Prosinec 2017

S Ježíškem odhalujeme tajemství Vánoc

23. prosince 2017 v 13:21 | M. a Ježíšek |  Autorovy dodatky
Zdravím Vás! Dnes tu mám jedinečného hosta! Mé pozvání přijal sám Ježíšek! Ahoj Ježíšku!
Šťastné a veselé Vánoce všem!
Spolu s Ježíškem si tu dnes popovídáme o Vánocích. A s někým takovým už to bude stát za to! Můžeme se do toho pustit?
Jasně!

Nosiči dárků

Ze všeho nejdříve nám prosím pověz, jak je to s tvými kolegy? Kdo nosí dárky za našimi hranicemi?
Jéje, kolegů mám spoustu. Ale nejvíce je po světě rozšířený, už tebou zmíněný Santa Claus. A i když se tak všude nejmenuje, jeho podoba je téměř stejná. Tak třeba ve Velké Británii chodí Father Christmas. Obdobu Santy Clause mají i ve Francii. Tam mu říkají Père Noël.
Znát můžete i dědu Mráze, který nosí dětem dárky v Rusku, 7. ledna. Přijíždí až z Čukotky a jako doprovod má krásnou Sněhurku. Zajímavé ale je, že Vánoce slaví i v Číně a Japonsku, v zemích, kde bychom to možná nečekali. Dárky jim nosí stejně, jako v USA, Santa Claus. Zajímavější ale je Japonská štědrovečerní večeře. Japonci si k ní totiž kupují kuře z KFC! Co by na to asi řekl náš kapr? :D



Tradice

Ano, o tom jsem něco slyšel! Vánoce v Asii mi přišli vůbec nejzajímavější ze všech! Hlavně proto, že Vánoce slaví! Ty už jsi
to nakousl. Nečekali bychom tam křesťanský svátek. Jenže Vánoce už dlouho nejsou
duchovním svátkem. Jsou teď ve světě slaveny téměř všude! Věděli jste ale, že se v americkém Bostonu neslavily vůbec? Město bylo totiž puritánské. A Puritáni svátek odmítali kvůli jeho komercializaci. Co by na to asi řekli teď?
To máš naprostou pravdu! Naštěstí jen do roku 1800.
Vraťme se teď zpátky do Japonska. Mají tam v oblibě (stejně tak i v Číně) posílání novoročních blahopřání. Posílají je skoro všem! Včetně svých sousedů!
Přesně tak! Jedno takové přání tady mám! Je v něm toto: メリークリスマス. Sice toto písmo neumím přečíst, ale prý to znamená Veselé Vánoce! Hezké, že?
To ano! Kdybych to měl psát i já, určitě bych na někoho zapomněl! A to by potom hezké nebylo! :D
:D Co se teď podívat do Austrálie? Tam mají také velmi netypické svátky.
Samozřejmě! Povídej!
V Austrálii se paradoxně pojí Vánoce s letními prázdninami. Děti jsou doma do 26. ledna a na sníh v nejteplejším období roku ani nepomyslí. Raději si jdou lehnout na pláž. Tam mimochodem i večeří. K jídlu mají studené saláty a studené osvěžující nápoje. Líbilo by se ti to?
Tím si nejsem jistý. Vánoce se mi se zimou zkrátka automaticky pojí. Ale v létě bychom si to klidně mohli zkusit!


Tajemství českých Vánoc

Máš nějakou zajímavost o českých Vánocích? Co cukroví?
Cukroví má moc pěknou historii! Začalo se péct v domácnostech, které neměli dost peněz na drahé čokoládové kolekce. Těmi se zdobili stromečky. Už v roce 1897 si je mohli ti bohatší pořídit. Kdybyste byli nějaký výše postavený úředník pořídili byste si deset čokoládových figurek za svou měsíční výplatu! Není divu, že si raději hospodyňky pekly vlastní cukroví. Připravovalo se minimálně sedm druhů. Nejtradičněji se pekli vánočky, buchty, linecké a vanilkové rohlíčky a perníčky.
A je pravda, že vánočka má představovat tvoji zavinovačku?
Pravda. Ale myslím si, že ta moje zavinovačka by tak dobroučká nebyla! :D


Tady budeme muset skončit. Ježíšek má totiž spoustu práce. Zítra musí celý den rozdávat dárky!
Ano, ano, ano! A moc se těším! Hlavně mi doma nezapomeňte otevřít okno! Jinak se k Vám s dárky nedostanu!
Já si okno určitě otevřu! Děkuju, že si byl mým hostem Ježíšku! Vážím si toho!
To já děkuju! Užijte si Vánoce s láskou a v klidu! Šťastné a veselé!

Šťastné a veselé Vánoce Vám přeju i já! Užijte si je v poklidu a hlavně se svými blízkými, protože o Vánocích by jste nikdy neměli být sami! Ať se Vám splní vše, co si přejete! (Přimluvil jsem se za Vás u Ježíška! ;))
Váš M.

(Zdroje obrázků: 1.;2.;3.;4.)

Dar bohům

16. prosince 2017 v 18:13 | M. |  Vymýšlíme příběhy
(Přečtěte si tento článek a buďte v obraze!)

Tak jsem se s tím psaním nějak zasekl. Sliboval jsem Vám nový příběh do této rubriky už někdy v létě, ale očividně mi to moc nevyšlo. Ale myslím, že je lepší raději nepsat, když nemáte náladu a chuť. Ale pozor! Nedávno mě políbila múza a já dopsal nový příběh. A tentokrát (abych to trošku oživil) jsem napsal dvě možnosti pokračování. Je jen na Vás jakou možnost si vyberete! (Pochopíte během čtení.)
Budu moc rád, když i vy budete mít náladu na psaní a pošlete mi svůj závěr. Délka není nijak omezena a zapojit se může kdokoli! Termín není určen. Většinou je poměrně hodně času, než dostanu nápad a vymyslím nový začátek. (Teď to bylo děvět měsíců!) Většinou dávám ohledně termínu vědět v menu, ale časem se určitě nestresujte. Adresa zůstává stále stejná - Scajikemvkresilku@seznam.cz.
Nechť je tedy nové kolo vymýšlení příběhů zahájeno!

(Ještě jedna věc. Vzhledem k tomu, že budou Vánoce a tento příběh není úplně vánoční, tak znovu otevírám loňskou pohádku - Pekařova vánoční přísada. Třeba se někomu bude psát pohádka lépe! ALE POZOR! Vánoční pohádky přijímám jen do 23. 12. 2017, aby mohly případně druhý den vyjít. Inspirovat se můžete loňskými závěry!)


Podnětů k vytvoření tohoto příběhu je hned několik. Jedním z těch nejhlavnějších je zima, která venku neúprosně řádí. Také jsem si poslední dobou oblíbil severskou mytologii. A ještě k tomu začala nová série Vikingů!
Zkrátka se severské tematice nešlo nevěnovat! Příjemné čtení a ať se Vám příběh líbí!

Dar bohům

Vanul chladný vítr. Proháněl se v nočním lese a zanášel sněhové vločky Eemelimu do jeho mladického strniště. Mladík ležel schoulený ve svých kožešinách u mohutného stromu. Oheň mu praskal u nohou a zahříval ho. Eemeli ho však neslyšel. Byl ponořen do hlubokého spánku. Zdál se mu sen o jeho rodině. Viděl svou malou sestřičku, jak si hrávala s hadrovou panenkou. Matku jak tká látku. Otce jak se vrací z lesa se srnou hozenou přes rameno.
Bylo to už týden, co mu je všechny sebralo moře. Vzalo si jejich domek, zvířata i jejich životy. Eeemeli se díky milosrdenství bohů zachránil. Byl nyní odkázán sám na sebe. Sám v nepříznivých podmínkách Skandinávie.
Probudilo ho vytí. Trhl sebou a vymrštil se do sedu. Ohýnek pod jeho nohy doutnal. Potom to uslyšel znovu. Byl to vlk. Eemeli vstal popadl svůj luk a šípy a vyběhl ze svého pelechu. Vlk byl slyšet stále blíž a blíž. Natáhl tětivu a očima hledal zvíře. Bylo přímo před ním. Vyběhlo z roští, od huby mu kapala pěna. Zlé oči hleděli přímo na chlapce. Ten byl připraven každou chvíli vypálit. Ovšem věděl, že jeho šípy ho nezastaví. Vlk se po něm vrhne a rozsápe mu krk.
"Dagure! Přestaň!"
Z mlhy se vynořila dívka. Černočerné vlasy měla spletené do jednoduchého copu, který měla přehozený přes levé rameno. Přišla k vlkovi a podrbala ho za uchem. Zvíře zastrčilo tesáky a zakňučelo.
"Drž si to zvíře dál ode mě! Nebo mu vpálím šíp do krku," řekl Eemeli a snažil se, aby to znělo sebejistě.
"Koukej dát ten luk dolů, ještě si ublížíš," ohrnula se dívka.
Mladík váhavě sklonil zbraň. "Co jsi zač?"
"To bych se měla ptát já tebe. Tenhle les mi patří."
"Jsem Eemeli a mám namířeno do chrámu v Uppsale. "
"Do chrámu v Uppsale? Věříš snad v naše dobrotivé bohy?! Kněží tě nechají pomodlit a pak tě obětují jako dobytek!"
"Chci poděkovat bohům za svůj život! To oni mě zachránili, když moře smetlo naši farmu i s celou mou rodinou!" odporoval Eemeli.
Dívka zůstala chvíli váhavě stát, jakoby nad něčím přemýšlela. Pak štěkla: "Běž si. Jen už vypadni z mého lesa!"
Otočila se k odchodu.
"Počkej...Odkud jsi? Žiješ tady v lese?"
"Do toho ti nic není. Vypadni už!"
Než se za svou paní vydal vlk Dagur, zlověstně se na Eemeliho podíval. Netrvalo dlouho a chlapec viděl už jenom stopy ve sněhu. Hodil si luk přes rameno a otočil se na druhou stranu lesa. Chrám v Uppsale byl ještě dva dny daleko...

Mladý viking byl promrzlý na kost, když konečně v dálce spatřil místo, kde se vzdává hold bohům. Uppsala byla postavená nad stříbrným vodopádem, který byl tak dlouhý, že nebylo vidět na jeho konec. Před bránou chrámu bylo rozestavěno několik ohrad plných ovcí, koz a jiného dobytka. Všechno to byly obětiny. Dary bohům. Kněží v Uppsale naháněli větší strach něž kterýkoli vikinský válečník. Měli mrtvolně bílou pleť a okolí očí zamalované černou barvou. Jejich oči tedy zářivě svítily jako plamínky uprostřed noci. Jejich pleš byla potetována různými znaky.
Eemeli prošel kolem nich do dřevěného chrámu. Sochy bohů uvnitř byly mohutné. Všechny byly rozestavěné dokola místnosti. Mladík poklekl a začal pronášet své modlitby.


O několik dní později

Silně sněžilo. Velké bílé vločky všude pomalu vytvářely vysokou sněhovou pokrývku.
Dva statní válečníci mířili k branám chrámu a vlekli s sebou člověka. Eemeli v něm poznal známou tvář. Byla to ta dívka, kterou potkal v lese. Ty černé vlasy by poznal kdykoli. Všimla si ho a začala sebou házet.
"Pomalu ty divoško!" uchechtávali se vikingové.
"Nesahej na mě!" štěkla na ně a vysmekla se jim. Utíkala zpátky k lesu. Za prvním stromem ji však zaskočil další viking. Dívka se mu už nedokázala vyhnout. Uštědřil ji ránu do břicha a pak jí obtočil paži kolem krku.
"Copak? Něco se ti snad nelíbí?" Řekl ten nejmohutnější z nich.
"Myslíš si, jak si dobrá a nikdo na tebe nemá, viď?. Ale něco ti povím zlatíčko, bez toho svýho psa seš nikdo!"
Potom sáhl do plátěné tašky, kterou měl kolem sebe a vytáhl zkrvavenou vlčí hlavu.
"Dagure!!! Neeee! Neeee..." křičela dívka, oči zalité slzami.
"Myslím, že mu to takhle sluší víc!"
"Vy parchanti! Pusťte mě! Neeee!"
V tu chvíli měl Eemeli oči celé lesklé. Jen si je protřel rukou a odešel pryč. Nevěděl, co s tou dívkou udělají, ale už se na ten výjev nechtěl dál dívat.

Vedle ohrad s obětinami postavili klec. Malou a pro každého jistě špatně obyvatelnou. V ní teď dívka seděla, celá zkroucená. Pod levým okem měla podlitinu. Obličej celý špinavý. Vikingové se s ní včera nemazlili. Eemeli zamířil směrem k ní. Posadil se ke kleci.
"Vypadni," zmohla se dívka na slovo. Její tón byl však skleslý a ochablý. Bylo na ní vidět, jak ji opouští síla.
"Co s tebou udělají?"
"Co bys řekl? Stačí se podívat po okolí a je to hned každýmu jasný."
"Obětují tě. Zítra začíná Blót. Víš, co to znamená, že jo?"
Eemelimu se naskytl pohled na její modré oči.
"Ano. Je to usmíření bohů. Kde mají dalších osm lidských obětí?"
"Jsem si téměř jistý, že je ještě stihnou sehnat."
Oba tam mlčky seděli až dívka ticho přerušila: "Jmenuju se Isabelle."
Eemeli vycítil příležitost a zeptal se: "To jsi celou doba žila v tom lese sama?"
"....Ne. Žila jsem se svou rodinou, ale pak jsem se zamilovala. Rodiče mi zakázali s ním odejít. Neposlechla jsem. Utekli jsme spolu. Žili v přírodě. Lovili pro sebe jídlo. Byli jsme volní....."
"Kde je teď?" odvážil se zeptat Eemeli.
"Je mrtvý. Zemřel při Blótu. Rukou kněžího, přímo tady v Uppsale."
Isabelle měla na krajíčku. Vzpomínky v ní vyvolaly dlouho skrývané neštěstí.
"Nemají právo tě obětovat. Při Blótu je zakázáno násilí a rozepře. Tvá oběť musí být dobrovolná!"
"To jsi vážně takový hlupák! Tady se neplní přání! Tohle je svatyně v Uppsale!!! Kněží tu přinášejí obětiny bohům! To se ti jako násilí nezdá!?"
Eemeli zůstal sedět s otevřenými ústy.
"Ty už jsi to vzdala, viď?"
"Vzdala jsem to už dávno. Poslouchej mě Eemeli, sbal všechno, co máš a odejdi. Možná to ještě stihneš. Nechci abys zemřel taky."
"Proč ti na mě najednou tak záleží?"
Isabel se vyhnula jeho pohledu. Podívala se do korun stromů a pomalu vydechla. "Když jsi byl ještě malý, hrál sis u moře. Skákal jsi do vody a smál ses. Pak ale přišla vlna a smetla tě. Neuměl jsi ještě mluvit, a tak jsi jenom křičel. Běžela jsem k tobě,... skočila pro tebe... a vytáhla tě."
Podívali se na sebe.
"Proč?" nechápal Eemeli.
"Myslím, že teď už jsem si jistá...Jsem tvoje sestra! Utekla jsem od rodičů, když ti byli tři. Chápu, že už si mě nepamatuješ. Taky jsem tě nejdříve nepoznala."
Eemeli nevěděl, jak zareagovat.
"Řekni mi Eemeli, křičeli rodiče když umírali? Utopili se nebo je moře narazilo na kameny?"
"Isabelle, já..."
"Prosím slib mi, že odejdeš. Slib mi, že se zachráníš," prosila Isabelle. Oči měla rudé a plné slz.
Vytáhla ruku z klece a chytila ho za ruku. "SLIB MI TO EEMELI!"

Zde se rozhodněte za Eemeliho: 1.) Slíbit Isabelle, že odejdeš z Uppsaly.
2.) Odmítnout a říct Isabel, že ji zachráníš.

Pokračování pro první variantu:
Eemeli kývl hlavou.
"Děkuju. Musíš pochopit, že já už jsem ztracená. Nemůžu dopustit tvou smrt. Rodiče by mi to nikdy neodpustili. A teď běž!"

Slunce se objevilo nad korunami stromů. Eemeli pospíchal po příchodové cestě pryč od svatyně.
"Kam máš namířeno hochu?"
Viking se vynořil zpoza stromu. V ruce držel malou sekyrku.
"V době usmíření bohů je zakázáno odejít!" To se ozval jeden z holohlavých kněží.
Eemeli vydechl a sledoval jak mu z úst vychází kouř. Potom řekl: "...... odtud je to na Vás!

Pokračování pro druhou variantu:
"Ne Isabelle! To nemůžu udělat! Teď jsi jediná koho na světě mám. Zachráním tě!" řekl Eemeli a vytrhl se jí.
"NE! Eemeli to nesmíš! Prosím tě, nedělej to!"
Mladík ji však neposlouchal a odešel.

Blót neboli svátek usmíření bohů trvá podle vikinských tradic devět dní. Každý tento den se obětuje jedna lidská oběť a několik zvířat. Eemeli nevěděl, kdy má být obětována Isabelle, ale tušil, že mu moc času nezbývá.
Za chvíli začne svítat. Do té doby ji musí vzít a zmizet....odtud je to na Vás!

Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!