Únor 2017

Michaela Burdová - Volání sirény: Pomsta

24. února 2017 v 19:39 | M. |  Knihomolův koutek
Předem se omlouvám za recenzi již druhého dílu z knižní dilogie. První díl jsem totiž četl asi dva roky zpátky a nechce se mi na něj psát recenzi zvlášť, protože už nemám knihu v živé paměti. Jestliže jste ale první díl nečetli, nemusíte se bát. Snažil jsem se o recenzi, kde vám představím oba díly.


Volání sirény je již jedenáctý titul od mladé české spisovatelky Michaely Burdové. Odehrává se v Anglii. První díl ve středověku a druhý v současnosti.
V prvním díle s názvem Prokletí, jsme sledovali příběh sirény Larrisy, která ze všeho nejvíc touží po svobodě. Moře jí totiž přikazuje neustále vraždit muže. Larrisa uzavře dohodu s černomágem Liamem. On jí poutům k moři zbaví a ona si ho na oplátku vezme. Jenže Larrise ze nezamiluje do Liama, ale do jeho tajemného bratra Derrena...
V druhém díle Pomsta, se přesouváme do současnosti za dívkou Noel. Noel zemřel její přítel Zeck a ona věří, že ho zabila siréna. Z jejího pohledu se také znovu seznámíme s Derrenem. Její teorii o siréně věří právě jen on. Noel se zaplétá do staletého příběhu. Brzy také pozná strýčkovu přítelkyni Larrisu. Noel netuší, že jí jde o život...
To je stručné shrnutí děje z obou knih. Z důvodu vyzrazení, jsem ho ponechal kratší. Je to tedy opravdu jen velmi stručný popis příběhu, jenž je ve skutečnosti mnohem obsáhlejší a zajímavější. Proto se musíte dočíst více sami!

Kniha obsahuje i autorčiny povedené ilustrace. O to více se můžete do děje ponořit!

Hodnocení 7/10

Knihy Michaely Burdové mám už s tímto titulem přečtené všechny. Její styl psaní mě natolik baví, že se k jejím knihám rád vracím. Siréna je kniha, co vypráví příběh o pravé lásce. Jakožto kluka, mě to však neodradilo, protože přeci jenom v každé knížce od této autorky nějaký ten románek byl. I když se v příběhu nacházelo několik prvků, které bych já osobně oželel, (To, jak je hlavní mužská postava přitažlivá, jsem se dozvěděl snad v každé kapitole!) se mi moc líbil. Takže kdybych tvrdil, že jsem knihu nezhltl za pár dní, lhal bych. Děj mi natolik odsýpal, že jsem nechtěl, aby byl konec.
Velice oceňuji provázanost s prvním dílem. Nejdříve jsem byl na začátku zklamaný, neboť se v příběhu objevila "nějaká neznámá holka" a navíc byl děj posunut do současnosti. Pokud byste byl z toho někdo taktéž zklamaný, rozhodně knihu hned neodhoďte. Musíte to vydržet. Věřte mi! Budete za to odměněni! Do poslední chvíle jsem byl napjatý, jak to asi skončí.
Co se týče hlavních postav. Z Noel jsem tedy, jak jsem říkal, moc dobrý pocit neměl. Předchozí díl totiž skončil natolik otevřeně, že jsem chtěl rozuzlení znát okamžitě. Noel mi jakoby stála v cestě. (Mimochodem o to rychleji máte knihu za sebou.)
Pak je tu onen mužský hlavní hrdina. Derren mi chvílemi dost vadil (nedokážu říct proč :)), ale jinak ušel.
A Larrisa? Z naší staré známé jsem byl zmatený snad nejvíce. Její přechody z lásky a touze po odplatě mě mátly. Jednou chce někoho zabít, potom zase ne... No, zkrátka netušíte zda je kladná či záporná.

Tak to máme body hlavně za skvělou zápletku a napětí. Nějaké odečítám za ten začátek a již zmíněné prvky. (Raději je přenechám Vám, dámy.)

Dávám 7/10 za poutavé fantasy (nadpřirozenou romanci), jež česká spisovatelka Michaela Burdová stvořila. Knihu vám tedy mohu vřele doporučit! (Samozřejmě až po přečtení prvního dílu. Bez něj to opravdu nejde!)

Portál Srovname.cz Vám poradí, kde koupíte knihu VOLÁNÍ SIRÉNY: POMSTA nejlevněji!
M.

Divoké noci na zřícenině hradu Radyně

16. února 2017 v 17:51 | M. |  Po stopách hradů a zámků
Bývalý hrad Radyně je sice dnes jen pouhou zříceninou, přesto je však na něm živo. Obchází tam totiž strašlivý Radouš s ušima jako osel!

Víte v čem je Radyně výjimečná? Jde o jednu z nejzachovalejších hradních zřícenin u nás! Hrad nechal postavit císař Karel IV. v roce 1361 na kopci u Plzně. Měl za úkol chránit obchodní cesty. I když ho Karel pojmenoval Karlova koruna (Karlskrone), obyvatelé jej nepříjmuli a raději mu říkali Radyně, podle kopce, na kterém se tyčil.
Od té doby, co Radyně v 16. století vyhořela, začala chátrat. Šlechtickým rodům se do oprav moc nechtělo. A když přece jenom, hrad znovu vyhořel!
Možná je hrad prokletý. Jednou se tam totiž odehrál hrůzostrašný čin!

Prokletý syn

Příběh začal těhotenstvím hradní paní, která si moc přála holčičku. Aby se pojistila, pozvala na hrad starou čarodějnici. Jakmile však stařena na paní pohlédla, prohlásila, že se mýlí!
"Bude to chlapec! Jako že je slunce nad námi!"
Hradní paní byla vzteklá, křičela a nadávala.
"Raději budu mít osla než syna!"
"Budiž." odvětila jí čarodejnice.
A tak se stalo, že se paní narodil syn s oslíma ušima, kozí bradkou a kančími zuby! Rodiče se chlapce zřekli. Vychovali ho vesničané a dali mu jméno Radouš.

Zlý hradní pán

Radouš musel stále čelit posměškům, a tak z něj vyrostl zlý člověk!
Když jednoho dne před lidmi utekl, narazil v lese na spícího starce a ukradl mu nějakou starou knihu. Byla to kniha kouzel! Jak si v ní Radouš četl, omylem vyslovil zaklínadlo. Objevily se skřítci a ti se ho zeptali, co si pán přeje?
Radouš si poručil cennosti z celého okolí. To mu však bylo málo. Chtěl vlastnit velkou tvrz. Proto vznikla Radyně a z Radouše byl najednou hradní pán.
Jenomže s jídlem roste chuť a on chtěl ještě víc! Manželku a děti. Když si pak vzal sličnou pannu a měl s ní dítě, zjistil, že je chlapec stejný netvor jako on!
V noci nechal své dítě i ženu zavraždit! Šest manželek a šest synů mělo stejný osud.
Potom, co Radouš zemřel, se nedostal ani do pekla ani do nebe. Do dneška musí chodit Radyní coby duch! Prý koná dobré skutky, aby si odčinil to, co kdysi dávno provedl!


Jelikož už není hradní sezóna, tak si musíte na návštěvu Radyně počkat do dubna. Vstupné činí jen 30 Kč pro dospělé a 20 Kč pro děti! Tak se tam na jaře nezapomeňte stavit!

(Zdroje obrázků: 1.;2.;3.)
M.

Králova volba

13. února 2017 v 16:43 | M. |  Vymýšlíme příběhy
Jste připraveni dokončit další příběh? Jen směle do toho!
(Nevíte o co jde? Čtěte zde.)

Králova volba

Vycházelo slunce. Jeho paprsky se brzy začaly pomalu rozlévat po každé střeše velkého přístavního města. Král Welear stál na vrcholu věže paláce odkud pozoroval, jak se jeho město probouzí do nového dne. Odjakživa miloval Přístav věží - svůj domov. Po každém pohledu na něj se cítil šťastný. Nyní bylo všechno jinak. Před několika týdny mu zahynul otec a on se stal králem. Králem velké a bohaté země. Welear byl však stále velmi mladý na to, aby byl dobrý král. Bylo mu sotva osmnáct a on již musel za sebou vláčet těžé břímě panování. V politice se neorientoval a při každém rozhodnutí se obracel na své rádce. Nevěřil jim, ale nic jiného mu nikdy nezbylo.
"Můj králi," ozval se hlas za Welearovými zády.
"Ano?"
"Nerad vás zde vyrušuji, ale přijeli vaši lordi. Očekává se od vás, že je zde řádně přivítáte a vypravíte se s nimi na hon," pravil králův nejvyšší rádce.
Mladý panovník jen přikývl a následoval ho. Šli pryč z věže po točitém schodišti. Dole se vydali dlohou chodbou, kde se strážní klaněli svému vladaři. Šli tak dlouho, že se zdálo, jako by byl cíl jejich cesty nekonečně daleko. Přeci jen se však zastavili u vysokých mahagonových dveří. Rádce ustoupil a dveře se otevřely. Stovky oči se teď upírali přímo na krále. Velkým trůním sálem se rozléhaly zvuky kroků, jak Welear procházel uličkou, na jejímž konci se tyčil velký zlatý trůn. Teprve když se na něj posadil, ono napjaté ticho bylo přerušeno.
To promluvil první z lordů: "Vaše veličenstvo! Jmenuji se Harold z rodu Verlenů. Přicestoval jsem, abych zde přísahal věrnost novému králi a sloužil mu stejně jako předchozímu"!
"Jsi vítan lorde Verlene! Král tě rád bude hostit ve svém domě!" odvětil Welear.
Stejně tak se představilo několik dalších lordů až se nakonec král zvedl ze svého trůnu a řekl:
"Jeho výsost král Welear III. z rodu Ryanů, vás nyní, drazí lordi, zve na královský hon!"
Ozval se potlesk a souhlasný křik. Sám král se však z honu, který se měl odehrát, necítil dobře.

Lesem se rozléhala hudba loveckých rohů. Hon byl v plném proudu. Lordi se smáli a křičeli nad svými dosavadními úlovky. Nikoho netrápilo, že se honu neúčastní jeho pořadatel.
Král stál na kraji svého tábora u velkého stříbrného vodopádu. Jeho šum byl pro znaveného krále útěchou. Poslouchal jak se voda valí dolů a tříští se o hladinu vody. Byl obrovský. V jeho zemi bylo mnoho krásných míst, ale žádné nebylo tak působivé a dechberoucí jako toto.
Bylo mu jedno, jak zareagují jeho lordi až se dozvědí o vladařově nepřítomnosti. Nebavila ho komedie, kterou musel donekonečna hrát. Lží a přetvářkou se hemžil jeho dvůr. Pochlebovači, co by nejraději viděli na trůnu sedět sami sebe.
Zničehonic přímo z vodopádu vyskočil muž s dýkou v ruce. Skočil na Weleara a pustil se ním do smrtícího zápasu. Zaskočen, se Welear snažil bránit, ale marně. Útočník měl obrovskou sílu. Dýka se už už blížila ke králově hrdlu, když vtom se objevili stráže. Odtáhli útočníka, vyrazili mu nůž z ruky a donutili ho kleknout.
"Nezabíjejte ho!" vykřikl Welear, držíce se za krk.
Strážní na něj udiveně pohlédli. Zanedlouho přišli i lordi a úsměv, co jim doteď zdobil tvář, se vypařil.
"Jste v pořádku Vaše výsosti?" zeptal se lord Verlen.
"Nic mi není."
"Děkujme bohu, že jste vyvázl. Země nyní málem přišla o panovníka!"
Rádce se ozval: "Tento hanebný muž musí být okamžitě popraven za pokus o vřaždu..."
"Počkejte," řekl mladý král.
"Je vyloučeno čekat, můj pane!"
"Váš rádce mluví pravdu. Musí být potrestán hned!" přidali se ostatní.
Welear, jenž dosud naslouchal radám svých rádců, byl nyní na rozpacích. Nechtěl, aby toho muže popravili, aniž by mu řekl proč se ho pokusil zabít. Z toho všeho měl zlé tušení.
Nyní král nevěděl koho poslechnout. Své rádce a lordy, kterým do teď naslouchal nebo svůj úsudek, jenž v něm nyní hlodal a radil mu se rádcům vzepřít?

Pomůžete králi Welearovi s tímto těžkým rozhodnutím? Dokončete příběh podle sebe a pošlete ho na Scajikemvkresilku@seznam.cz.
Uvidíme, jak daleko budete od mého vlastního závěru.
Vaše závěry prosím pošlete nejlépe do konce února, abychom pak mohli začít další. Nechci Vás časově omezovat, ale bylo by to nejlepší.
Díky a už se těším na Vaše výtvory!

P. S. Mnohokrát děkuji blogerce Mal, z blogu I survived my travels, za zapůjčení fotografie vodopádu Seljalandsfoss, neboť přesně takto jsem si ho představoval, když jsem příběh psal! Ještě jednou díky Mal!
M.

Ludvík XIV. a jeho sídlo ve Versailles

7. února 2017 v 16:09 | M. |  Perličky z historie
Nečekaná bouře v roce 1638 zastihla francouzského krále Ludvíka XIII.. Po náročném honu už se králi nikam nechtělo a tak se úchýlil do společnosti své manželky Anny Rakouské. Po devítí měsících se královně narodil syn - Ludvík XIV. Budoucí Král Slunce!

Založení Versailles

Ludvík XIII. umírá v roce 1643 a čtyřletý syn Ludvík se "ujímá" trůnu. Jeho regentkou je Anna Rakouská - jeho matka. Nejbližším poradcem se jí stal mocný kardinál Mazarin. Přípravují Ludvíka, aby se stal silným králem. Později zjistí, že jejich práce nebyla marná!
Kardinál Mazarin úmírá roku 1661 a mladý král se rozhodne ujmout otěží vlády sám!
Jako prvního se Ludvík rozhodl zbavit ministra financí Fouqueta. Ten mu dokonce ulehčil práci, neboť se rozhodl pozvat krále do svého domu. Panovník málem pukl závistí! Ministr si žije lépe než samotný vladař Francie!
A jak to pokračovalo? Jak jinak než zabavením ministrova majetku, protože byl zatčen za zpronevěru! Jak snadné!
A tak se všechen majetek měl přestěhovat do nového sídla. Malý
Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!