Soluň - živé město - 1. část

30. srpna 2017 v 16:16 | M. |  Moje cestopisy
Tentokrát bych se s Vámi rád podělil o svou návštěvu řeckého velkoměsta Soluně (Thessaloniki). Co Vás čeká? Začneme starodávným opevněním města, vydáme se po římských a byzantských památkách, porozhlédneme se po světoznámém tržišti, navštívíme Alexandra Velikého a nebude chybět ani Bílá věž, dominanta Soluně! Pojďme na to!
(Pozn. Za fotky se omlouvám, ale měli jsme na focení jen telefon. Prosím hodnoťte to, co na fotkách je, ne to, jak vypadají...;))

Na výlet do Soluně jsme vyrazili z naší stálé destinace Sarti, která se nachází na prostředním prstu Chalkidiki, Sitoniji.
Byli jsme tam s cestovkou, co nám dala na výběr z několika výletů. Soluň u nás vyhrála.
Společnost v dvoupatrovém autobuse nám dělalo spoustu cizinců, především Maďaři. Dvouhodinovou cestu nám vyplnila paní průvodkyně výkladem o historii Soluně v maďarštině, tak dokonale, že nepustila ke slovu žádné další průvodce, včetně naší... Povedený začátek, nemyslíte?
(Sarti)


Potom co jsme úpěšně přežili cestu vystupujeme u starého opevnění Soluně. K dispozici nám tu byl krásný výhled na celé město.


Kromě metropole jsou Thessaloniki i významným přístavním městem.


Nechyběly ani návaly turistů a nápisy na zdech starých stovky let! No není to k naštvání?




Jakmile měli všichni nafoceno, tak jsme znovu nastoupili do autobusu. (Néééé, už prosím ne.)
Ten nás tentokrát dovezl více do středu města, k bazilice svatého Dimitrije z byzantského období (5. století).


V bazilice panovala podivná atmosféra. Žádné ticho a klid jako v našich kostelech. Tady se každý vybavuje, jak nahlas sám chce, důchodkyně vysedávají na lavicích a hlasitě telofonují. Pravoslavní věřící líbají (mě se to spíše zdálo jako olizování) každou píď a pláčící nebo ukřičené děti rozhodně nejsou vyjímka.
I tak je interiér stavby moc hezký, nemyslíte?




Uvnitř je i vstup do podzemních prostorů. Ve většině byla dost tma takže příliš mnoho fotek nemám. Všechny popisky byly navíc jen v řečtině a ještě ke všemu alfabetou.


Ve městě je spoustu ruin z doby Římské říše. Naše průvodkyně ale opět zklamala, a tak jsme se o původních stavbách nic moc nedozvěděli.
Každopádně jsou teď ruiny obestavěny moderními budovami a v jejich množství se zcela ztrácí. Davy lidí jen plynou okolo a jsou to jenom turisté, co se na chvíli pozastaví a udělají několik fotek.


U této fotky je vidět kousek zeleného plácku. Na něm dost nerovnoměrně sekali křovinořezem trávník dva Řekové. Od té doby si říkám, že v Řecku je asi jedno kolik toho v práci uděláte. Stačí jen, že pracujete!


Cestou jižně k moři míjíme spoustu byzantských kostelů a rotund. Na kulturí památky je tu bohato. Výklad jsme dostali jen v Maďarštině. V takových chvílích začínáte přehodnocovat učení angličtiny.

(Doma jsem dodatečně dohledával - toto jsou turecké lázně Bey Haman. Lázní najdete ve městě mnoho, neboť Osmané je milovali. Bey Haman jsou však ty nejvýznamější. Stojí už od roku 1444. Od 60. let 20. století jsou mimo provoz.)

Když se naše skupinka dostává na soluňskou hlavní třidu, máme rozchod. (Protože není nikdo schopný nás tu prováděť. Teda pokud nejste Maďar.)
Vrháme se tedy do Soluně na vlastní pěst! Začínáme projítím promenády plné luxusních obchodů, palem a hlavně lidí. Můj první dojem z druhého největšího města Řecka nebyl zrovna pěkný. Silnice doslava přeplněné auty, všude kolony, Řekové na sebe pokřikují...zkrátka takový všeobecný zmatek! Ale co? To přece k velkoměstům patří.

(Názorná ukázka dopravní situace v Soluni.)

Promenáda se mi však moc líbila.
Pokračujeme k moři, abychom našli Bílou věž, u které se máme sejít. Byli bychom neradi, kdyby nás tu naše výprava nechala. Potom, co jí máme nadohled se otáčíme na opačnou stranu. Chceme najít ulici obchodu "Tsimiski" a následně se podívat na světoznáme tržiště - Agoru! Máme k tomu ale jen mapu na prospektu. Zabloudit tady není nic těžkého.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

A co bude příště? Zajdeme nakoupit na slibované tržiště, budeme hledat Aristotelovu univerzitu (což bude značně namáhavé) a pozdravíme Alexandra Makedonského a konečně dojdeme k Bílé věži!

Sledujte mě na Facebooku ať Vám další část neunikne!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 30. srpna 2017 v 17:15 | Reagovat

Krásné městečko!

2 Malia Malia | Web | 30. srpna 2017 v 18:41 | Reagovat

To psaní na starých památkách mě vždycky rozčílí :( Ale jinak to tam vypadá krásně :)

3 M. M. | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 18:53 | Reagovat

[2]:Mě taky. Někdo zkrátka nemá úctu...:(

4 Tea Tea | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 19:01 | Reagovat

Soluuň :) Já nejsem moc na památky ale ten kostel je krásný :) My jak jsme jeli přes Soluň do Fourky, tak jsme žádnou zácpu na silnici neměli, jelo se nám skvěle. I když jsem Soluň viděla pouze z autobusu z okna tak to okolí se mi moc líbilo celkově Řecko je prostě kouzelné :)

5 M. M. | E-mail | Web | 30. srpna 2017 v 23:13 | Reagovat

[4]: To já zase jsem hlavně na památky :)
Netvrdím, že tam jsou zácpy pořád. To jsme asi zrovna my vystihli špatný den.
Jinak souhlasím. Řecko má své kouzlo. Působí to tam na mě tak hezky uvolněně.

6 Mal Mal | Web | 31. srpna 2017 v 9:40 | Reagovat

Jé, ty cestuješ :) Řecko mám moc ráda a s dopravou to tak, jak píšeš, myslím bývá časté, my jsme projížděli na motorce pár mnohem menších řeckých měst a byla to docela divočina, ten drzejší, rychlejší nebo s větším autem vyhrává. Ale i přesto byli všichni v pohodě. Za sprejování po památkách bych sekala prsty. Těším se na Bílou věž, evokuje mi to něco z Hry o trůny :D

7 M. M. | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 13:21 | Reagovat

[6]: No tak určitě ne tolik jako ty :) Tvrdí se, že Řekové jsou nejlepší řidiči na světě. Potom, co jsem viděl, tak to bude nejspíš pravda. Slovo "divočina" to opravdu nádherně vystihuje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!