Soluň - živé město - 2. část

9. listopadu 2017 v 18:27 | M. |  Moje cestopisy
Stále se držíme moře. Jdeme podél něho, ale po nějaké době vyrazíme zpět do města. Mapa, kterou máme, nám říká, že ulice Tsimiski je blízko. A je to pravda. Opravdu ji konečně nacházíme. Podle letáčku to má být "obchodní ulice". Chceme to tu prozkoumat a zjistit jestli je to skutečně tak!




Nacházíme obrovské budovy bank. Kromě antických sloupů mají u vchodu na schodech i stávkující zaměstnance. Nebo že by neměli nic na práci?


Následovalo dlouhé bloudění. Soluňské tržiště jsme stále nemohli najít. Nakonec jsme ale zjistili, že celou dobu chodíme kolem něho. Konečně jsme objevili velkou ceduli s červeným nápisem Agora, což v řečtině znamená tržnice.



Už za vchodem jsme vtaženi do rušné atmosféry. Pravidlo číslo jedna: nikdy nesmíte ztratit orientaci na trhu! Na toto pravidlo jsme měli pamatovat. Jenže když se všude rozhlížíte a všude vidíte ty obchodníky, kteří na vás pokřikují a nabízejí vám své produkty... Zkrátka je těžké se nezatoulat!


Agora v Soluni je pozoruhodné místo. Koupíte tu ryby, různé mořské plody, ovoce, zeleninu, květiny, koření, ale třeba i oblečení. To tedy vypadalo jako od Vietnamců a pokud se v něm nechcete spolu s další stovkou lidí prohrabávat, tak toho moc nekoupíte. O dost zajímavější byl náš nákup ovoce a zeleniny. Nechtěli jsme odejít bez nějakého nákupu. "Tak si koupíme třeba tři nektarinky!" řekli jsme si. Jenže tady nejde koupit jenom tři nektarinky. Musíte koupit minimálně kilo! Nějak jsme se dohodli (pán totiž anglicky moc nemluvil a jenom křičel: "ONE KILO?!") ... slovo dalo slovo a najednou máme kilo nektarinek, kilo jahod a kilo rajčat. To všechno jsme vyměnili za tři eura a šli. Napoprvé celkem dobrý obchod, no ne?


Focení na tržnici bylo pro mě celkem zábavné. Jakmile jsem totiž vyndal mobil na focení, uviděl jsem pohledy prodávajících. A jak vypadaly se můžete podívat sami.
Přesto se nevzdávám a občas něco někde vyblýsknu. (Také ty fotky podle toho vypadají...) Přece odtud neodejdu bez nějaké dokumentace!
Než odejdeme, tak si ještě koupíme balíček koření. Naplněni atmosférou pravé řecké tržnice, se vydáváme...vlastně ani moc nevíme kam. Prostě někam jdeme.

Ukazuje se (znovu), že v Soluni není opravdu nic těžkého zabloudit. Orientujeme se jen podle staveb, které nás zaujaly. Například tato:

(Klášter sv. Theodora - název opět zjištěn až po domácím dohledávání)

Když si konečně přiznáváme, že jsme se ztratily, tak vytahujeme navigaci. A potom jsem já pronesl ta slova, kterých jsem později litoval. Chci se podívat na Aristotelovu univerzitu! S navigací ji najdeme snadno! ...

Čas ubíhá a my stále univerzitu nemůžeme najít. A tak jenom chodíme sem a tam, až najednou navigace řekne: "Jste v cíli!"
Jupijajej! Našli jsme to!
Ne. Vidíte dobře. Tahle bílá kostka na sobě měla řecký nápis Aristotelova univerzita. Možná jsem mimo, ale myslel jsem, že Aristotelova univerzita bude vypadat...jinak!


Po tomto zklamání se tedy vydáváme jižně k moři, směrem k jezdecké soše Alexandra Makedonského. Cestou ještě potkáváme tuto podivnou dominantu Soluně - OTE věž.
Musím říct, že zajímavější pro mě byla dopravní křižovatka vedle ní.


Dobelháváme se k moři a už konečně vidíme Alexandra.


I když se to na spoustě prospektech nezdá, socha je opravdu velmi veliká. Pro srovnání mi laskavě posloužil pes, který si vedle vojevůdce spokojeně pochrupával.


Od sochy směrem doprava už je vidět Bílá věž. Hlavní dominanta Soluně. Na rozdíl od Alexandra je ale menší než jsem očekával.


V dálce je vidět soluňský přístav.


Bílá věž je obklopena nejen hordami turistů, ale také stromy. Tady se setkáváme se zbytkem naší skupiny.
Tímto se tedy loučíme se Soluní, nasedáme do autobusu a vyrážíme zpět na Sitoniji.


Cestopis o Soluni sice skončil, ale nový už brzy začne! Na programu je můj milovaný Londýn. A tentokrát to nebude jen jeden den, ale hned několik! Připravte se na notnou dávku dobrodružství, památek a snad i o něco lepších fotografií! :)

Nezapomeňte si přečíst i předchozí část cestopisu: Soluň - živé město - 1. část.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rybana Rybana | Web | 11. listopadu 2017 v 19:36 | Reagovat

V Soluni jsem nikdy nebyla :( tak moc děkuju za článek :)

2 M. M. | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 20:50 | Reagovat

[1]: Jsem rád, že jsem Ti jí mohl ukázat alespoň přes svůj cestopis. :) Láká Tě Soluň?

3 trypanozzoma trypanozzoma | Web | 12. listopadu 2017 v 10:43 | Reagovat

Krásné fotky, ale města mě moc nelákají..spíše někam do přírody :)

4 M. M. | E-mail | Web | 12. listopadu 2017 v 14:42 | Reagovat

[3]: Děkuju! Já můžu města i přírodu. Ale Soluň přeci jenom není zrovna pro mě...

[2]: *ji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!