden a znalecky se zakabonil. Potom snědl druhý. Pak třetí, až nakonec nezbyl koláček ani jeden.
"Pekář, kterýho znám, peče koláčky mnohem lepší" , řekl nakonec stařec.
"Hmmmm... a jestli můžu bejt tak smělej... Jaká je ta jeho tajná přísada?"
Poutník se usmál a řekl, že je to ...

Pekař pospíchal do lesa. Byl odhodlaný najít tu tajemnou tajnou přísadu a péct ty nejlepší koláčky na světě. Netrvalo dlouho a pekař zmizel v hlubokém lese a zbyly po něm jen stopy ve sněhu...

Pokračování Claudia (www.claudiaangoli.blog.cz)

Poutník se usmál a řekl, že to jsou oči krásné paní.

Pekař pospíchal do lesa. Byl odhodlaný najít tu tajemnou tajnou přísadu a péct ty nejlepší koláčky na světě. Netrvalo dlouho a pekař zmizel v hlubokém lese a zbyly po něm jen stopy ve sněhu...
Po dlouhé době se promrzlý dopotácel k otrhané chalupě, kde přebývala bába kořenářka. Z posledních sil zabušil na dveře a když bába otevřela, sesul se na práh. Srdce báby nebylo ze zlata, ale nebylo ani z kamene, tak prokřehlého pekaře vtáhla do chalupy a přistrčila ho k ohništi. Když se pekař zahřál natolik, že mohl souvisle mluvit, vylíčil bábě, proč se vydal na tak nebezpečnou cestu.
"Víte, potřebuji najít oči krásné paní."
Bába zalétla pohledem k pytlíčkům se sušenými bylinami, houpajícími se nad kamny.
"A k čemu pekař jako vy potřebuje zrovna oči krásné paní?" otázala se se zájmem.
"Abych mohl péct ještě lepší koláčky, než peču teď," vydechl pekař toužebně a očekával odpověď. Všiml si totiž, kam se bába mezi řečí dívá. Na jeden z těch pytlíčků.
"Vy je máte, viďte," přesvědčoval se, "máte oči krásné paní! Prosím, prodejte mi je. Dám vám za ně, co si budete přát."
Bába přemýšlela. Když pekař sáhl po svém měšci a vysypal na stůl celý jeho obsah, zvedla se a sňala pytlíček z dřevěného ráhna. Shrábla dukáty do zástěry a podala pytlíček pekaři.
"Nepřehánějte to s nimi. Příliš krásy škodí!" řekla mu ještě, než ho vyprovodila do vánice za svými dveřmi.
Pekař radostně běžel domů a drahocenný pytlíček si hřál na prsou. Doma pytlíček rozvázal a důkladně si prohlédl ony oči krásné paní. Nebyly krásné. Byly malé černé a vysušené jako větší jeřabiny. Ale i tak byl odhodlán je použít. Zvečera zadělal těsto do své největší díže. Všechny oči krásné paní roztloukl v hmoždíři a přidal je do těsta. Těsto získalo nachovou barvu a vydávalo sladkou vůni. To pekaře potěšilo. Hnětl těsto s největší péčí a k ránu se pustil do pečení. Mělo hotovo dříve, než kohout zakokrhal. Naskládal na pult ošatky s omamně vonícími purpurovými koláčky a čekal na první zákazníky. Byl v pokušení jeden koláček ochutnat, ale než po něm stačil sáhnout, rozezněl se zvoneček nad dveřmi, jak do krámu vešli první zákazníci. Božská vůně koláčků je přivábila velmi brzy. Kupovali a ochutnávali. Obdivovali se krásné barvě, vůni i jejich sladké chuti.
Několik matek si všimlo, že jejich dcerám po koláčcích zrůžověly tváře a zvětšily se oči.
"Vaše koláčky jsou zázračné," chválily pekaře, "přidávají krásu našim děvčatům."
Pekař se usmíval, ale v srdci mu zatrnulo. Znenadání si vzpomněl na slova báby kořenářky, aby s očima krásné paní šetřil, protože příliš krásy škodí. Zapomněl na ně sotva opustil její chalupu. A nyní se znepokojením pozoroval, že tváře a oči nejen děvčat, ale všech jeho zákazníků červenají a zvětšují se stále víc. Pak kdosi zakašlal. Pak zakašlal druhý. A pak třetí. Kdosi se chytil za hrdlo. Kdosi se skácel na zem. Další vydechl, že nemůže dýchat a že se tu sám bojí.
Pekař zděšeně sledoval, jak se jeho zákazníci svíjí na podlaze jeho obchodu mezi rozšlapanými nachovými koláčky. Všichni s krásně červenými tvářemi a velkýma očima. Krásní tak, že jim to uškodilo. Vtom si pekař všiml nenápadné postavy včerejšího poutníka. Vykřikl leknutím a zarazil se, když se poutník spokojeně rozhlédl po nehybných tělech ležících zákazníků.
"Tak vida, milej pane. Konečně jsou vaše koláčky stejně dobrý jako ty od pekaře, kterýho znám." A propukl ve smích, který svou silou lomcoval okenicemi.
Pekař se na něj podíval s očima rozšířenýma hrůzou.
"A kdo je probůh ten prokletý pekař?" zasýpal staženým hrdlem. Poutník si stáhl kapuci pláště do čela. V ruce se mu náhle zjevila kosa, kterou si majetnicky přitiskl k hrudi. Zadíval se posledním pohledem na vyděšeného pekaře a řekl:
"No přece já."

Pokračování Eleanor (www.houseofgoldenflower.blog.cz)

Bloudil dlouho mrazivou nocí, že už ani nevěděl, kudy zpátky. Jeho touha po nalezení dokonalé byliny byla však silnější než zima a mráz. Byl posedlý nalezením Měsíční květiny, o které mu poutník řekl, že ji pozná podle květu, který se rozevírá pouze v noci pod měsíčním světlem. Okvětní lístky přidané do těsta pak zajistí lahodnou chuť a on bude pekařem, který má ty nejlepší koláčky.
Když zvony v blízké vesnici zvonili půlnoc, byl tak daleko, že je neslyšel. Přesto ho v tu chvíli něco z hledání vyrušilo, světlo vycházející z malého okénka. Nikdy neslyšel o tom, že by tu někdo žil, na druhou stranu pokud tu bydlela čarodějnice, mohla mu poradit, kde bylinu sehnat. Dal by za ní cokoli, snad i svou duši. Odhodlaně se vydal ke stavení, tak rychle, jak mu jen zmrzlé končetiny dovolily. Roztřesenou rukou zaklepal na dveře, za kterými se ozvaly kroky. Otevřela je mladá dívka s havraními vlasy. Bázlivě vykoukla, ale když si všimla třesoucího se a zřejmě podchlazeného pekaře, pozvala ho dál. Pekař si ji pamatoval, chodila k němu pro pečivo, byla moc milá, ale nikdy si neudělal čas si s ní popovídat. Byla to ztráta času.
"Nevěděl jsem, že bydlíte tak hluboko v lese," pronesl do ticha, zatímco mu dívka vařila horký čaj. "Máte to do pekařství pořádný kus cesty."
"Ano, ale pro tak výtečné koláčky není žádná cesta příliš dlouhá." Pekař se polichoceně usmál a nadmul hruď. Dívka před něj položila vařící čaj a talířek s koláčky. Pekař se lehce zamračil, ty neupekl!
"Promiňte, vaše koláčky jsem již snědla, ale tyto jsem si dovolila upéci sama. Jistě nebudou tak chutné jako vaše, ale bylo by mi potěšením, kdybyste ochutnal." Usmála se a plaše na nějpohlédla.
Nedůvěřivě koláček okusil. Navzdory očekáváním byl výborný. Nedokázal to pochopit. Jakto, že tato obyčejná holka, která nemá jeho zkušenosti, dokázala upéct něco tak výborného? Jistě máměsíční květinu!
"Jdou dobré, jaké koření používáte?" pronesl s potlačovanou zvědavostí. Ukázala mu nasušené byliny rozvěšené podél kamen na druhé straně světnice.
"Nevím vlastně, jak se ty květiny jmenují, ale rostou kolem domu a okvětní lístky jsou výborné. Používala je na pečení i maminka, než zemřela a já tu osiřela." Dívce se zalily oči slzami, ale pekař měl oči pouze pro ty byliny. Vstal, musel si je prohlédnout zblízka.
"Jestli chcete, vezměte si nějaké." Na to čekal, vzal několik snítek a už byl na cestě domů.Začalo svítat a v hlavě si stále opakoval popis cesty, co dívka během hovoru zmínila. Domaihned zatopil v peci a dal se do zadělávání těsta. Odpoledně otevřel krám a těšil se, jestli poutník opět přijde. Přišlo celé sousedství, ale poutník nikde. Všichni si jeho koláčky vychvalovali více než kdy dřív. Pekař však chtěl pochvalu od poutníka, který však nepřicházel. O Štědrém dni ráno konečně dorazil. Pekař mu nadšeně nabídl koláčky, ale poutník opět nebyl spokojený.
"Co bys ještě chtěl, starče?! Každý je chválí, jsou nejlepší široko daleko!"
"Možná," usmál se potměšile poutník: "Ale něco tvému umění stále chybí…"
Pekař se naštval a poutníka vyhodil. Večer seděl u krbu a přemýšlel, jak ještě koláče vylepšit. Pak si vzpomněl na dívku, její koláčky byly výborné, jistě mi neřekla celé tajemství receptu!
Vydal se do noci k malému stavení. Dívka mu otevřela, skleslá se zarudlýma očima. Objal ji, aby ji utišil. Vyprávěla mu, jak přišla o matku a že toto je první Štědrý den bez ní. Je teď na světě sama. Bratři zemřeli v bitvách s Turky a matce to zlomilo srdce. Pekař jí usadil na židli ke stolu a rozhodl se jí udělat Vánoce tak, jak nejlépe dokázal. Upekl jí vánoční koláčky. Nikdy nechutnaly lépe.
Celou noc si s dívkou povídali, smáli se a byli to ten nejkrásnější Štědrý den, jaký za posledníosamělé roky prožil. Už ji nechtěl nechat samotnou, požádal ji o ruku a na Nový rok bylaveselka. Sousedé nechápali, proč pořádá svatbu uprostřed té nejstudenější zimy, ale svatebníkoláče, které se svou ženou napekli, byli ty nejchutnější v celém království. Dokonce i poutník se pro ně pravidelně vracel, protože nikdy nejedl lepší.

Užívejte si Vánoce a zastavte se u blogu S čajíkem v křesílku!
M. se spoluprácí Claudie a Eleanor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. prosince 2016 v 14:36 | Reagovat

To je skvělý příběh!! Takové můžou být oči krásné paní...

2 Nemessis Nemessis | Web | 30. prosince 2016 v 6:53 | Reagovat

nádherný

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 17:29 | Reagovat

A bude zase nějaká další "doplňovačka"? :)

4 M. M. | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 20:20 | Reagovat

[3]: Určitě. Asi ne pohádka, ale ještě uvidíme :) Každopádně se pokusím, aby to bylo, co nejdříve.

5 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 20:54 | Reagovat

[4]: Tak ono je teď zkouškové, ale po něm se ráda zúčastním a řeknu i Claudii ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!