Březen 2018

Cenná sázka

19. března 2018 v 19:10 | M. |  Koutek pisálka
Vítám vás v nové rubrice, kde se s vámi budu dělit o své literární výtvory. Rubriku otevře má krátká, nedávno dokončená, pirátská povídka. Pojmenoval jsem ji "Cenná sázka". O své názory se nezdráhejte podělit dole v komentářích. Jsem za ně rád. Ale teď už příjemné čtení!

Jakmile jejich loď zakotvila, vydal se Matyas směrem do hospody. Městečko Porto del Rey bylo ve skutečnosti jen společenství několik malých zchátralých domků, ale zdejší hospoda, U Zlomené hnáty, byla vyhlášená. Matyas byl navzdory svému mladém věku obávaná pirátská hrozba Karibiku. I tak se mu poslední dobou nedařilo. Neměl u sebe ani vindru. Třeba dostane rum zadarmo!


V podniku bylo tak zahuleno, že skoro nebylo vidět na krok. Přes všechen rámus byl slyšet mohutný smích. Matyas věděl moc dobře, komu patří. Ale ne, co tu dělá on?
"Není to náš mladej postrach moří?! Hahaha! Kde jsi jen byl, ty jeden parchante!" To promluvil známý ožrala a bývalý pirátský kapitán Harmon. Zrzavé vousy měl až k pasu. Kopl do sebe sklenku rumu a zamířil k Matyasovi. Dal mu ruku kolem krku a přitiskl ho k sobě.
"Tak jak se ti daří?" zašeptal.
Páchlo mu z pusy, jako by mu tam něco před hodně dlouhou dobou umřelo.
"Jde to. Tebe se ani ptát nemusím. Vypadáš vesele!"
"A taky jsem kamaráde! Ale poslyš! Můžu bejt i veselejší! Pojď za mnou!" zvážněl vousáč a odvedl Matyase do malé klidné místnůstky. Stál tam velký kulatý stůl s petrolejovou lampou uprostřed.
"Sehnal jsem hráče!"
"Harmone! Vždyť víš, že už nehraju!" osopil se Matyas.
"Ale no tak! Jen jedna hra! Potřebujeme tě do počtu!" prosil kapitán.
Nakonec mladík přeci jenom souhlasil. Usadil se ke čtveřici dalších hráčů a položil ruce na desku stolu. Kostky byly stará pirátská zábava. Někdo vsadil nějakou cennou věc a ten, komu padlo nejvyšší číslo, ji vyhrál.
"Dneska nebudeme hrát o ty vaše pitomosti! Vsázím tohle!" rozkřikl se Harmon a doprostřed stolu hodil prsten s velkým rubínem. Ostatní si začali nadšeně šeptat. Zdálo se, že cena v nich vzbudila velký zájem. Matyas se k Harmonovi naklonil a zašeptal, aby ho ostatní neslyšeli: "Jsi si jistý? Tenhle prsten je tvé ženy! Jestli ho prohraješ, bude zuřit!"
"Žádný strachy! Neprohrajeme!" řekl Harmon. Byl z něj cítit závan rumu.
A tak všichni postupně začali házet, až se kelímek se čtyřmi kostkami dostal k Harmonovi. Majitel sázky házel vždy jako poslední. Zatím nejvyšší číslo měl holohlavý pirát s černým krouceným knírem. Hodil tři pětky a jednu čtyřku.
Vousatý kapitán zatřásl s kelímkem a bouchl s ním o stůl. Pak sebevědomě odkryl kostky. Čtyři čtyřky.
"Hááhááá! Prohráls!" smál se knírač.
Než stačil Matyas zaregistrovat, co se vlastně děje, přiklopil Harmon prsten kelímkem a stáhl ho k sobě. "Utíkej!!!"
"Zastavte toho podvodníka!"
Matyas vylétl ze židle, jak nejrychleji jen mohl. Prohnal se hospodou a vyřítil se ven za Harmonem. Jenže ten nikde nebyl. Vtom ho někdo stáhl za roh podniku.
"Dobrý, stihnul jsi to!"
"Přeskočilo ti! Až nás chytěj je po nás! Měl si tam ten prsten nechat!" rozčílil se mladík.
"To nešlo! Olívie by mě zabila!"
"Říkal jsem ti, ať ho nevsázíš!"
Ozval se řev: "Vrať se, ty podvodníku! Dej mi ten prsten!"
"Rychle, poběž za mnou!" vyzval Harmon Matyase.

Hnali se uličkami přístavu jako o život. Pak kapitán Harmon do někoho vrazil. Byla to velmi mohutná žena s proutěným košíkem zavěšeným na ruce.
"...Miláčku!... Co tu děláš?"
Žena zvedla obočí. "V čem zase lítáš, Harmone!" řekla.
"Já!? V ničem! Co si o mně myslíš, Olívie?" odvětil vousáč. Při té hře měl čelo úplně suché, ale teď mu z něho doslova teklo.
"Moc se nedělej! Všimla jsem si, že zmizel můj prsten. Jestlipak o tom něco nevíš?!"
"Jenom jsem si ho vypůjčil! Neboj se!" Harmon vytáhl kelímek na kostky. Olívie nastavila ruku. Když chtěl však kapitán z kelímku prsten vyklepnout, nic z něj nevypadlo.
"Co to na mě zkoušíš?"
"Asi se musel...někde...zakutálet..."
Plesk! To zrovna přilétla Harmonovi obrovská facka. Ten se zatočil dokola, až neudržel rovnováhu a třísknul sebou o zem.
"Ty!" Olívie namířila svůj objemný ukazovák na Matyase. "Ty jsi mu s tím pomáhal! Ten prsten je moje největší cennost!"
"To ne! Já za nic nemů..." Mladík nestihl dokončit větu. K zemi ho srazila obrovská dlaň paní Olívie.
Ta potom ze země zvedla svého otupělého manžela a vedla ho pryč. Těžko říct, zda ho víc skolil rum nebo facka. Tohle jistě nebyla poslední rána, kterou Harmon dostal, pomyslel si Matyas.
V botě ho zatlačil nějaký kamínek. Sundal si botu, aby ho vyklepal. A tu mu do ruky spadl zlatý prsten se zasazeným rubínem. Matyas se podíval směrem k mizejícím siluetám. Facka ho ještě pálila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu.

(Zdroj obrázku zde.)
Autor blogu si vyhrazuje právo mazat vulgární nebo urážlivé komentáře!
Kopírovat autorovy obrázky můžete jen se souhlasem autora!